Gastroskopie

Gastroskopie je vyšetření, při kterém lékař za pomoci přístroje - endoskopu, může vyšetřit horní část trávicího ústrojí (jícen, žaludek a dvanáctník). Gastroskopie odhalí změny sliznice, zánět, krvácení, vřed nebo nádor. Slovo endoskopie je odvozeno od řeckých slov endo, to znamená česky uvnitř a skopein, což lze přeložit jako pohled nebo pohlížení. Endoskopie neslouží pouze k diagnostice, ale také k terapii. Opichy nebo zvláštními svorkami lze jejím prostřednictvím stavět krvácení např. z jícnových varixů nebo žaludečních a dvanáctníkových vředů.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Gastroskopie je vyšetření, při němž lékař pomocí přístroje, kterému se říká endoskop, může vyšetřit horní část trávicího ústrojí, tedy jícen, žaludek a dvanáctník. Slovo endoskopie je odvozeno od řeckých slov endo, to znamená česky uvnitř, a skopein, což lze přeložit jako pohled nebo pohlížení. Nacházíme se ze zdravotnickém zařízení Remedis. Doktorka Laura Krekulová nás s gastroskopickým vyšetřením seznámí detailněji. Gastroskopické vyšetření je jedno z endoskopických vyšetření. Plný název toho vyšetření je esofagogastroduodenoskopie, to znamená, že je to vyšetření horní části trávicí trubice, kdy se pomocí speciálního přístroje zobrazí vnitřek trávící trubice. V tomto konkrétním případě jícen, celý žaludek a první klička tenkého střeva, tedy duodenum. To vyšetření je indikované u pacientů, kteří mají obtíže charakteru bolestí břicha, zejména bolestí v nadbřišku, kteří mají potíže s polykáním, potíže s trávením, kteří opakovaně zvrací, případně kteří zvrací krev, nebo mají melénu. Další indikací je jinak nevysvětlitelná anémie nebo takzvaná ztrátová anémie, kdy předpokládáme, že zdrojem malého krvácení může být například vřed v žaludku. Můžeme odhalit spoustu věcí. Jednak hodnotíme stav sliznice, to znamená, jestli je sliznice prosáklá, zanícená, vidíme defekty sliznice, odborně se tomu říká afty, eroze, vřídky, ulcerace. Dále můžeme vidět polypy, případně i nádory. A gastroskopy mají možnost odběru vzorečků, bioptických vzorků, přes specielní pracovní kanál pomocí speciálního instrumentária - bioptických kleští můžeme odebrat vzorek sliznice a poslat ho k dalšímu vyšetření patologovi. Endoskopické vyšetřovací metody, jak jste správně zmínil, jsou na přístrojovém vybavení zcela závislé. Vlastní vyšetřovací přístroje endoskopy, k tomu aby mohly dobře pracovat, potřebují endoskopickou věž, která v minimální verzi obsahuje procesor a zdroj světla. Nedílnou součástí věže je samozřejmě odsávačka a zdroj vody, abychom mohli tím přístrojem oplachovat, eventuelně některé přístroje mají ještě specielní oplachový kanál, na který potřebujete oplachovou pumpu. Tato věž je navíc ještě vybavena insuflátorem, to znamená zařízením, které rozfoukne trávící trubici. A v tomto konkrétním případě používáme k insuflaci, k tomu roztažení trávicí trubice CO2. Běžně se používá vzduch. Výhoda CO2 proti vzduchu je v tom, že CO2 je plyn, který se rychle vstřebává, takže to rozfouknutí trávicí trubice (většinou se to používá při kolonoskopiích) není pro pacienty tak nepříjemné a ten diskomfort, pocit plného břicha, trvá podstatně kratší dobu. Vlastní endoskopy, jak vidíte, mají část, která se zavádí do pacienta, a část, která komunikuje s věží. Ta zaváděcí část začíná vlastně ovládací částí, kde jsou dvě kolečka, která nám umožňují pohyb distálním, to znamená tím koncem přístroje, který vlastně vyšetřuje tak, abychom se mohli podívat doleva, doprava, nahoru a dolů. Každý ten endoskop má ještě pracovní kanál, přes který právě zavádíme již zmíněná accesoria, přístroje na různé diagnostické a terapeutické výkony ve střevě. V distální části toho přístroje je potom světlomet, který nám umožňuje osvětlení trávicí trubice. Je tady vyústění pracovního kanálu a je tady oplachová tryska, která oplachuje celou tu optickou část v případě, že dojde k jejímu zašpinění v trávící trubici. Tady jenom pro srovnání dvou gastroskopů. Tady je klasický terapeutický gastroskop se širokým pracovním kanálem, jehož tloušťka je někde kolem jednoho centimetru, a tady vidíte pro srovnání transnasální gastroskop, který, jak už jsme jednou zmiňovali, je užší než šest milimetrů. Ta příprava je poměrně velmi jednoduchá. Zásadní podmínkou, aby to vyšetření bylo bezpečné, je, že pacient musí být nalačno. To znamená, že v horní části trávicí trubice by neměl mít žádný obsah, ani pevný, ani tekutý. To doporučení je takové, že minimálně šest nebo sedm hodin před vyšetřením by pacient neměl nic jíst a nejméně čtyři hodiny, pokud možno déle, nepít. Samozřejmě první věc, kterou musíme zvážit je, jestli je vyšetření správně indikované. To znamená provádět pouze indikovaná vyšetření. Určitě s pacientem ověříme, jestli dodržel tu přípravu, jestli je nalačno, dále se ptáme na přidružené choroby, zejména nás zajímá porucha srážlivosti, která by případně mohla zkomplikovat například biopsii, zajímají nás léky, které pacient užívá a kdy bylo jejich poslední užití, samozřejmě nás zajímají alergie, na to se ptáme vždy a všude, a v neposlední řadě nás zajímá, jestli pacient s vyšetřením souhlasí. Sestřička pozve pacienta do vyšetřovny a pacient ještě před tím, než vstoupí do vyšetřovny, s vyšetřením musí souhlasit, to znamená, že podepíše informovaný souhlas. A je buď ve vyšetřovně, nebo ještě v čekárně poučen, jak to vyšetření bude probíhat. Doporučíme mu ideální polohu při tom vyšetření, podle toho o jaký typ gastroskopie se jedná. V případě zavedení ústy se většinou podává lokální znecitlivění, postříká se kořen jazyka znecitlivující látkou, která znecitliví tu inkriminovanou oblast, a tím pádem trošku omezí dávivý reflex. Poprosíme pacienta, aby si lehl do vyšetřovací polohy, což je poloha na levém boku. Při zavedení ústy umístíme mezi zuby pacienta kroužek, který brání poškození přístroje stiskem zubů, eventuelně překousnutí. Potom už přistoupíme k vlastnímu vyšetření a zavedeme přístroj přes kroužek, postupujeme dále dutinou ústní a v pravý okamžik pacienta požádáme, aby spolkl přístroj. Tím, že naznačí polknutí, vlastně pomůže zavedení přístroje do jícnu, další část toho zavádění už je potom na vyšetřujícím lékaři a už je velmi hladká. To vyšetření vlastní trvá zpravidla okolo pěti, šesti minut, podle toho, jaký je nález, jak je vyšetření komplikované, jestli je potřeba odebírat bioptické vzorky či nikoliv. A samozřejmě také jak pacient spolupracuje. Pokud pacient nedáví a vyšetření zvládá dobře, tak je vyšetření rychlejší, protože můžeme insuflovat, nafouknout žaludek patřičným množstvím vzduchu tak, abychom mohli lépe zhodnotit sliznice. Pokud se nám toto nedaří, vyšetření trvá déle nebo není dostatečné, protože ta přehlednost je potom nižší. Ty přístroje jsou poměrně velmi sofistikované, velmi chytré, není to jenom černá trubička, jak to vypadá. Přes pracovní kanál můžeme udělat řadu věcí. Jak už jsem zmiňovala, můžeme odebírat bioptické vzorky pomocí bioptických kleští, můžeme polypektomickou kličkou odstraňovat léze v trávicí trubici, například polypy, můžeme pomocí speciálního zařízení - klipovače například stavět krvácení. Krvácení můžeme stavět i jiným způsobem, třeba pomocí injektoru, dále můžeme ošetřovat jícnové varixy pomocí ligátoru. Zavedení nosem je poměrně novější metoda, která přišla z Japonska. Japonská populace podstupuje pravidelně vyšetření žaludku, podobně jako by Češi měli podstupovat vyšetření tlustého střeva, a právě proto v Japonsku vymysleli tento šetrnější způsob zavedení. Ten přístup nosem má tu výhodu, že při zavádění obcházíme kořen jazyka. My vlastně jdeme k jazyku shora, a pokud jdeme dostatečně šetrně a pod kontrolou zraku, tak se kořenu jazyka vlastně ani nedotkneme, a tudíž ten dávivý reflex nevyvoláme. Nevýhodou metody je to, že ty přístroje, které se dají zavést pracovním kanálem, jsou samozřejmě mnohem tenčí, takže ten přístroj se nedá použít při terapeutických výkonech. Nemůžeme s ním třeba dělat polypektomie a podobně. Ale na diagnostickou gastroskopii je to velmi, řekli bychom, příjemné vyšetření. Přednosti těch endoskopických vyšetření jsou zcela zásadní, a to je přímý pohled dovnitř trávicí trubice, to znamená, že okamžitě vidíme, co se v trávicí trubici děje, jaká je tam patologie, v případě podezření na například nádor můžeme rovnou odebrat vzorečky a to podezření buď vyvrátit, nebo potvrdit. Máme velmi přesný, velmi precizní pohled do trávicí trubice. V podstatě alternativní vyšetřovací metody trávicí trubice, myšleno zobrazovací metody, jsou metody s využitím rentgenu. A ty už tak přesné nejsou, protože ten obraz na té sliznici samozřejmě není ten přímý přenos. Co se týče nevýhod toho vyšetření, zásadní je spolupráce pacienta. Nelze provést gastroskopické vyšetření u pacienta, který vyšetření odmítá a který nespolupracuje. Pacient musí být klidný, pokud možno uvolněný, poslouchat, co mu lékař říká, a spolupracovat tak, aby to vyšetření proběhlo bezpečně, abychom pacientovi neublížili. Rizika té metody. Je to samozřejmě invazivní vyšetření, čili při zavádění toho endoskopu může, byť při gastroskopiích se to stává velmi vzácně, ale může dojít k protržení, k perforaci trávicí trubice a to je komplikace, kterou vídáme velmi neradi. V případě, že taková komplikace nastane, je potřeba ji okamžitě řešit. Záleží na tom, která část trávící trubice se perforovala, jak velký je ten perforační otvor... Následně buď se postupuje konzervativně, to znamená, že pacienta hospitalizujeme, dostane antibiotickou profylaxi a je sledován, nebo v případě, že ten perforační otvor je velký, už jsou vidět komplikace, tak musíme spolupracovat s chirurgickým oddělením a pacienta operovat a ten otvor nějakým způsobem zacelit. V současné době existují i endoskopické způsoby, jak komplikaci řešit, což endoskopisti mají rádi, když svoje problémy si vyřeší sami. Takže jsme schopni některé perforace sami zašít, zaklipovat, nasadit hemoklipy a tím tu sliznici stáhnout k sobě. Ale i v takovém případě je potřeba pacienta hospitalizovat, opět dát antibiotickou profylaxi a doufat, že to řešení bylo definitivní. Po lokálním znecitlivění v dutině ústní doporučujeme minimálně hodinu po vyšetření nejíst a nepít. Je to proto, že je obleněný dávivý reflex a pacient by se při požití stavy nebo při napití se mohl začít dávit, mohla by ta potrava zaskočit do jiné než koláčové dírky a pacient by mohl mít problém. Takže doporučujeme hodinu nepřijímat tekutiny ani potravu. Všechna ta vyšetření endoskopická včetně gastroskopií můžeme provádět i v takzvané premedikaci, v případě těch gastroskopií se používá zejména sedace. To znamená, aplikujeme většinou nitrožilně látku, která pacienta uvolní, zklidní, zlepší mu náladu, v ideálním případě je po této premedikaci pacient spavý, někdy skutečně to vyšetření zaspí, přestože spolupracuje, ale vyšetření si potom nepamatuje. Po podání premedikace bychom pacientovi měli doporučit a měli bychom také na to dohlédnout, aby minimálně osm hodin, optimálně celý den neřídil motorová vozidla, měl by mít doprovod na cestu domů anebo by pracoviště, kde se endoskopie provádí, mělo mít možnost dospání. To znamená mít místo, kde si pacient může lehnout, může se uvolnit, může dospat po té injekci a odchází až v situaci, kdy je odchodu schopen sám. To znamená, že ho ještě před odchodem vidí lékař, zkontroluje jeho stav a domluví se s pacientem na dalším. Po proběhlém vyšetření s pacientem probereme to, co jsme viděli. Popíšeme ten nález tak, aby pacient pochopil, o jaké onemocnění se jedná. V řadě případů už rovnou máme diagnózu a jsme schopni zahájit léčbu a tu léčbu zahajujeme a pacienta si zveme na kontrolu s odstupem několika dnů nebo týdnů, podle povahy toho onemocnění, tak abychom mohli zhodnotit i efekt léčby. V případě, že celá diagnóza závisí na stanovení nebo na odečtu histologického vyšetření, je to podle rychlosti příslušného patologického pracoviště, většinou tak týden, čtrnáct dnů, než máme výsledek k dispozici. Pomocí gastroskopického vyšetření lze vyšetřit sliznici jícnu, žaludku a dvanáctníku. K samotnému vyšetření se používá nástroj zvaný endoskop. Gastroskopie se provádí na lačno. Pacient by proto šest hodin před vyšetřením neměl nic jíst ani pít. Pokud má v ústech umělý chrup, před zahájením vyšetření musí vyndat snímací zubní protézu. V den plánované gastroskopie je zakázáno kouřit. Užívá-li pacient dlouhodobě léky, lze je před gastroskopií vzít brzy ráno a k zapití použít malý doušek vody. Lékař může vyšetřovanému aplikovat sprej na znecitlivění sliznice kořene jazyka a tlumící dávivý reflex. Pacient pak nemůže dvě hodiny po vyšetření jíst a pít. Je-li pacientovi podána uklidňující injekce, nesmí čtyřiadvacet hodin řídit auto, jezdit na kole a vykonávat další činnosti vyžadující zvýšenou pozornost. Opuštění ordinace je možné jen s doprovodem. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se může lékaře správně ptát a žádat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

S vyšetřením seznamuje pacienty v rámci našeho cyklu MUDr. Laura Krekulová, Ph.D. ze zdravotnického zařízení Remedis.