Levostranná srdeční nedostatečnost

Charakteristika nemoci

Levostranná srdeční nedostatečnost neboli insuficience (LSI) je selhání funkcí levostranných srdečních oddílů.

Při LSI dochází k poruše stažlivosti levé komory a ke sníženému vypuzování krve z levé komory do systémového oběhu při zachovaném dostatečném přítoku krve. Srdce tak není schopno zabezpečit metabolické potřeby tkání tj. přívod kyslíku, odvádění oxidu uhličitého a odpadových produktů metabolismu. Zároveň městná krev v plicním řečišti, dochází k přestupu tekutin z plicních kapilár do plicní tkáně a sklípků a rozvoji otoku plic.

Dle rychlosti nástupu příznaků se rozlišuje akutní a chronická LSI.

Jako nejčastější příčina akutního LSI je uváděn akutní infarkt myokardu, hypertenzní krize, zánět srdečního svalu a srdeční arytmie. Nejčastější příčinou chronického LSI je chronická ischemická choroba srdeční, kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu) a chlopenní vady. Srdeční selhání mohou způsobit i mimosrdeční příčiny např. chudokrevnost, zvýšená funkce štítné žlázy nebo převodnění organismu při selhání ledvin.

Klinický průběh

Chronická LSI se projevuje pozvolna narůstající dušností. Dušnost bývá nejprve v nočních hodinách, nemocný spí vpolosedě, často potřebuje vstát a otevřít okno. Později se vyskytuje i během dne, zpočátku jen při námaze, v pokročilém stádiu i v klidu. Dušnost se klasifikuje do 4 funkčních tříd NYHA I až IV. NYHA I znamená dušnost jen při větší fyzické zátěži (např. běhu) a NYHA IV dušnost i v klidu nebo při minimální námaze.

LSI dále provází únava, nevýkonnost, bolesti hlavy, spavost, změny spánkového rytmu, poruchy paměti, nechutenství. Při pokročilé LSI někdy dochází k selhání pravostranných srdečních oddílů a městnání krve v systémovém řečišti. Pak se objevují otoky nohou, břicha a vnitřních břišních orgánů. V důsledku zadržování tekutiny dochází k nárůstu tělesné hmotnosti.

U akutní LSI je vyjádřena zejména rychle narůstající dušnost se zvýšenou dechovou frekvencí, usilovným dýcháním vsedě a zapínáním pomocných dýchacích svalů. Objevuje se kašel, který je zpočátku suchý a následně s produkcí zpěněného někdy růžového sputa. Nemocný bývá úzkostný, opocený, má promodralé končetiny a rty.

LSI doprovázejí také příznaky vyvolávajícího onemocnění např. bolesti na hrudi při ischemické chorobě srdeční.

Podobné příznaky jako chronická LSI může mít průduškové astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc. Akutní LSI může být zaměněna za plicní embolii nebo pneumotorax.

Diagnostika

Při fyzikálním vyšetření nachází lékař u nemocného s LSI zvýšenou dechovou frekvenci, zapínání pomocných dýchacích svalů na krku, zatahování nadklíčkových jamek. Nemocný je opocený, bledý, má promodralé konce rukou, nohou a rty, zvýšenou tepovou frekvenci, krevní tlak, poruchu rytmu (tzv. cval) a v případě srdečních vad slyšitelný šelest. Poslechově je na plicích patrný prodloužený výdech, pískoty, při otoku plic vlhké chrupky. 

Zásadní roli v diagnostice LSI hraje echokardiografické vyšetření. Umožňuje posoudit velikost a funkci levé komory a tloušťku její stěny, velikosti ostatních srdečních oddílů, odhalit chlopenní vady a výpotek v osrdečníku.

RTG plic může ukázat zmnoženou cévní kresbu, otok plic a zvětšení srdečního stínu. Na EKG bývají známky přetížení levé komory, obraz akutního nebo již dříve proběhlého infarktu myokardu, zánětu srdečního svalu a různé arytmie.

V laboratorním krevním vyšetření je důležitým ukazatelem BNP, tzv. natriuretický peptid. Při LSI bývá zvýšen. Ostatní laboratorní parametry jako např. urea, kreatinin, jaterní enzymy, minerály, krevní obraz a hormony štítné žlázy pomohou zhodnotit celkový stav organismu a vyloučit jiná onemocnění či objasnit příčinu LSI.

V určitých případech je indikováno funkční vyšetření srdce jako např. zátěžové EKG (tzv. ergometrie) nebo izotopové vyšetření srdeční svaloviny. Při podezření na ischemickou chorobu srdeční se katetrizační metodou provádí zobrazovací vyšetření srdečních tepen tzv. selektivní koronarografie.

Terapie

Léčba akutní LSI vyžaduje hospitalizaci, nejlépe na jednotce intenzivní péče. Nemocný musí být v klidu, je uložen do polohy vpolosedě či vsedě. V rámci akutních opatření se přechodně podvazují 2 až 3 končetiny ke snížení návratu žilní krve do srdce. Ke zlepšení okysličení krve a snížení pocitu dušnosti dostává nemocný kyslík. Z léků se podávají léky na odvodnění, proti bolesti, pocitu dušnosti a kašli opiáty. Digitalis zlepšuje srdeční funkci a ovlivňuje srdeční arytmii, nitroglycerin roztahuje cévy.

Při chronickém LSI je cílem léčby zmenšení nepříjemných příznaků onemocnění, tj. odstranění pocitu dušnosti, zlepšení tolerance fyzické zátěže a snížení úmrtnosti. K tomu přispívá farmakologická a chirurgická léčba a režimová opatření. Z léků se podávají ACE inhibitory nebo sartany, které snižují vysoký krevní tlak a brání zbytnění svaloviny levé komory. Betablokátory zpomalují tepovou frekvenci, diuretika pomáhají vyloučit nadbytečnou vodu z těla a snižují tak pracovní nároky na srdce. Digoxin podporuje stažlivost srdeční svaloviny.

Při arytmiích se implantuje kardiostimulátor. U ischemické choroby srdeční se volí chirurgické řešení k obnovení cévního zásobení srdeční svaloviny zavedením stentu či přemostěním postižených tepen bypassem. V některých případech je jediným řešením srdečního selhání transplantace srdce.

Z režimových opatření je nezbytné udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost a pohybovou aktivitu, omezit příjem kuchyňské soli, nekouřit a nepít alkohol.

Prevence

Prevence rozvoje LSI je důsledná léčba onemocnění, která mohou v LSI vyústit. Tedy adekvátní léčba vysokého krevního tlaku, ischemické choroby srdeční a pravidelné sledování nemocných se srdeční vadou. Dále je třeba dbát na pravidelné užívání léků a včas reagovat na možné rizikové faktory, např. horečnaté onemocnění, chudokrevnost, zvýšenou funkci štítné žlázy či těhotenství u nemocných se srdeční vadou.

  • Týká se částí těla: Hrudní koš, Nohy