Život s chronickou nemocí – průvodcem i rádcem se může stát psycholog

Smířit se s celoživotním onemocněním a naučit se s ním žít nebývá snadné. Udržet si psychickou pohodu může být mnohdy nad pacientovy síly a pak nezbývá než vyhledat odborníka. Jak a komu může pomoci psycholog, o tom v rámci cyklu podcastů Tohle můžeš aneb jak hacknout hemofilii hovořila Mgr. Barbora Váchová, psycholožka z Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. 

Obecně se lidé obrací na psychologa nejčastěji tehdy, kdy jim už delší dobu není po psychické stránce dobře. Často je to období spojené s dlouhodobým stresem nebo s nějakými těžkými životními momenty. Pokud dojdeme do bodu, kdy už situaci nezvládáme řešit běžnými způsoby, pak je čas vyhledat odborníka.

Jak vybrat psychologa

Široká veřejnost často nemá jasno v konkrétních odbornostech. Psychiatr je lékař, který se specializuje na diagnostiku a léčbu duševních obtíží neboli nemocí a může předepisovat léky. Na rozdíl od psychologa, který se po studiu humanitně zaměřeného oboru obecně zaměřuje na lidské prožívání, a to jak u lidí zdravých, tak nemocných. Psychologové se mohou uplatnit nejen ve zdravotnictví, ale zaměřují se i na psychoterapii. To mají společné s psychoterapeuty – ve zdravotnictví jde buď o psychology, nebo lékaře, kteří splní další poměrně přísná kritéria. Mimo zdravotnictví tak bývají označováni lidé, kteří mají nějaké vysokoškolské humanitní vzdělání a zároveň absolvují komplexní psychoterapeutický výcvik. Ti poté na rozdíl od psychologů nedělají žádnou psychodiagnostiku, ale zaměřují se čistě na psychoterapii, tedy dlouhodobé individuální provázení lidí v nějaké náročné životní situaci.

Pomoc pro malé i velké pacienty

Diagnóza jakéhokoliv závažného onemocnění je pro člověka většinou šok. Dlouhodobá nemoc navíc přináší do života jistá omezení a nutnost změn, což jsou situace, ve kterých mohou lidé pocítit nutkání vyhledat odborníka. Co se týká malých hemofiliků, nejprve je ta největší tíha na rodičích, kteří po diagnóze nastavují režim a adekvátní opatření. Ve chvíli, kdy dítě dospívá, se pak vlastně znovu učí, jak nemoc a život s ní uchopit. Ovšem i když se pacienti s vrozenou nebo chronickou nemocí naučí žít, může se stát, že ať už náhle, nebo postupně přestanou vše zvládat. To všechno jsou okamžiky, kdy mnozí začnou hledat odbornou pomoc.

Strach z jehel

Léčba hemofilie je spojena s aplikací léku, která probíhá injekčně. To může být pro některé, zvláště dětské pacienty problém. I zde může psycholog pomoci. Jak říká Mgr. Váchová: „Prvním krokem je, aby podání léků nebo odběry probíhaly v co nejmenším stresu. Když nastane čas a dítě se začne učit aplikovat si lék samo, je vhodné vyzdvihnout to, že má nad procesem a nacvičováním (třeba s panenkou) kontrolu, jedná samostatně. Pokud je potřeba, psycholog může být svojí přítomností prostředníkem mezi dítětem, rodiči i sestrou, která učí malého pacienta aplikaci léků, nebo může pomoci rodičům, jak se nastavit a podpořit sami sebe, aby pak účinně mohli podporovat svého potomka.“

Podpora při zvládání bolesti

Část hemofiliků trpí bolestmi vinou poškozených kloubů a řada pacientů se právě bolesti obává nejvíce. Mgr. Váchová podotýká: „Bolest je komplexní fenomén, kdy je přítomna i psychická složka, nejen fyzická. Hraje roli, jak bolest vnímáme, jak jí rozumíme. Žít s ní je obtížné a pacient může ocenit provázení na této cestě, kdy s psychologem o bolesti mluví a společně hledají, co pomáhá. To je jeden směr. Ten druhý může být více konkrétní ve smyslu nácviku nějakých relaxačních technik nebo dechových cvičení nebo toho, jak odvést pozornost jinam a získat lepší kontrolu nad prožíváním bolesti a jejím ovládáním.“ Toto se samozřejmě neodehraje během jednoho sezení. Je potřeba nastavit dlouhodobou spolupráci a hlavně trpělivost. Vždy záleží na pacientovi, na jeho chuti zkoušet a nacházet, co pomáhá.

Hledání odborníka

Pokud chce hemofilik nebo pacient s jinou chronickou nemocí kontaktovat psychologa, měl by se obrátit na svého ošetřujícího lékaře v centru, kde je léčen. Možnost navštívit psychologa nabízí řada větších nemocnic. Jinak se lze obrátit přímo na ambulanci klinického psychologa nebo zavolat na krizovou linku či linku důvěry. Obvyklá doba sezení u odborníka bývá 50 až 60 minut, ale záleží na dohodě s pacientem. Na začátku psychologa zajímá vše o nemoci, o tom, jak svůj stav pacient prožívá, co funguje, co je pro něj těžké, co řeší a podobně. Podle získaných informací se pak postupuje dál. Někdo chce třeba jen jednorázovou konzultaci, jiný pacient potřebuje chodit pravidelně. Pak se psycholog stává po lékaři dalším průvodcem nemocí a spolu s pacientem hledá, jak pomoci a ulevit.

Celý podcast si můžete poslechnout zde.

M-CZ-00003828