Vyšetření krve

Vyšetření krve - rozbor krve v laboratořiKrev je životodárná tekutina skládající se z tekuté plazmy a buněk, kterými jsou červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Průměrný člověk má v těle kolem pěti litrů krve. Krev přináší buňkám živiny a kyslík a odvádí nepotřebné zplodiny. Okysličená krev má jasně červenou barvu, zatímco odkysličená tmavě rudou. Vyšetření krve není nic jiného, než laboratorní stanovení vlastností a složení krve.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Krev je životodárná tekutina skládající se z tekuté plazmy a buněk, kterými jsou červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Průměrný člověk má v těle kolem pěti litrů krve. Krev přináší buňkám živiny a kyslík a odvádí nepotřebné zplodiny. Okysličená krev má jasně červenou barvu, zatímco odkysličená tmavě rudou. Vyšetření krve není nic jiného, než laboratorní stanovení vlastností a složení krve. Moderní medicína umožňuje provést stovky různých vyšetření krve a používá je pokaždé, když je potřeba zjistit stav krve i celého organizmu. Laboratorní vyšetření krve je součástí každého celkového vyšetření. Provádí se v případě onemocnění, v rámci preventivní prohlídky nebo jako součást předoperační přípravy. Vyšetření indikují lékaři všech specializací. Výsledky vyšetření krve mohou totiž ukázat změny dávno předtím, než se nemoc projeví navenek. Nacházíme se na půdě Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. Profesor Tomáš Zima nám vysvětlí, jak se krev vyšetřuje a co se z výsledků dá usoudit o zdravotním stavu pacienta. Odběr krve má samozřejmě jako každé vyšetření svá pravidla. Jedná se zejména o to, aby ten pacient, pokud jde na odběr krve, se svého lékaře nebo sestry zeptal, jestli se jedná o běžné nebo nějaké speciální vyšetření. Protože existují vyšetření, kde je třeba mít dietu či jiná omezení. Pro ta nejběžnější vyšetření krve, která se provádí, postačí několik zásad. A to, že člověk by měl přijít nalačno, většinou ty odběry se provádějí nalačno, v ranních či dopoledních hodinách. To znamená člověk by neměl jíst zhruba deset až dvanáct hodin před odběrem krve - večeřet by měl kolem šesté, osmé hodiny večerní. Druhá věc je, neměl by ten den či dva dny před tím vlastním vyšetřením mít nějaký jakýkoliv extrém - běžet maratonský běh, hrát významný sportovní zápas a podobně. Ten den předtím by měl spíše být v klidu nebo za běžných podmínek a nedělat žádnou extrémní činnost. Samozřejmě další faktor, který je, jsou tekutiny. Často se říká, že nalačno, jak ten odběr bývá prováděn, znamená také nepít. Což je špatně. Naopak je velmi dobré a vhodné, protože je to odběr krve, má svoji roli určitý stres na ten organizmus a ráno člověk bývá i trošku dehydratován, má sucho v puse, tak naopak doporučujeme, aby ten pacient ráno, když se probudí a jde na ten odběr krve, aby se napil. A když říkám napil, měl by vypít zhruba zase, žádný extrém, měl by vypít sklenici vody, hrnek vody, zhruba ty dva až tři decilitry. Neměl by to být alkoholický nápoj, tučný nápoj, jakýkoliv sladký nápoj. To znamená ideálně samozřejmě voda. U těch minerálních vod, ty některé jsou samozřejmě silné a mohou určitým způsobem i ovlivnit to prostředí. Nejlépe je slabý čaj či ideálně voda. Na jedné straně je to určitá tradice u nás. A v některých zařízeních přetrvává, že ráno znamená v šest hodin ráno, v sedm hodin ráno, ale jedná se o ráno a dopolední hodiny. Důležité je to proto, že zhruba v toto období je dá se říci standardizováno i na ty referenční hodnoty. A je si třeba uvědomit, že řada látek, které v té krvi vyšetřujeme, má svůj režim a mění se v průběhu dne. Je to železo, je to sodík, jsou to bílkoviny a podobně. Takže ta ranní doba nebo dopolední doba je určitým způsobem standardizovaná na hodnoty, které posuzujeme, což jsou takzvaná referenční rozmezí, která se získávají z určitého vzorku populace. Zase je to určitý výběr pacientů nebo spíše zdravých jedinců, takže je ideální samozřejmě ten odběr v těch ranních hodinách za těch standardních podmínek. Samozřejmě pokud je pacient v akutním stavu, tak se ty odběry provádí v jakoukoliv denní či noční dobu ve statimových laboratořích v nemocnicích. Takže je to možné vyšetřit kdykoliv, ale už na to ten lékař hledí v souvislostech - třeba že ten pacient před dvěma hodinami jedl a najednou se mu udělalo špatně a podobně. Odběr krve obvykle provádí zdravotní sestra. Krev se odebírá nejčastěji ze žil v loketní jamce. Sestra končetinu nad místem odběru zaškrtí, a tím zviditelní žíly. Místo odběru ošetří dezinfekčním roztokem. Jehlou, na jejímž konci je speciální vakuová zkumavka, pronikne do žíly a odebere požadované množství krve. Povolí zaškrcení a na místo vpichu přiloží tampón k zastavení krvácení. Vzorky se shromažďují a transportují v plastikových zkumavkách opatřených štítkem s identifikačním údajem pacienta. Krev tvoří krevní plazma a krevní buňky. Plazma se skládá z vody a v ní rozpuštěných látek, minerálů a bílkovin. Krevní buňky se rozlišují na červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Krev pomáhá udržovat stálost vnitřního prostředí. Většina chorob, které postihnou organizmus, toto prostředí mění, což se projeví také změnou složení krve. Odhalení těchto změn pomáhá diagnostikovat onemocnění a zahájit léčbu. Pro ta běžná vyšetření zhruba těch dvaceti, třiceti parametrů stačí odběr jedné zkumavky. Tady je několik příkladů zkumavek, což zhruba se nabírá do takovéto výšky, takže je to pět, sedm mililitrů, do deseti mililitrů krve. Což si lze představit, že je to jedno deci. Objem relativně malý, nijak pro pacienta nezatěžující. Ta vlastní analýza, díky moderním analyzátorům jí postačuje pouze pro jedno stanovení kolem deseti, dvaceti, padesáti mikrolitrů séra. Ale je třeba si uvědomit, že krev se skládá z krvinek a séra zhruba v poměru jedna ku jedné, to znamená jestliže odebereme deset mililitrů krve, získáme zhruba čtyři a půl mililitrů séra nebo plazmy, kterou dáme. Pak také musíme počítat s tím, že na to nasátí je potřeba určitý nějaký takzvaný mrtvý objem, který nasaje sérum nebo plazmu do toho přístroje. Takže množství relativně malé, samozřejmě pokud se jedná o vyšetření na hepatitidy, na další parametry, tak pak podle počtu analytů je potřeba té krve více. Také někdy musíme mít speciální odběry. Někdy se odebírá krev pro krevní obraz, to musí jít krev nestrážlivá. Krev pro vyšetření na koagulační parametry, jak se stráží krev, jestli tam není nějaká porucha. Nebo třeba vyšetření glykovaného hemoglobinu, kde se hemolyzují krvinky a vlastně vyšetřuje se hemoglobin v erytrocytech - to znamená v lyzátu z erytrocytů. Takže někdy je tomu pacientovi odebráno několik těch zkumavek pro různé typy vyšetření. Pacient má zájem o nějaký lékařský výkon, který není indikován lékařem, a tedy hrazen ze zdravotního pojištění. Může se obrátit nejlépe přímo na svého praktického nebo ošetřujícího lékaře, že by chtěl ještě něco udělát a je to řešeno jako samoplátce. Nebo může navštívit některé laboratoře, které mají svá odběrová místa, a řekne - Já bych u Vás chtěl vyšetřit cholesterol, prostatický specifický antigen, cokoliv dalšího. Je samozřejmě vystavena faktura podle sazebníku daného zdravotnického zařízení a pacient obdrží ten výsledek. Takže je to možné a řada laboratoří toto provádí. U těch běžných analytů, například při režimu statimovém nebo vitálním, to znamená, když je ohrožen život pacienta, tak ten výsledek té analýzy je během jedné dvou hodin vyšetřen a výsledek je tedy odeslán lékaři. Ta běžná doba toho zpracování vzorku se pohybuje během jednoho dne. Když ta krev doputuje do laboratoře ráno nebo v dopoledních hodinách, tak výsledky většiny analytů jsou hotovy odpoledne, do konce pracovní doby. Samozřejmě jsou zase speciální analýzy, které třeba provádíte jednou za týden nebo ne tak často. Tak tam samozřejmě na ten výsledek se čeká. U nějaký speciálních, třeba genetických vyšetření zase ta délka je třeba jeden, dva týdny. Záleží na typu toho vyšetření. Ale většina těch běžných analytů je hotová zhruba do odpoledne a samozřejmě při ohrožení života pacienta to vyšetření jsme schopni provést do dvaceti minut, do hodiny. Záleží také na reakci, která probíhá. Některé jsou barevné reakce, která proběhne velmi rychle, nebo měření na iontově selektivních elektrodách iontů sodíku, draslíku, chloridu... Samozřejmě někde probíhá imunochemická reakce, která vyžaduje třeba dvacet, dvacet pět minut, než vlastně ta látka reaguje s protilátkou a podobně. Takže tam ten proces neurychlíme. A také jeden faktor je, jestliže vyšetřujete z plazmy nebo ze séra. Tento rozdíl hraje deset minut. Jestliže máte plazmu, tu zkumavku, kterou mám v ruce s krví, zcentrifugujete, což trvá zhruba kolem pěti, deseti minut. A máte nahoře plazmu. Jestliže pracujete se sérem, musí ta zkumavka deset až dvacet minut stát, než se krev srazí, abyste mohli oddělit sérum. Z krve se dá samozřejmě zjistit celá řada věcí, ale je nemožné u každého pacienta vyšetřit úplně všechno. Zaprvé to množství krve toho pacienta je také limitováno, druhým limitem je také znalost té nemoci nebo podezření na nějakou nemoc, kterou ten pacient má. Takže chtít vyšetřit všechno by bylo špatné, jak ze strany lékaře i ze strany pacienta. Vždycky je třeba ta vyšetření určitým způsobem cílit a od těch běžných stavět tu pyramidu až po ty třeba vysoce speciální. Pravidelnost toho laboratorního vyšetřování zase záleží na zdravotním stavu a nemoci toho pacienta. Jestliže se jedná o zdravého jedince, tak ty preventivní prohlídky jsou v horizontu pěti, deseti let, kdy to postačuje. Jestliže třeba ten pacient je v nějakém riziku, třeba v jeho rodině se vyskytly závažné třeba infarkt myokardu v relativně mladém věku jeho rodičů, vysoký cholesterol a podobně, tak si zase vyžaduje ty vyšetření frekventní. Třeba pacienti s diabetem mellitem mají být vyšetřování pravidelně čtyřikrát do roka na glykovaný hemoglobin, jak právě, který významně monitoruje ten dlouhodobý cukr, jaká ta hladina dlouhodobě v tom organizmu je. A může určitým způsobem odhadnout, jak je ta nemoc léčena, ale také třeba i vznik rizika komplikací. Takže záleží zase na nemoci, kterou ten člověk trpí, a od toho se odvíjí ta frekvence toho vyšetřování. Někdy to může být každý měsíc. Někdy je to jednou za čtvrt roku. Někdy je to jednou za pět let. Obor laboratorní diagnostika a klinická biochemie stojí v pozadí ??? ??? a oddělení má své ambulance, zejména zaměřené na metabolismus. Ale de facto dle údajů ze Spojených států až sedmdesát procent lékařských rozhodnutí stojí právě na laboratorním vyšetření. A teď Vám řeknu proč. On si to člověk neuvědomí. Jak rozpoznáte u pacienta, že má cukrovku v těch počínajících stadiích? Jenom z rozboru krve. Že má někdo vysoký cholesterol devět, to nebude mít ještě změny třeba v očích nebo nějaké jiné... Nebo jak se rozpozná dna, zvýšená kyselina močová? Až když budou dnavé tufy u palců? Infarkt myokardu, diagnostika infarktu myokardu stojí na změně EKG křivky, na příznacích a samozřejmě na změně kardiospecifických proteinů. Takže řada těchto metod je klíčová pro diagnostickou rozvahu lékaře a dá se říci, že současná medicína bez laboratoře by nebyla taková, jaká je. Vyšetření krve může indikovat každý lékař. Odběry krve se provádějí ráno a nalačno. To znamená, že deset až dvanáct hodin před odběrem byste neměli jíst. Před odběrem vzorku krve byste měli vypít alespoň dva až tři decilitry vody. Alespoň tři až čtyři dny před vyšetřením krve byste se měli vyvarovat větší fyzické zátěže a den před vyšetřením byste rozhodně neměli pít alkohol. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se umí lékaře správně ptát a požadovat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. z Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Vám vysvětlí jak se krev vyšetřuje a co se z výsledků dá usoudit o zdravotním stavu pacienta.

Jak se připravit na odběr krve

  • přijďte na lačno, naposledy byste měli jíst 10-12 hodin před odběrem krve
  • vyhněte se extrémním činnostem 3-4 dny před odběrem
  • den před odběrem nepijte alkohol
  • ráno vypijte 2-3 decilitry vody nebo slabého čaje

Kam dál?