Pokroky v klinické praxi roztroušené sklerózy

Paulo Fontoura, MD, PhD, vedoucí oddělení globálního vývoje produktů, neurověda

Jako neurolog a vědecký pracovník v oblasti roztroušené sklerózy (RS) působím již mnoho let. Když jsem počátkem 90. let v oboru začínal, většina pacientů, se kterými jsem se setkal, měla pokročilé stadium nemoci. Léčili se pouze kortikosteroidy nebo jinými léky, které potlačují imunitní systém. V té době bylo téměř nemožné ovlivnit průběh nemoci. S tím, jak se zvyšovala dostupnost chorobu-modifikujících terapií, se to postupně začalo měnit.

Postupně se začal klást větší důraz na včasnou diagnostiku a léčbu včetně použití magnetické rezonance (MRI) k diagnostice a sledování roztroušené sklerózy. Objevila se nová generace pacientů, kteří se léčili od velmi časného stadia nemoci a sami pomáhali zlepšovat svou kondici.

Zjistili jsme, že onemocnění může být aktivní, i když lidé nevykazují žádné známky ani symptomy RS a zároveň mají dostupnou léčbu. Tato přetrvávající aktivita nemoci poškozuje nervové buňky a myelin (podpůrný a izolační obal neuronů), což může vést k invaliditě. Nyní víme, že se nesmíme omezit jen na kontrolu symptomů, ale musíme se snažit zcela potlačit aktivitu nemoci pomocí vysoce účinných léků.

Nesmíme se omezit jen na kontrolu symptomů, ale musíme se snažit zcela potlačit aktivitu nemoci pomocí vysoce účinných léků.

I přes pokroky v klinické praxi nás každý pacient s RS něco naučí. Měl jsem tu čest úzce spolupracovat s mnoha pacienty a jsem vděčný za zkušenosti a názory, o které se se mnou podělili.

Také dva naši kolegové, které postihla RS, se nedávno podělili o své příběhy. Ty jsou příkladem variability nemoci i toho, jaký má individuální dopad. I to je důvod, proč se náš neurovědecký tým zavázal ke zlepšení pochopení biologické podstaty RS. Doufáme, že se nám podaří vyvinout nové způsoby, jak potlačit aktivitu RS a snad i nakonec najít lék.

Pokračování příběhu roztroušené sklerózy nás teprve čeká.

CZ/NEUR/0418/0016