Vředová choroba gastroduodenální

Charakteristika nemoci

Vředová choroba gastroduodenální (VCHGD) je onemocnění charakterizované defektem sliznice v oblasti žaludku a počáteční části tenkého střeva (dvanáctníku a lačníku), který vzniká v důsledku působení kyseliny chlorovodíkové a pepsinu. Onemocněním trpí cca 5–10 % populace.

Na žaludeční stěnu působí různé faktory, z nichž některé mají funkci ochrannou a jiné působí agresivně. V případě jejich nerovnováhy a posílení agresivních vlivů nebo oslabení ochranných dochází k poškození sliznice a vzniku vředu.

Hlavním agresivním faktorem je kyselá žaludeční šťáva, tvořená zejména kyselinou chlorovodíkovou a trávicími enzymy, především pepsinem. Jako další negativní faktor se významně uplatňuje infekce bakterií Helicobacter pylori. Tato bakterie je výhradně lidský patogen a přenáší se oroorálně či orofekálně (požitím bakterie vyloučené v dutině ústí či stolicí). Odhaduje se, že po 50. roce věku je celosvětově infikováno až 50 % populace. Mezi další negativní vlivy patří užívání některých léků, kouření a porucha prokrvení sliznice a stěny žaludku.

Ochrannými faktory, které brání žaludeční sliznici před působení kyselé žaludeční šťávy, je hlen, patřičné prokrvení žaludeční stěny, tvorba a sekrece neutralizačních alkalických látek (hydrogenkarbonátů) a sekrece endogenních prostaglandinů, které výše zmíněné procesy ovlivňují.

Jako primární VCHGD je označováno onemocnění vyvolané infekcí Helicobacterem pylori.

Sekundární VCHGD se rozvíjí jako důsledek jiného onemocnění (hormonální poruchy – zvýšená funkce příštítných tělísek, Zollinger-Ellisonova syndromu – nádor slinivky produkující gastrin, při jaterní cirhóze, po operacích a závažných úrazech, popáleninách atp.) či působení cizorodých látek (kyselina acetylsalicylová, léky proti bolesti, protizánětlivé léky, kortikosteroidy).

Klinický průběh

Obtíže při VCHGD bývají chronického charakteru a obvykle se sezónně zhoršují, nejčastěji na jaře a na podzim. Často se souhrnně označují pojmem dyspeptický syndrom.

Projevují se zejména bolestí či tlaky v oblasti žaludku a pravém podžebří, pálením žáhy, říháním, nadýmáním, pocitem na zvracení a někdy zvracením kyselých šťáv. Bývá snížená chuť k jídlu, nemocní mohou trpět zácpou, plynatostí, někdy hubnou. Často jsou výrazně unavení, spaví.

V závislosti na umístění vředu se projevy nemoci mohou poněkud lišit. Při postižení dvanáctníku se bolesti objevují nalačno, 2 a více hodin po jídle a často v noci, kdy nemocného budí ze spánku. Ustupují po požití potravy. Postiženi jsou častěji muži ve věku 20–40 let. V případě umístění vředu v žaludku má nemocný bolesti již časně po jídle. Žaludečními vředy obvykle trpí lidé středního a staršího věku, bez závislosti na pohlaví.

Mezi nejčastější komplikace VCHGD patří chronické krvácení z vředu a případný následný rozvoj anémie (chudokrevnosti). Velice závažnou komplikací je perforace vředu s akutním krvácením a příznaky náhlé příhody břišní. Vřed může také penetrovat do okolních orgánů a vytvářet píštěle. V důsledku chronického zánětlivého procesu a jeho hojení dochází někdy k zajizvení a zúžení trávicí trubice.

Diagnostika

Na možnost VCHGD upozorní lékaře klinický stav nemocného. V případě podezření na VCHGD je základní a nejspolehlivější vyšetřovací metodou gastrofibroskopie. Umožňuje prohlédnout patřičnou část zažívacího traktu, odběr materiálu na histologické vyšetření a na průkaz Helicobactera pylori.

V případě podezření na deformaci či poruchu vyprazdňování žaludku a horní části zažívacího traktu lze provádět RTG žaludku metodou dvojího kontrastu. K vyloučení jiných příčin zažívacích obtíží (např. žlučových kamenů) je vhodná sonografie břicha.

Běžnou součástí vyšetření při VCHGD je také odběr krve ke zjištění základních laboratorní parametrů (krevní obraz, zánětlivé ukazatele, glukóza, bílkovina, jaterní transaminázy, amyláza...). Může upozornit na jiné příčiny dyspeptických obtíží a na případné komplikace VCHGD (např. anémii). V  případě podezření na Zollinger-Ellisonův syndrom se provádí stanovení gastrinu v séru.

Terapie

Základem léčby je potlačení nadměrné tvorby kyselých žaludečních šťáv. K tomu slouží tzv. blokátory protonové pumpy, které se volí jako první lék (omeprazol, pantoprazol, lanzoprazol...). 

V případě prokázané infekce Helicobacter pylori je dalším úkolem léčby jeho eradikace (vymýcení). Podává se kombinace antibiotik (aminopenicilinu, makrolidu, metronidazolu nebo fluorochinolonu) a blokátoru protonové pumpy po dobu 7 dní.

K podpoře hojení vředu lze užívat sukralfát, který se váže na spodinu defektu a komplexními mechanismy napomáhá obnově žaludeční sliznice.

V rámci léčebného režimu je doporučována dieta. Ta je individuální dle tolerance nemocného. Obecně se však doporučuje vynechat hůře stravitelné potraviny, zejména hodně tučné a dále látky, které vedou k nadměrnému vylučování žaludečních kyselin, přičemž však nemají neutralizační funkci. Nejčastěji je uváděna káva, silný čaj, alkohol, sycené kofeinové nápoje. Vhodné je jíst častěji, v pravidelných intervalech. Nezbytné je vyvarovat se léků, které k vyvolání vředu vedou např. kyseliny acetylsalicylové, protizánětlivých léků a kortikosteroidů. Doporučuje se přestat kouřit, protože kouření významně zhoršuje hojení vředu.

V současné době se chirurgicky řeší obvykle pouze komplikace VCHGD (stavění krvácení, ošetření vředu, píštělí...). V případě závažného průběhu nereagujícího na farmakologickou léčbu je nezbytné odstranění části žaludku, kde dochází ke zvýšené sekreci žaludečních šťáv.

Po dobu akutních obtíží je doporučován šetřící režim – dostatek spánku a snížení stresového vypětí. Při komplikovaném průběhu je vhodná pracovní neschopnost a případně hospitalizace. K doléčení je přínosná lázeňská léčba.

Prevence

Jako prevence rozvoje VCHGD jsou doporučovány zásady správné životosprávy, nekouřit a snažit se omezit psychický stres. Důležité je omezit či s rozmyslem užívat léky proti bolesti a v případě nutnosti volit preparáty, které nezasahují do metabolismu endogenních prostaglandinů a nezvyšují tolik riziko VCHGD. V některých případech doporučují lékaři současné podávání blokátorů protonové pumpy.

  • Týká se částí těla: Břicho