Zánět vedlejších dutin nosních (sinusitida)

Charakteristika nemoci

Sinusitida je zánět slizniční výstelky vedlejších dutin nosních (VDN). Zánět je obvykle infekčního původu, nejčastěji virového (respirační viry) či druhotně bakteriálního (Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus...). Při zánětlivém zduření sliznice dutiny nosní dochází k uzavření vývodů z VDN. Ve VDN klesá koncentrace kyslíku a pH, zhoršuje se funkce řasinkové výstelky a přestává odtékat sekret z VDN do nosu. Toto prostředí je pak příznivé pro pomnožení patogenních bakterií a vzniku druhotné infekce. Sinusitidu může vyvolat také přechod infekce z oblasti chrupu nebo vniknutí tekutiny do VDN ze zevního prostředí. U závažně imunitně oslabených jedinců mohou sinusitidu vyvolat plísně (Aspergillus flavus). Na vzniku sinusitidy se mohou podílet i neinfekční vlivy jako např. vybočená nosní přepážka, cizí těleso, nosní polyp nebo nádor.

Dle průběhu onemocnění rozlišujeme akutní a chronickou sinusitidu.

Klinický průběh

Akutní sinusitida postihuje nejčastěji dutiny čichové, čelistní a méně často čelní. Průběh je obvykle dvojfázový. Nejprve se objevují běžné projevy nemoci z nachlazení, po několika dnech od ústupu obtíží ale opět přichází bolest hlavy, která ze zhoršuje zejména v předklonu. Nejčastěji bývá v oblasti čela, horní čelisti či v okolí nosu, někdy bolí zuby. Nemocný má obvykle hnisavou rýmu, pocit ucpaného nosu, zhoršený čich, huhňá, někdy kašle. Sinusitidu provází únava, malátnost, zvýšená teplota.

Při chronickém onemocnění jsou příznaky vyjádřeny jen mírně. Často se vyskytuje společně s alergickou rýmou a anatomickými abnormalitami v horních dýchacích cestách.

Jako závažná komplikace sinusitidy se může rozvinout hnisavý zánět očnice, zánět mozku a mozkových blan.

Diagnostika

Diagnózu sinusitidy určí praktický nebo ORL lékař.

Základním vyšetřením je anamnéza a fyzikální nález. Při fyzikálním nálezu je patrný hnisavý výtok z nosu, zvýšená teplota, citlivý poklep na postižené VDN. ORL lékař provádí přední rinoskopii (optické vyšetření nosní dutiny). Při sinusitidě pozoruje vytékající hnis z dutin.

RTG hodnotí tloušťku sliznice a přítomnost hladinek sekretu ve VDN. U dětí lze provádět ultrazvuk VDN. Při nejasném RTG nálezu, podezření na komplikace či anatomické abnormality je vhodné doplnit CT.

V laboratorním krevním vyšetření se často nacházejí zánětlivé změny, v krevním obraze zmnožené bílé krvinky, zvýšené CRP a sedimentace červených krvinek.

V některých situacích je nutná diagnostická punkce VDN, mikrobiologické a histologické vyšetření punktátu, stomatologické nebo alergologické vyšetření.

Terapie

Kauzální léčba sinusitidy spočívá v podání antibiotik, nejčastěji ze skupiny aminopenicilinů či cefalosporinů. Jako podpůrné léky, které mají příznivý vliv na průběh onemocnění, jsou vhodná mukolytika, tj. preparáty, které ředí hlen, zlepšují funkci řasinek a podporují odvádění hlenu z dutin. Ke snížení otoku sliznic se doporučují tzv. dekongescenční látky. Jsou ve formě nosních kapek nebo celkově podávaných kombinovaných přípravků antihistaminika a pseudoefedrinu. Dle potřeby se užívají léky tlumící bolest a horečku.

Při prudce probíhajícím zánětu, nebo pokud hnis z dutin neodtéká, je nutné odsátí sekretu punkcí. Chirurgická léčba se volí při komplikovaném průběhu či anatomických změnách.

Léčba sinusitidy trvá obvykle 1 až 2 týdny. Po dobu léčby je vhodný klidový režim.

Prevence

Jako prevence vzniku VDN u zánětu horních cest dýchacích se doporučuje adekvátní léčba příznaků rýmy. Dále je přínosné očkování proti hemofilovi, pneumokokovi, péče o chrup a dutinu ústní.

  • Týká se částí těla: Hlava, Nos