Karcinom slinivky břišní

Karcinom pankreatu (KP) je zhoubný nádor, který představuje nejčastější typ nádorového onemocnění slinivky břišní. Postihuje především hlavu, méně často tělo a ocas slinivky. Histologicky se v 90 % jedná od adenokarcinom. KP je rychle rostoucí nádor s velmi nepříznivou prognózou. Velmi záhy prorůstá do okolních orgánů a vytváří druhotná ložiska v lymfatických uzlinách, játrech, plicích a kostech. Od zjištění diagnózy přežívá 5 let jen asi 3 % nemocných. 

KP jsou více ohroženi muži, jedinci nad 60 let, nemocní s diabetem mellitem a chronickým zánětem slinivky. Ke vzniku KP přispívá také kouření, dlouhodobé nadužívání alkoholu, obezita a genetická zátěž. 

KP probíhá dlouho bez příznaků. V pokročilejším stádiu onemocnění se objevují zažívací obtíže, nechutenství, pocit plnosti, pocit na zvracení, hubnutí a špatné trávení. Hlavním příznakem je intenzivní setrvalá bolest v nadbřišku, která může vystřelovat do zad. Při nádorovém postižení hlavy se v důsledku zamezení odtoku žluči objevuje tzv. bezbolestný ikterus tj. zežloutnutí kůže, sliznic a bělma očí. Mezi pozdní paraneoplastické příznaky příznaky patří kožní změny a stěhovavé záněty povrchových žil na dolních končetinách. 

Hlavní roli v diagnostice karcinomu pankreatu hrají zobrazovací metody. K orientačnímu posouzení slinivky je možné využít ultrasonografii. Podrobné zobrazení slinivky a okolních orgánů poskytne především CT nebo MRI břicha. Mezi základní vyšetření patří také ERCP a endoskopická ultrasonografie, které kromě zobrazení orgánu umožňují odběr tkáně na histologické vyšetření. Kvůli posouzení cévního zásobení nádoru a operačních možností se provádí arteriografie. PET se využívá při nejasném nálezu k odlišení zhoubného a nezhoubného nádoru nebo k posouzení pokročilosti onemocnění zobrazením metastaticky postižených lymfatických uzlin. 

Z laboratorních vyšetření má pro diagnostiku karcinomu pankreatu kromě základních hematologických a biochemických parametrů význam stanovení tzv. onkomarkerů. Při KP se zvyšuje hodnota zejména CEA, CA 19-9, CA 50 a dalších. Jsou však orgánově málo specifické, a tak má význam především sledování jejich dynamiky, která odráží úspěšnost léčby a prognózu nemocného. 

Léčba KP je především chirurgická. Spočívá v odstranění postižené tkáně. Rozsah a druh výkonu se volí dle pokročilosti onemocnění. V pozdních stádiích nádorového procesu, kdy již není léčebné chirurgické řešení možné, se volí alespoň paliativní léčba. Provádí se zprůchodnění žlučových cest bypassem, stentem a ke zmírnění bolestí je možné odstranění některých nervových pletení v břiše. 

Radioterapie a chemoterapie jsou v léčbě KP málo účinné. Mají význam spíše podpůrný nebo paliativní ke zmírnění obtíží nemocného. Nově se v léčbě KP využívá cílená biologická léčba

Důležitou součástí péče o nemocného s KP je také léčba bolesti, léčba chirurgicky navozeného diabetu mellitu, podávání léků proti zvracení a dbaní na dostatečnou výživu.  

  • Týká se částí těla: Břicho