Tuberkulóza plic

Charakteristika nemoci

Tuberkulóza (TBC) je infekční onemocnění vyvolané skupinou bakterií tzv. Mycobacterium tuberculosis complex, nejčastěji Mycobacterium tuberculosis a Mycobacterium bovis. Mykobakterie jsou nepohyblivé, pomalu rostoucí bakterie tyčinkovitého tvaru, které přežívají a množí se uvnitř buněk.

TBC postihuje obvykle plíce, někdy lymfatické uzliny, kosti, nervový systém a nitrobřišní orgány.

Onemocnění TBC se u lidí vyskytuje pravděpodobně již od konce pravěku. Svědčí pro to nálezy kosterních pozůstatků z doby 4 000 let před Kristem. Onemocnění bylo zřejmě poměrně časté a probíhalo pod různými příznaky. Teprve v roce 1839 Schönlein označil skupinu příznaků za jedno onemocnění a pojmenoval jej tuberkulóza. Původce TBC objevil však až v roce 1882 Robert Koch a za tento objev získal Nobelovu cenu. Vyvolávající bakterie Mykobakterium tuberculosis je proto někdy označována jako Kochův bacil.

TBC se vyskytuje celosvětově hojně, zejména v asijských a afrických zemích a v některých oblastech Jižní Ameriky. V České republice má výskyt TBC v posledních desetiletích klesající tendenci. V roce 1989 bylo na našem území hlášeno 1905 případů a 2012 již jen 611. Incidence TBC se v posledních 2 letech pohybuje kolem 5,8 případů na 100 000 obyvatel a rok. TBC je častější u mužů, bezdomovců a ve věkové kategorii nad 75 let. Stoupá počet onemocnění u cizinců pracujících na území naší republiky, nejčastěji z Ukrajiny, Vietnamu, Slovenska a Mongolska. Úmrtnost na TBC je 0,2 případů na 100 000 obyvatel. 

Onemocnění se přenáší především kapénkovou cestou od nemocného s aktivní formou TBC. K nákaze může dojít i přímým kontaktem (např. s nemocným zvířetem). Dříve byl častý přenos požitím infikovaného mléka nemocných krav. V současné době, kdy je mléko pasterizováno, tento způsob přenosu prakticky vymizel. Inkubační doba TBC je měsíce až roky.

K prvotní infekci obvykle dochází u neočkovaných osob vdechnutím mikrobů do plic. V plicích se mykobakterie pomnoží a proniknou dále do spádových lymfatických uzlin. Postižená uzlina a plicní tkáň tvoří tzv. primární komplex. U většiny infikovaných je infekce ohraničena granulomatózním zánětem a ložisko se zhojí. V případě nedostatečné imunitní odpovědi se u cca 10 % infikovaných šíří mykobakterie dále do plicní tkáně, průdušek a případně krví do dalších částí těla. Někdy dochází ke vzplanutí TBC až mnoho let po prvotní infekci, obvykle v důsledku nové expozice TBC nebo reaktivací primárního komplexu při závažném imunitním oslabení jedince.

Riziko TBC zvyšuje současná infekce HIV, kuřáctví a podvýživa. Větší riziko mohou mít také jedinci oslabení v důsledku chronického onemocnění cukrovkou, nádory, po transplantacích, s revmatickými chorobami a nemocní s tzv. biologickou léčbou

Klinický průběh

TBC probíhá obvykle vlekle, často nenápadně. Projevuje se kašlem s vykašláváním hlenů, někdy i krve, zvýšenými teplotami, nočním pocením, nechutenstvím, úbytkem hmotnosti a únavou. V případě mimoplicního onemocnění se přidávají příznaky z postižení daného orgánu jako např. zlomeniny při kostní formě TBC, bolesti břicha a krev ve stolici při střevním onemocnění, bolesti hlavy, porucha vědomí a obrny při zánětu mozku a mozkových blan. TBC může probíhat někdy zcela bez příznaků a je jen náhodným nálezem na RTG plic. 

Diagnostika

Zásadní pro stanovení diagnózy TBC je mikrobiologické vyšetření. Vyšetřuje se vykašlaný hlen (tzv. sputum) a případně jiný biologický materiál. Speciálním barvením dle Ziehl-Neelsena se hodnotí mikroskopická přítomnost bakterií. Dále se biologický materiál vyšetřuje kultivačně. Vzhledem k pomalému růstu a náročným růstovým vlastnostem bakterií trvá kultivace několik týdnů. Někdy se stanovuje přítomnost nukleové kyseliny mykobakterií pomocí molekulárně-genetické metody PCR.

RTG obraz TBC není vždy typický. Na snímku může být patrná kaverna, zánětlivé změny v horních lalocích nebo uzly. CT vyšetření plic podá podrobnější obraz o postižení plicní tkáně a uzlin a případně pomůže odlišit TBC od jiného plicního onemocnění.

Tuberkulinová zkouška (Mantoux) je kožní test, který hodnotí imunitní odpověď organismu na aplikovaný antigen mikroba. Alternativou tuberkulínové zkoušky je sérologické vyšetření (tzv. Quantiferon), který hodnotí tutéž odpověď v krvi.

Terapie

TBC se léčí několikaměsíčním podáváním kombinace několika antibiotik. Nemocný je obvykle první 2 měsíce izolován a léčen za hospitalizace. Následně dle výsledků vyšetření sputa je možné pokračovat v léčbě ambulantně. Minimální doba antibiotické léčby je 6 měsíců.

Prevence

Jako účinná prevence TBC existuje očkování. Vzhledem ke klesajícímu výskytu TBC a možným nežádoucím účinkům vakcíny se však plošné očkování novorozenců od roku 2009 neprovádí. V současné době se z preventivních důvodů očkují pouze jedinci v rizikovém prostředí nebo ti, kteří si očkování vyžádají.

  • Týká se částí těla: Hrudní koš