CÍLENÁ TERAPIE
Buňky přijímají ze svého okolí podněty, které prostřednictvím vazby na receptor převádějí je do nitra buňky a odpovídají na tyto podněty např. růstem, dělením, zánikem buněk. Jedná se o složité dráhy, které, na sebe navazující a jsou vzájemně regulačně provázány. U zdravé buňky jsou tyto procesy správně regulovány. Nádorové buňky se této kontrole vymkly, dělení a růst probíhá neřízeně, nadměrně, může být potlačený proces přirozené buněčné smrti. K této nežádoucí změně v regulaci růstu a přežívání buněk často dochází na základě molekulárních změn v buňkách - v genetické informaci, v četnosti výskytu různých receptorů.
Cílená léčba se zaměřuje právě na změněné signální a regulační bílkoviny. To ji odlišuje od jiných způsobů léčby, např.standardní chemoterapie. Cílená terapie je navržena tak, aby účinněji ovlivňoval nádorové buňky a minimalizoval poškození zdravých buněk, což činí léčbu méně toxickou.
Pozn: Biologická léčba – často se nesprávně zaměňuje za léčbu cílenou. Biologická léčba ale představuje léky odvozené od přirozených, tělu vlastních molekul, nejčastěji proteinů, zatímco většina cílených léků jsou syntetické malé molekuly (výjimkou jsou monoklonální protilátky).
Průběh léčby
1. Identifikace nádoru
Před zahájením cílené léčby je nutné určit přesný typ nádoru a identifikovat přítomnost specifického molekulárního cíle - prediktivní marker, který je zodpovědný za růst nádoru. To lze provést na základě genetických a molekulárních analýz nádorové tkáně, které nám řeknou, jestli bude u tohoto konkrétního nádoru cílená léčba vhodná a efektivní.
2. Mechanismus účinku cílené léčby
Pod pojmem cílená léčba je zahrnuto několik skupin léků s různými mechanismy účinků jako jsou:
Monoklonální protilátky rozpoznají specifické bílkoviny na povrchu buněk a navázáním se na ně blokují signály pro růst a dělení buněk , obnovují signály pro zánik nádorové buňky (tzv. apopotózu) nebo umožňují imunitnímu systém upřiměřeně a zareagovat na přítomnost nádorové buňky (imunoterapie).
Kinázové inhibitory skupina léků s nízkou molekulární hmotnosti ( anglického small drugs), které blokují některé důležité regulační enzymy.
Většina cílených léků je zaměřena na procesy v nádorových buňkách, výjimku tvoří antiangiogenní léky, preparáty cílené na cévní zásobení nádoru, které je klíčové pro další růst a metastázování nádoru.
Cílené léky se užívají buď samostatně, v některých případech je lze vzájemně kombinovat, nebo se podávají současně s další léčbou í, kde posilují její účinek.
3. Účinky léků na nádorové buňky
Cílená léčba ovlivňuje funkci molekulárního cíle, což může vést k zastavení růstu, množení a přežití nádorových buněk. Tím se buňky buď zastaví ve svém vývoji nebo jsou indikovány k apoptóze (programované buněčné smrti).
4. Podání léků
Samostatná cílené léčba většinou probíhá ambulantně. Pokud ale bývá terapie kombinovaná s delšími chemoterapeutickými režimy, může si vyžádat hospitalizaci. Většinou se aplikuje jako nitrožilní infuse nebo ve formě podkožní injekce či tablet. Některé cílené léky se užívají kontinuálně (bez přerušení), jiné se aplikují v cyklech, tedy po podání léku následuje několikatýdenní pauza.
5. Vedlejší účinky
Cílená léčba může mít menší vedlejší účinky, protože má účinkovat primárně v nádorových buňkách mohou mít nežádoucí účinky jiný charakter než tradiční chemoterapie.
Dále by Vás mohlo zajímat
M-CZ-00002976