Učíme se učit

Učíme se všichni po celý život. Je na nás, jak k informacím a učení přistupujeme. Poslechněte si řadu doporučení, jak se naučit a zároveň uchovat získané znalosti, zkušenosti a informace a být schopni je aplikovat do budoucna. Tipy, nejen pro první školní den, zahrnují proces učení, používání "háčků", proces plánování a odpočinku, práci s poznámkami a doporučení, jak si látku zapamatovat.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Učit se, jak se učit? Myslím si, že všichni známe tu situaci, kdy máte informace, možná v papírové podobě, možná v elektronické podobě, možná jsou někde na internetu, to je jedno, ale máte informace a potřebujete se je naučit. A je samozřejmě řada přístupů, jak informace do hlavy dostat. Můžete se je nabiflovat, můžete je přečíst, pochopit, můžete je prožít, tím mám na mysli, že získáte zkušenost a tu zkušenost si uchováte v sobě a jste schopni ji v budoucnu aplikovat. Je řada cest. Na každého funguje něco jiného čili my vám dáme několik variant a je na vás, co si vyberete. Je potřeba si uvědomit, že proces učení je něco absolutně naprosto přirozeného. Pokud máte vlastní děti, možná ještě nemáte, ale až budete mít a budete je pozorovat, sledovat, tak v podstatě to, co dělají celý den, je, že se učí, něco vyzkoušejí, získají nějakou zkušenost a snaží se vlastně na základě té zkušenosti dovzdělávat sebe sama. Je to to nejcennější, co známe. Zajímavé je, že škola samozřejmě na to dává trošičku jiný pohled pomocí známkování a zpětné vazby, ale procesu učení je něco zcela přirozeného, je nám to dané. A je zajímavé, že čím jsme starší, tím vlastně zjednodušujeme princip učení. To znamená: něco se mi stane, já ve své hlavě najdu podobnou situaci, zkratkovitě si srovnám - tohle se mi už jednou stalo, takto jsem na to zareagoval a udělám totéž, co jsem dělal v historii. Což vlastně nepopisuje ten problém a možná ta správná cesta je taková, že když se mi něco stane, jsem vyhozen od zkoušky, tak než jít a začít se více učit, což je přirozená reakce, protože dojdu k závěru "nebyl jsem dostatečně připraven", tak je možná lepší si odpovědět na otázku "co se vlastně stalo". Přišel jsem na zkoušku, možná jsem byl připraven, možná jsem nebyl, možná jsem se nevyspal, možná jsem dostal jiné otázky, než jsem očekával, ale v podstatě popsat tu situaci, bez emocí, bez slona, prostě co se stalo. Pak si položit otázku: proč se to stalo čili zanalyzovat to a na základě toho v podstatě vymyslet změnu, co udělám příště jinak a tím vlastně modifikovat tu zkušenost. Čili zatímco jednáme většinou velice zkratkovitě - něco se stane, my něco změníme - toto nám do toho dává 2 další proměnné, což je popsat, co se stalo, klidnou hlavou a proč se to stalo. A na základě toho provést tu změnu. Zkuste takto nad tím příště uvažovat, až něco prožijete. Kolbův vzdělávací cyklus: na začátku je vždycky zkušenost čili to, co se stalo, to, co jsem prožil a dobré je následně si položit otázku: co se vlastně stalo, zcela rozumově si na to odpovědět, bez emocí. Co se stalo a následně proč se tak stalo, jaké proměnné tam hrály svou roli. A v podstatě na základě těchto 2 odpovědí jste schopni naplánovat změnu, co příště udělám jinak, abych danou situaci zvládl lépe, rychleji, možná s kvalitnějším výsledkem. Takhle v principu funguje učení se, ale vy možná potřebujete se věci naučit, což je trošku jiná disciplína. Čili pojďme si shrnout několik disciplín a přístupů k tomu, jak se věci naučit anebo jak se naučit učit se. První tip jak se učit: co funguje velice dobře, je, když si v hlavě vytvoříte určité háčky. To znamená, že máte místo, kam přijdete a víte, že se jdete učit, že se chcete koncentrovat a v podstatě vaše tělo si na to navykne. Abych vám to nějak připodobnil: v mé praxi například existuje něco, co se jmenuje iBeacon, což je taková malá věc, kterou dáte na stěnu, a pokud máte v ruce telefon, tak když se k tomu iBeaconu přiblížíte, tak telefon něco udělá, například zobrazí vám nějakou informaci nebo spustí aplikaci, jakmile od ní odejde, tak se to neděje. A v podstatě totéž se dá vytvořit a já to i používám pro situace, kdy se chci koncentrovat nebo něco naučit. Mám vlastní stůl, speciální hudbu, vlastní šálek čaje čili tyto podvědomé háčky si vytvořím proto, aby moje tělo vědělo "teď se jdeme učit, teď potřebuji koncentraci". Najděte si svoje místo, kde se budete vždy učit. Lepší je, když budete sedět, než když budete ležet. Vytvořte si play list, najděte skladby, které jsou spíše uklidňující, relaxační a ty poslouchejte, když se učíte, tím si vytvoříte háček. Mějte speciální hrníček na čaj nebo na kafe, který při učení budete používat. Větrejte, určitě mějte dostatek vzduchu, mějte dobré osvětlení a jedno doporučení na závěr: vypněte Facebook nebo si do počítače, iPadu, iPhonu nainstalujte aplikaci, která vám zakáže dočasně přístup k sociálním sítím, tak abyste neměli takovou tu jednoduchou únikovou cestu pryč. Druhý tip: je potřeba si učení naplánovat. Stejně jako když pracujete ve firmě na složitém projektu, tak i učení potřebuje plán. Moje doporučení je: zkuste se podívat na to, co všechno musíte zvládnout, zkuste to rozsekat na menší části a udělat si představu kolik času doopravdy budete potřebovat. Neříct si "to zvládnu za den", ale zkuste se opravdu podívat kolik je to kapitol, kolik je to stránek, kolik stránek potřebuji každý den a pak si klidně udělejte seznam a odškrtávejte si každý den, co už jste udělali. Pak budete mít i lepší pocit a uvidíte, jak se posouváte kupředu, ta zpětná vazba je tam hrozně důležitá. Zároveň poznejte vlastní tělo, poznejte váš mozek, poznejte, kdy jste schopni se dobře koncentrovat a kdy vám to naopak nejde. Já osobně jsem nejvýkonnější po ránu, takže raději si i přivstanu a za první 2 hodiny toho udělám víc, než kdybych si sedl odpoledne, stejnou práci udělám za 3, za 3 a půl hodiny a bude mě to stát mnohem víc energie. A to je pro mě špatný byznys, je to vlastně špatný obchod s vlastním tělem, s vlastní energií - a to nedělám. Takže radši najdu situaci, kdy jsem schopen se koncentrovat a tam se tedy koncentruji a pak jdu dělat něco jiného. Pořiďte se diář a zkuste sami sebe pozorovat a napište si, jak se průběhu dne cítíte, co vás ovlivňuje, co ovlivňuje vaši koncentraci. Může to být jídlo, může to být jak jste se vyspali, může to být to, že si dáte kafe, ale zkuste se pár dnů pozorovat a pište si poznámky. Musíte si to napsat, protože kdy to napíšete, tak budete víc schopni se k tomu vrátit a vypozorovat jaká je vaše výkonnostní křivka. Na základě toho plánujte, to znamená: opravdu si vezměte diář a naplánujte si, že v pondělí udělám těchto 10 stránek, v úterý stránka 11-20, středa a tak dále. Prostě udělejte si detailní plán a zároveň si tam dejte tu možnost věci odškrtávat nebo změnit barvu, abyste věděli, že jste to splnili. Tip číslo 3: myslete na přestávky. Vaše tělo, váš mozek, vaše mysl neumí jet jak Formule 1 osm hodin v kuse. Umí se vybičovat k výkonu, podat ho a pak potřebuje trošku odpočinku. Takhle funguje vaše tělo, vás mozek a v podstatě z hlediska učení je potřeba respektovat podobný přístup čili je potřeba najít si čas na přestávky, odpočinout si, dělat něco jiného a v podstatě takovou extrémně důležitou přestávkou je spánek. A osobně se dívám na spánek jako na něco, co má pro mě maximální prioritou a je pro mě velký rozdíl, jestli spím 4 hodiny, 6 nebo 8. Zkuste pracovat v 45ti minutových úsecích a pak si dejte 10, 15 minut přestávku. Ale tu přestávku měřte, protože pokud si půjdete zahrát nějakou hru na počítači, abyste se odreagovali, tak je dost možné, že tam zůstanete místo 15ti minut 30, což nechcete. Z hlediska spánku: zkuste se koncentrovat nejenom na to, kolik spíte, ale i kdy jdete spát a jaký to na vás má vliv. Možná nepotřebujete spát tolik, ale je otázkou, kdy ulehnete. Pokud jste v situaci, že se budete potřebujete opravdu rychle koncentrovat a dostat do sebe co největší množství informací v krátkém čase, zkuste Sprint nebo Pomodoro metodu. To je taková věc, že si nastavíte minutku na 25 minut, dáte ji před sebe, abyste ji viděli a potřebujete vidět, jak tam těch 25 minut běží. A zkuste si říct, že za těch 25 minut se naučíte všechno, co jste se rozhodli. A uvidíte, že budete pracovat trošičku jinak. Je to ideální například na rychlé pochopení tématu, nepůjdete moc do hloubky, ale během 25 minut získáte přehled a pak můžete jet 45ti minutovou jednotku, kde půjdete trošku více do hloubky věci více pochopíte. Čtvrtým tipem je práce s poznámkami. A domnívám se, že toho se jen tak nezbavíme, musíme si věci zapisovat. A teď je samozřejmě otázka: jak věci zapisujeme, abychom byli schopni se k nim vrátit a opět použili ty takzvané háčky, že se kouknu do textu, který jsem si napsal a vybaví se mi, co v dané chvíli říkal profesor nebo někdo, kdo mě vyučoval. A tady vlastně musíte mít plán dopředu, už když zapisujete mít nějaký styl, vlastní styl. Někdo potřebuje psát věci na papír, protože se mu lépe pamatují, někdo udělá myšlenkovou mapu, protože vidí, jak v tu danou chvíli přemýšlel a když se na tu mapu podívá, tak velice rychle z kontextu nebo z nadhledu získá informace, někdo píše informace do počítače, což třeba zase pro jiného může být problém v tom, že v tom textu se nezorientuje, nemá tam ty háčky. Čili tady vám asi neřeknu, co je nejlepší. Pokud použijete tužku a papír, zkuste používat oddělovače, barvičky, zkuste používat i malé znáčky, symboly, které něco symbolizují pro vás, mají zase nějaký specifický háček. Něco jiného může být čtvereček, to znamená "tuto věc musím udělat, najít informaci" a tak dále, něco může být kolečko, to znamená "toto bude ve zkoušce" a v podstatě používejte takovéto znaky v průběhu textu, abyste se podívali a viděli. Zkuste nejdříve poznat sami sebe, co vám vyhovuje, co je váš styl a ten pak vypilujte. To znamená, pokud je to tužka a papír, zkuste k tomu vzít fixy, zkuste k tomu používat ornamenty, symboly a pracovat s textem jako s takovým dílem, když se na ten papír podíváte, abyste hned věděli, o čem informace je a byli schopni si i vybavit. Pokud pracuje s počítačem, zkuste používat audionahrávky, které mohou obohatit ten text, který používáte, a i v textu, když píšete na klávesnici, můžete zvýrazňovat, můžete měnit barvy, což vám může pomoci. Pokud pracujte s myšlenkovými mapami, zkuste se koncentrovat na to, abyste opravdu věděli, jak je dobře vytvářet, tak abyste během chvíle našli tu informaci, kterou hledáte. Pátou oblastí je paměť. V principu potřebujete věci uložit do paměti a vyvolat je v okamžiku nebo v situaci, kdy jsou důležité, kdy je potřebujete mít před sebou. A v principu celou dobu jsme se bavili o takzvaných paměťových háčcích. Vy v podstatě jste si vytvářeli takové spojky, abyste si zapamatovali určitou zkušenost, informaci v kontextu nějaké situace. Proto jsme si barevně vyznačovali věci na papíře, proto jsme měli speciální místo, kde se učíme. Je hrozně důležité naučit se hledat možnosti, jak si tyto háčky vytvářet, když se učíte, kdy něco slyšíte a v podstatě tady může pomoci i to, že měníte prostředí, ve kterém jste. Čili můžete mít místo, kde se učíte, jedno konkrétní místo a tam mít ten háček "teď se tady učím", ale zároveň jste schopni to i trošku modifikovat a tím, že to učení budete kombinovat s tím, že se půjdete třeba projít, v rámci té chůze si budete opakovat věci, které jste se chtěli naučit, tak tím, jak měníte prostředí, tak se vám vlastně bude spojovat to, kudy jdete s tím, na co myslíte. Moje doporučení jak si věci pamatovat nebo možná jak věci nabiflovat: pokud si potřebujete zapamatovat informaci, zkuste tu informaci převést do něčeho šíleného. Zkuste nemyslet na fialového slona s oranžovýma ušima a zelený ocasem. Máte ho tam, co? A to je přesně ono. Čím šílenější to je, tím spíš si to zapamatujete a v hlavě si vytvoříte obraz. A pokud si chcete pamatovat více věcí, vytvořte si více obrazů a příběh mezi nimi. Pojďme si to shrnout: dostali jste řadu tipů na to, jak se biflovat, jak se učit, jak se vzdělávat, jak vnímat a chápat zkušenosti, které získáváte. Samozřejmě těch tipů je více než dost, ale tady není výzva v tom je pochopit, výzva je v tom aplikovat je do života. Čili moje doporučení je: zkuste si vždy vzít jeden dva typy a dejte jim určitý čas, než se stanou součástí vaší komfortní zóny. To je něco, co funguje na mě a pomáhá mi to v tom se zlepšovat. A opět učení se je v podstatě jen zlepšování sebe sama. A samozřejmě nakonec je na vás, jak k informacím a učení budete přistupovat. Je vaše hlava průtokový ohřívač informací, abych informace nasál, předal je a zmizely, anebo spíš se chcete vzdělávat a mít v hlavě zkušenosti, informace a být schopni je aplikovat do budoucna? To už nechám na vás. Běžte se učit a pěkný den.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Duševní odolnost

Duševní odolnost je kvalita, která do jisté míry určuje, jak produktivní jedinec bude, je-li vystaven stresorům, tlaku a výzvám. Studenti, kteří podávají dobrý výkon při cvičeních, nemusí podávat perfektní výkon při testech a zároveň studenti, kteří při cvičeních nejsou extra výkonní, mohou být při testech lepší, než průměr. Duševní odolnost ovlivňuje až 25% našeho výkonu. Jsme-li schopni zvládat tlak a minimalizovat účinky stresorů, pravděpodobně budeme schopni podat i lepší výkon. Poslechněte si, jak se stresory pracovat a jak odolávat tlaku. 

Komunikace v kostce

Komunikace je stará jako lidstvo samo. Proč nám tedy i ve 21. století dělá potíž správně vyslovit myšlenku tak, aby nás druzí pochopili? V dnešním videu se dozvíte, jak funguje převod mezi myšlenkou a řečí a o tom, co s tím můžeme dělat, když nám to zrovna moc nejde.

Jak na slona aneb emoce v komunikaci

Emoce jsou přirozenou a pravdivou součástí komunikace. Neignorujte emoce a nebojujte s nimi. Jak (nejen v novém roce) na emoce v komunikaci? Podívejte se na naše nové video a dozvíte se jak udržet vlastního slona v klidu, jak nenaštvat slony lidí okolo a jak zastavit slona, který už se rozběhl, zkrátka jak zvládat emoce v komunikaci.