Infekční mononukleóza

Charakteristika nemoci

Infekční mononukleóza je onemocnění nejčastěji vyvolané virem Epstein-Baarové (EBV, původce Burkittova lymfomu a nasofaryngeálního karcinomu), méně často cytomegalovirem (CMV) a virem HHV 6.

Onemocnění je charakterizováno povlakovou angínou, postižením jater a typickým nálezem v krevním obrazu. Vyskytuje se především u dětí a mladých lidí. K přenosu dochází úzkým kontaktem se slinami infikovaného jedince. Proto se infekční mononukleóza nazývá také "nemoc z líbání". V dospělém věku je EBV promořeno cca 90 % populace a výskyt infekční mononukleózy je proto v dospělé populace raritní.

Inkubační doba je cca měsíc.

Klinický průběh

V hrdle pozorujeme výrazně oteklé mandle, někdy se až dotýkají, s bělavými, případně šedavými povlaky. Povlaky jsou souvislé, často velmi masivní. Na měkkém patře mohou být přítomny petechie (drobné krevní výronky), tzv. Holzelovo znamení. Z úst bývá cítit typický zápach. Krční lymfatické uzliny jsou výrazně zvětšené. Bývají oteklá oční víčka (tzv. Bassův příznak). Játra a slezina mohou být zvětšené. Onemocnění je provázeno horečkou.

Diagnostika

Diagnóza je stanovena na základě typického nálezu v krevním obrazu – zmnožené leukocyty (bílé krvinky) a jejich populace, lymfocyty, monocyty. Přítomny jsou atypické lymfocyty, plazmatické buňky. Časté je postižení jater. Zvýšené bývají především sérové aminotransferázy AST, ALT, někdy bilirubin.  V krvi se stanovují protilátky proti EBV. Orientačně heterofilní protilátky se určují Paul-Bunelovou reakcí či Ericson testem. Spolehlivější je však vyšetření protilátek metodou ELISA. Zánětlivé parametry CRP a sedimentace erytrocytů nebývají výrazně zvýšené.

V diferenciální diagnóze může onemocnění svým průběhem připomínat streptokokovou angínu, adenovirovou angínu, popřípadě akutní leukémii.

Terapie

Léčba infekční mononukleózy lehčího průběhu je pouze symptomatická. Léčí se tedy jednotlivé příznaky. Tlumí se horečka, užívají se léky na bolesti v krku.

V případě výrazného nálezu v hrdle, velkého otoku mandlí, obtížného polykání či dušení se podávají ke zmenšení otoku celkově kortikosteroidy, v případě dehydratace infúzní terapie.

Antibiotika se podávají při podezření či při prokázané streptokokové koinfekci, nejlépe penicilin nebo makrolidy (klaritromycin, spiramycin). Je potřeba se vyhnout léčbě aminopeniciliny (ampicilin, amoxicilin). Jejich podání může vyvolat tzv. toxoalergický exantém způsobený zkříženou reakcí mezi heterofilními protilátkami a antibiotikem.

Od přísné jaterní diety, která se doporučovala v minulosti, je již opuštěno. Je vhodná racionální dieta bez alkoholu a přepálených tuků. U individuální nesnášenlivosti je vhodné se vyhnout nadýmavým potravinám. 

Po dobu onemocnění je vhodný klidový režim, zejména při výrazně zvětšených játrech a slezině. V důsledku prudkého pohybu a pádu může dojít k ruptuře (natržení) překrveného orgánu. V rekonvalescenci se doporučuje šetřící režim a omezení sportovních aktivit dle individuálního stavu, obvykle po dobu 2–6 měsíců.

  • Týká se částí těla: Břicho, Hlava, Krk, Ústa