„Nemyslela jsem si, že mě něco takového může potkat,“ říká Petra, která bojovala s rakovinou prsu

„Pink october“ neboli „Růžový říjen“ připomíná problematiku rakoviny prsu a věnuje se osvětě týkající se nejčastějšího onkologického onemocnění u žen ve světě. Každoročně je nově diagnostikováno více než 2 miliony nových případů, v České republice onemocní karcinomem prsu přibližně 7000 žen za rok. „Když jsem se dozvěděla diagnózu, byl to pro mě šok, vůbec jsem to nečekala,“ přiznává třiačtyřicetiletá Petra, která má za sebou boj s tímto vážným onemocněním.

Že něco není v pořádku, si všimla Petra přibližně před rokem a čtvrt, kdy si nahmatala v prsu bulku. V té době Česko čelilo výzvě v podobě pandemie koronaviru, vše bylo zavřené, a jelikož paní Petra nálezu nepřikládala důležitost, návštěvu lékaře zprvu odložila. „Nemyslela jsem si, že mě něco takového může potkat. Teprve později, když se situace neměnila, ba dokonce se i zhoršovala, jsem si říkala, že pro klid duše to začnu řešit,“ vzpomíná rodačka z Moravy, která nyní již dlouhodobě bydlí ve Středočeském kraji. Vypravila se tedy k praktickému lékaři a ten jí po prohlídce vypsal žádanku na ultrazvuk prsu.

Nález na ultrazvuku byl nejasný

Na žádanku uvedl lékař STATIM, tedy přednostní medicínské vyšetření. „I díky němu jsem se dostala na screening do druhého dne, což by za normálních okolností možná trvalo mnohem déle,“ vypráví Petra. V době lockdownu však nebylo jednoduché najít zdravotnické zařízení, kde by ji tak rychle vzali. Obvolávala mamografická centra, ale buď se nemohla nikam dovolat, nebo se dozvěděla, že mají již plno. Nakonec se jí podařilo najít volný termín na soukromé klinice v Kladně. V té době ji ještě nenapadlo, že by se mohlo jednat o něco vážného. „Nález na ultrazvuku byl nejasný a paní doktorka ani neříkala, že bych měla být nervózní,“ vysvětluje. Lékařka však raději doporučila udělat biopsii. Petře tedy odebrali hned vzorky a do dvou týdnů si měla přijít pro výsledky.

Byl to šok

„Když jsem se dozvěděla diagnózu, byl to šok. Šla jsem si pro formální výsledek testu a očekávala, že mi řeknou, že je vše v pořádku,“ pamatuje si Petra na okamžik, kdy se dozvěděla verdikt: triple negativní karcinom prsu. Jedná se o poměrně neobvyklou skupinu rakoviny prsu, která bývá nalezena přibližně u 15 % případů. Znamená to, že u tohoto typu karcinomu jsou negativní 3 důležité receptory: estrogenový, progesteronový a HER2 receptor. To bohužel také znamená, že je léčba obtížnější, protože ji nelze cílit. Nejčastěji postihuje mladé ženy pod 40 let. „Vzhledem k těmto okolnostem jsem se rozhodla přesunout z malé kliniky do komplexního onkologického centra. Skončila jsem proto ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady u paní docentky Soumarové,“ pokračuje Petra ve vyprávění svého příběhu.

Děti jsou úžasné, berou všechno tak, jak to je

Vyřčení diagnózy byl šok nejen pro Petru, ale i pro její rodinu. „Takhle blízko se s ničím takovým nesetkali. Největší oporou mi byla nejužší rodina, zejména partner. Děti mám ještě malé, takže ty to registrovaly, ale asi si úplně nedokázaly představit, co se děje. Což je vlastně na dětech úžasné, že všechno berou tak, jak to je. Jejich chování se nemění, to je skvělé,“ myslí si Petra. Aby mohla svým dětem lépe vysvětlit, co se děje, dostala od docentky Soumarové z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady také Medikomiks. Jedná se o kreslené příběhy, kde se v každém díle setkají čtenáři se superhrdiny, které rodiče a děti zavedou do tajuplného Mikrosvěta, tedy lidského organismu. Zde jim ukazují, jaká je příčina, průběh a léčba závažných onemocnění – a to tak, aby to bylo srozumitelné i pro děti. Právě loni na podzim, když Petra onemocněla, vyšel díl věnovaný karcinomu prsu. „Byl to takový průvodce, příručka, která mi pomohla dětem tu situaci přiblížit,“ dodává Petra.

Podpora rodiny i kolegů

Kromě partnera podporovala Petru také sestra a rodiče. Ti jí pomáhali s dětmi, díky čemuž mohla nadále fungovat také v práci. Působí jako managerka v jedné belgické společnosti a když v zaměstnání oznámila diagnózu, vyšli jí vstříc. „V podstatě to bylo na mně, jak si chci tuto situaci zařídit – zda budu chtít pracovat, anebo ne. Rozhodla jsem se, že pokud to půjde a budu schopná, chtěla bych pokračovat v práci vzdálenou formou. Do kanceláře jsem tedy osobně nedojížděla, ale v podstatě jsem po celou dobu pracovala z domova,“ vysvětluje. S léčbou začala v loňském listopadu, kdy ji čekaly chemoterapie. Na začátku dubna podstoupila operaci nádoru a tři týdny po operaci následovala radioterapie. Ta trvala do poloviny června.

Neztrácejte zbytečně čas!

Celkově boj s rakovinou trval více než půl roku, a protože probíhal v období koronaviru, mnoho lidí z Petřina okolí se o něm ani nedozvědělo. „Věděli o tom ti nejbližší, ale nijak jsem to do světa neoznamovala. Protože jsme byli zavření, se spoustou lidí jsme se ani neviděli. A s těmi, se kterými jsme zůstali v kontaktu, jsem se o situaci otevřeně bavila,“ říká. Mimo jiné se setkala také s bývalou kolegyní z předchozí práce, která si prošla stejným onemocnění, ale byla již vyléčená. Mohla s ní proto sdílet zkušenosti. I Petře se nakonec podařilo nad zákeřnou nemocí nakonec zvítězit, ale musí v tuto chvíli stále docházet na pravidelné kontroly. Pokud se nic nezmění, další léčba ji již nečeká. Po dobu dvou let však bude každého čtvrt roku docházet na prohlídky, a jestliže bude vše v pořádku, interval se prodlouží. Svůj příběh se rozhodla zveřejnit, aby dodala sílu i ostatním pacientkám, které se ocitly ve stejné situaci. A zároveň by chtěla vzkázat všem ženám: „Na nic nečekejte a neztrácejte zbytečně čas, protože ten moment ‚mně se to nemůže stát‘ neexistuje!“