Magnetická rezonance

Vyšetření pomocí magnetické rezonance  patří mezi moderní zobrazovací metody. Dokáže od sebe odlišit tkáně s podobnou strukturou, což je z hlediska lékařské praxe velmi důležité pro odlišení normální tkáně od tkáně postižené patologickým procesem. Vyšetření dává lékaři informace prakticky o všech orgánech.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Vyšetření pomocí magnetické rezonance patří mezi moderní zobrazovací metody. Dokáže od sebe odlišit tkáně s podobnou strukturou, což je z hlediska lékařské praxe velmi důležité pro odlišení normální tkáně od tkáně postižené patologickým procesem. Vyšetření dává lékaři informace prakticky o všech orgánech, zvláště vhodné je pro zobrazení mozku a míchy. Lidské tělo je ze dvou třetin tvořeno vodou, která je přítomna v každé tkáni. Molekula vody se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Při magnetické rezonanci se využívá specifických fyzikálních vlastností jader atomů vodíku. Vodíková jádra vystavená silnému magnetickému poli jsou zdrojem radiofrekvenčního vlnění. Toto vlnění je zachycováno systémem přijímacích cívek a za pomoci počítačové techniky převáděno do obrazu, který lékař vyhodnocuje. Na rozdíl od rentgenového vyšetření nebyly dosud prokázány žádné vedlejší škodlivé účinky magnetické rezonance na lidský organizmus. Nacházíme se na Radiologické klinice Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích. Zástupcem přednosty je docent Marek Mechl, který je současně i předsedou Radiologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Magnetická rezonance je relativně nová zobrazovací metoda. Říkám relativně, protože v klinické praxi už je užívána v podstatě několik desítek let. Co je na ní důležité, je to, že nepoužívá rentgenové záření, tudíž je kompletně neinvazivní, což je pro pacienta samozřejmě zcela zásadní věc. Navíc magnetická rezonance umožní zobrazení měkkých tkání ve velice vysokém rozlišení. Co to znamená z praktického hlediska - že vlastně rozliší různé tkáně, jako příklad mohu uvést šedou a bílou hmotu mozkovou, které mezi sebou velmi dobře odliší. A nejenom tyto normální tkáně, ale odliší i tkáně abnormálně změněné oproti těm tkáním normálním, což je přirozeně velice důležité, pokud hledáme nějakou patologii, pokud hledáme nějaké abnormální nálezy, které dále specifikujeme. Ten základní princip spočívá v tom, že zobrazujeme protony. A tyto protony se chovají vlastně jako malé magnety, přijímají určité elektromagnetické vlnění z toho přístroje a zase toto vlnění vysílají zpátky. A velice složitý přístroj, jakým ta magnetická rezonance je, dokáže ty signály zpracovat a na jejich základě vytvořit obraz tkání lidského těla v podstatě v libovolné oblasti. Ta škála vyšetření na magnetické rezonanci je velice široká. Je pravda, že v době, kdy začínala magnetická rezonance v klinické praxi, to je v těch osmdesátých letech minulého století, se zobrazoval především centrální nervový systém. Bylo to i kvůli rozlišení přístroje, kvůli technickým požadavkům. Ale dnes zobrazujeme prakticky celého pacienta. Je možné zobrazit celotělové vyšetření na magnetické rezonanci, ale na druhé straně samozřejmě velice podrobné zobrazení malých orgánů, jako je třeba podvěsek mozkový. Zobrazují se i orgány dutiny břišní, zobrazuje se i srdce, zobrazuje se i periferie, to jest končetiny, klouby jsou velice častou oblastí, která se zobrazuje. A to samozřejmě nejen u sportovců, kde je to docela dobře známá věc, ale i u ostatních nemocných. Čili ta velká výhoda magnetické rezonance je především v tom rozlišení měkkotkáňových struktur oproti jiným zobrazovacím metodám, tedy především oproti rentgenovým metodám, jako je jak rentgenový snímek, tak dejme tomu i počítačová tomografie. Skutečně existují i tkáně, které se na magnetické rezonanci nezobrazují úplně ideálně, a to je především kompaktní kost. Musím zdůraznit, že se jedná o kompaktní kost, to znamená představíme-li si kost jako takovou, víme, že kost má tu takzvanou tvrdou kompaktní část, o které právě mluvím, a tato část nemá žádné protony. Z tohoto důvodu se vlastně na magnetické rezonanci nezobrazí a i z toho důvodu magnetická rezonance není úplně ideální metodou pro akutní zobrazování poranění kostí. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že kost obsahuje kostní dřeň, ve které je spousta krvetvorných elementů, které naopak magnetická rezonance zobrazuje velmi dobře. Takže existuje celotělové vyšetření skeletu, ale toto je zaměřené právě na postižení kostní dřeně, a ne na postižení té kompaktní kosti u traumatu. To vyšetření samotné nevyžaduje nějakou zásadní přípravu od pacienta. Vyžaduje pouze, aby ležel v klidu po relativně dlouhou dobu. Relativně znamená několik desítek minut. Je třeba, aby se možná připravil trošku na to, že to bude vyšetření nepříjemné z takového psychologického hlediska, protože vyšetřovací prostor na magnetické rezonanci je omezený. Je to skoro takzvaný tunel, který má průměr okolo šedesáti sedmdesáti centimetrů, a ležet v něm skutečně může být tísnivé. Takže na toto se ten pacient musí připravit. Na druhou stranu nedějí se žádná další opatření, která se toho pacienta týkají. Může se aplikovat kontrastní látka do žíly, to znamená injekce taková, s jakou se setkáváme zcela běžně. Ale nic dalšího. Z tohoto pohledu skutečně pro toho pacienta to neznamená žádnou zátěž. Co je potřeba a co se týká lékaře, který požaduje toto vyšetření a který odesílá pacienta na to vyšetření, aby s ním prošel, zda pacient nemá kovový implantát. Znamená to nejenom nějakou svorku po operaci na cévě nebo třeba náhradu kloubu, ale znamená to i přístroj. A z těch přístrojů a nástrojů bych zmínil především kardiostimulátor. Na jedné straně v posledních letech se objevují takzvané MR kompatibilní kardiostimulátory, i tam je ale to vyšetření komplikované a složité. Ale velká většina kardiostimulátorů není MR kompatibilních a pokud by pacient s kardiostimulátorem byl na MR vyšetřen, mohli bychom jej i ohrozit na životě. Tady skutečně je potřeba, aby ten odesílající lékař, co požaduje vyšetření, s pacientem důkladně probral všechny tyto věcí předtím, než ten pacient přijde k nám. Na druhé straně my pacienta taktéž vyšetřujeme a zkoumáme, zdali nemá nějaký implantát, který by mohl ohrozit jeho zdraví. Jsou ještě i další kontraindikace týkající se hlavně těch přístrojů. Znamená to nejen kardiostimulátor, oni existují i různé typy dalších přístrojů, které ovlivňují srdeční akci. Existují třeba kochleární implantáty, náhrady sluchového ústrojí, existují dávkovače některých léků, které může ten přístroj ohrozit, protože je třeba si uvědomit, že je tam velmi silné magnetické pole. To znamená cokoliv, co používá elektrickou energii, víceméně jakýkoli elektrický přístroj je silným magnetickým polem ovlivněn a může být poškozen. A přirozeně pokud takový přístroj ovliňuje nějakým způsobem pacienta, tak jeho poškození může poškodit i samotného pacienta. Ještě bych zmínil jednu věc. Bavili jsme se o těch různých kovových implantátech, třeba náhradách kloubů - dnes je třeba zmínit to, že samotná náhrada kloubu není kontraindikací toho vyšetření. Kontraindikací je pouze v případě, pokud je operace té náhrady kloubu provedená v uplynulých dvou měsících a nebo pokud ta náhrada toho kloubu má známky uvolňování. Tam by mohl být problém, ale ve všech ostatních případech, jak náhrady kloubů, tak různé dlahy a šrouby, pokud jsou pevně na kosti, tak nepředstavují riziko pro pacienta. Nacházíme se ve vlastní vyšetřovací místnosti MR. Toto je ten vlastní přístroj MR. Tento tunel, jak se tomu laicky říká, to je vlastní gantry magnetické rezonance. A ten pacient musí být, respektive ta vyšetřovaná část, umístěna přesně ve středu toho magnetického pole. Takže když se podíváte pozorně, uvidíte v tom tunelu vymezený takový šedý proužek, kam by ta vyšetřovaná oblast měla být umístěna. Umístěna je tam tak, že ten pacient je položen tady na tento vyšetřovací stůl a my ho vyšetřujeme pomocí různých cívek. Cívky jsou zase nedílnou součástí vyšetření na magnetické rezonanci. Ta, která je tady přede mnou položená, to je například cívka na vyšetření hlavy a krční páteře nebo krku. Ten pacient má tu část, kterou vyšetřujeme, což je v tomto případě hlava, umístěnou tady do této cívky. My ho samozřejmě poučíme, položíme ho na vyšetřovací stůl tak, aby se mu pohodlně leželo. Ta cívka se potom zapíná tímto konektorem do vlastního vyšetřovacího stroje. A pomocí tohoto stolu, který se pohybuje nahoru a dolů, ten pacient je zavezen na úroveň toho vlastního vyšetření a zavezen do toho vyšetřovacího prostoru. Protože ten hluk na MR je poměrně veliký, aby ten pacient netrpěl, může dostat jednak tyto ucpávky do uší, které se dávají v případě, že vyšetřujeme toho pacienta například v této cívce. A nebo, když použijeme jinou cívku a ta hlava není takto fixována, tak používáme například tato sluchátka. Pacient tak dostane na uši sluchátka a pomocí těch sluchátek je s námi spojen. On nás slyší, my slyšíme, jak reaguje, ale přesto je eliminován ten hluk, který během té magnetické rezonance nelze nějakým jiným způsobem, než tím, že prostě ten pacient si takzvaně zacpe uši, eliminovat. Takže to je jediný způsob, jak to udělat. Kromě této cívky používáme řadu jiných cívek, další cívky. Vždycky je to tak, že ta cívka na toho pacienta je položená, respektive na tu oblast, kterou chceme vyšetřovat. A přifixovaná, ta část se musí dostat, jak už jsem říkala, do toho šedého pole uvnitř toho magnetického tunelu. A ten pacient je poučen, aby se nehýbal nebo aby nehýbal tou částí, kterou vyšetřujeme. To je poměrně hodně důležité, protože magnetická rezonance je metoda, která je na tom pohybu strašně závislá. Jestliže se pacient pohybuje, může se stát, že to vyšetření není tak kvalitní. Pacient přichází na vyšetření a po těch nutných administrativních procesech, kdy je zaregistrován do systému, do samotného přístroje, tak je odveden do přípravny, kde se mu věnuje radiologický asistent, který ho seznámí s tím, jak bude vyšetření probíhat, a zároveň se ho i zeptá, zda nemá nějaký přístroj, který by mohl být silným magnetickým polem ovlivněn. Seznámí ho s tím, že vyšetření bude trvat určitou dobu a že se pacient bude nacházet v relativně omezeném prostoru. Pacient si odloží a dostane od nás náš oděv, tak abychom mohli i vizuálně posoudit, zda náhodou nemá nějaký přístroj nebo nástroj ve svém blízkém okolí. Je uložen na lůžko zcela volně a v závislosti na tom, kterou oblast zobrazujeme, ještě na pacienta přikládáme takzvané povrchové cívky. Pacient ale také dostane komunikační zařízení, pomocí kterého komunikuje s obsluhou toho přístroje, takže to neznamená, že by půl hodiny byl v uzavřeném prostoru a byl tam opuštěn. Mezi jednotlivými náběry dat s ním ta obsluha toho přístroje komunikuje a seznamuje ho s tím, co se bude dít a co bude následovat. A zhruba po těch třiceti čtyřiceti minutách je vyšetření hotovo a pacient opouští vyšetřovnu. Výsledkem magnetické rezonance je zobrazení lidského těla. Zobrazení, které se do jisté míry podobá zobrazení na počítačové tomografii, poněvadž se jedná o metodu, která zobrazuje vrstvu. Znamená to, že my vidíme dejme tomu centrální nervový systém, mozek, ale i dejme tomu ten kolení kloub v určitých vrstvách, v určitých orientacích a vidíme vlastně veškeré měkkotkáňové struktury. Měkkotkáňové právě z toho důvodu, že zobrazujeme protony obsažené ve vodě a v ostatních strukturách. A výsledkem je tento obraz, který je z principu velice podobný obrazu počítačové tomografie, ale z hlediska kvality a výtěžnosti je několikanásobně kvalitnější. Toto je vlastně pracovní stanice, na které každý ten lékař má možnost nějakým způsobem dále zpracovat ta naměřená data. Může si různě měnit roviny toho vyšetření. Toto je vyšetření ramenního kloubu. Jedná se o přímou MR artrografii, kterou předchází aplikace směsi kontrastní látky do ramenního kloubu. Každé to vyšetření má nějaký přesně daný protokol. Vždycky ten protokol se odvíjí od toho, co chceme na té magnetické rezonanci zjistit. Takže říct, že pacient přijde, my ho vyšetříme a zjistíme, že má danou patologii, je hrozně zjednodušené. Takle to nefunguje. My potřebujeme vědět, co tomu pacientovi na tom ramenním kloubu konkrétně máme vyšetřovat. Potom samozřejmě na takovou úzkou otázku jsme schopni dát co nejužší odpověď, což má velký význam pro toho pacienta, protože ten klinik, když se rozhoduje o operaci, tak ví, že tomu pacientovi bude opravovat určitou část a může si zvolit ideální přístup. To co je tady to bílé, světlé, to je ta kontrastní látka, ta je aplikována přímo do toho ramenního kloubu. A my tímto způsobem můžeme zjistit například, jestli je poškozená tato chrupavčitá část, což je poměrně důležitá struktura toho ramenního kloubu, je to labrum glenoidale. A my tímto způsobem zjistíme, že ta chrupavčitá část je poškozená, nebo není poškozená, a podle toho, jaký typ těch obrázků získáváme, se dál rozhodujeme o té další patologii případné. Komplikace v podstatě neexistují. Jedinou nepříjemnosti skutečně může být pouze to, že pacient cítí velmi silné tísnivé pocity v omezeném prostoru, a pomocí právě uvedeného komunikačního zařízení přeruší to vyšetření. A někdy se skutečně stane, že pacient není schopen abslovovat díky těmto pocitům toto vyšetření. Ale stává se to skutečně jenom výjimečně. Dostupnost vyšetření magnetické rezonance v České republice není úplně ideální. Je to z toho důvodu, že toho času v České republice máme zhruba padesát přístrojů na deset milionů obyvatel, což je číslo, které je několikanásobně nižší než v okolních zemích. Ten důvod je bohužel logický, protože cena přístroje je poměrně vysoká - pohybuje se v rozmezí dvacet pět až čtyřicet milionů korun. A z toho důvodu skutečně ten počet není dostačující, hlavně proto, že ten rozsah vyšetření je velice velký. To vyšetření skutečně pojímá jak centrální nervový systém, klouby, oblast břicha, hrudníku, takže i těch požadavků je velká řada. A i ta výhoda magnetické rezonance, že nepoužívá žádné škodlivé záření, a tudíž pacienta nezatíží žádným vedlejším účinkem, samozřejmě znamená, že o to vyšetření je velký zájem. My v Radiologické společnosti doufáme, že ten nárůst počtu přístrojů, tak jaký je teď, bude pokračovat a doufejme, že tedy těch přístrojů bude nejméně dvakrát až třikrát tolik, než je v současné době. Vyšetření magnetickou rezonancí patří mezi moderní zobrazovací metody a poskytuje lékaři důležité informace prakticky o všech orgánech v těle. Zvláště vhodné je k zobrazení mozku a míchy. Lidské tělo je ze dvou třetin tvořeno vodou, která je přítomna v každé tkáni. Při magnetické rezonanci se využívá specifických fyzikálních vlastností jader atomů vodíku, obsažených v molekulách vody. Vodíková jádra vystavená silnému magnetickému poli jsou zdrojem radiofrekvenčního vlnění. Toto vlnění je zachycováno systémem přijímacích cívek a za pomoci počítačové techniky převáděno do obrazu, který lékař vyhodnocuje. Pokud je pacient nositelem jakéhokoli elektronického nebo kovového implantátu, případně cizího tělesa, musí vždy před vyšetřením ohlásit tuto skutečnost lékaři. Provoz přístroje je velmi hlučný, proto může pacient dostat špunty do uší nebo sluchátka na uši. Vyšetření probíhá vleže a jeho délka se pohybuje ve většině případů mezi dvaceti až padesáti minutami. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se může lékaře správně ptát a žádat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Vyšetření magnetickou rezonancí vysvětluje Doc. MUDr. Marek Mechl, PhD. a jeho kolegové z Radiologické kliniky Fakultní nemocnice v Brně Bohunicích.