Co by měl pacient o svém onkologickém onemocnění vědět?
5. 10. 2016
MUDr. Marta Šimůnková
Čím více informací pacient dostane, tím se bude lépe vyrovnávat s nemocí, léčbou a životem s onkologickým onemocněním. Současným trendem je (alespoň do určité míry) partnerská spolupráce mezi lékařem a pacientem. Nemocný by neměl hrát jen pasivní roli léčeného, ale měl by se aktivně zajímat o vše, co s nemocí, její diagnostikou i léčbou souvisí a diagnosticko-terapeutický postup vzít i za „svůj program“.
Slyšet diagnózu onkologického onemocnění znamená vždy velmi negativní emoční stav. V té chvíli pacient nevnímá, co lékař říká, a vnímá-li, pak si ze sděleného pamatuje jen zlomek. Teprve po čase a za pomoci blízkých nebo profesionálů z řad zdravotníků či psychologů může diagnózu „přijmout“ a svými fyzickými i psychickými silami přispět k léčebnému úspěchu.
Nemocný by se měl ptát:
- na lokalizaci a stádium onemocnění (místní nádor, místně se šířící nádor, metastázy),
- jaká diagnostická vyšetření budou provedena a za jakým účelem,
- jak bude probíhat léčba (úvodní léčba, chirurgická, radioterapie, chemoterapie),
- na předpokládanou délku léčby,
- na zařízení, kde bude léčen (v místě stanovení diagnózy, či zda bude doporučena léčba v komplexním onkologickém centru),
- na možnost či vhodnost biologické léčby,
- na možnost tišení bolestí a nežádoucích účinků léčby,
- kdy se bude moci vrátit k běžnému životu,
- jak časté budou kontroly po léčbě.
MUDr. Marta Šimůnková