Možnosti léčby kolorektálního karcinomu

Chirurgická léčba²

Nejčastějším způsobem léčby kolorektálního karcinomu je chirurgický výkon, který nádor a jeho případné metastázy odstraní. Většinou je odebrána celá postižená část střeva včetně okolních uzlin. Jsou-li v uzlinách zjištěny dalším (histologickým) vyšetřením nádorové buňky, následuje ještě další léčba bránící jejich šíření. Po odnětí části střeva chirurg obě části na sebe napojí. Není-li to možné, vytvoří se umělý vývod střeva do břišní stěny (stomie). Ta může být pouze dočasná a po zhojení střeva se „zruší“. Trvalá stomie se vytváří v případě odstranění konečníku i se svěračem, nebo v případě hrozící střevní neprůchodnosti. Život se stomií má určitá specifika a omezení. Není pro každého jednoduché se s touto limitací vyrovnat. Proto se někteří lidé sdílející tento osud rozhodli vytvořit organizaci, kde se lidé se stomií sdružují v dobrovolném sdružení České ILCO.

Operace se dnes provádí klasicky, tzn. řezem přes přední stěnu břišní či laparoskopicky, tedy pomocí kamery a drobných vstupů pro operační nástroje. Právě kvalitní chirurgický zákrok hraje důležitou roli pro další osud nemocných.

Pro více informací o chirurgické léčbě kolorektálního karcinomu klikněte zde

Chemoterapie²

Chemoterapií se rozumí podávání speciálních léků, cytostatik. Smyslem chemoterapie je zabránit růstu nádoru a šíření nádorových buněk do organismu. Existují různé druhy cytostatik a každé působí jiným mechanismem. Jejich účinek však nejde zacílit pouze na ně a současně jsou zasaženy i zdravé, rychle se množící buňky, například buňky sliznic, vlasových kořínků a krvetvorné buňky.

Ve většině případů je léčba snášena velmi dobře, je třeba ale počítat s tím, že podávání cytostatik mohou provázet některé nežádoucí účinky závislé na typu účinné látky. Mezi nejčastější patří nevolnost, zvracení, průjmy, ztráta vlasů, poruchy krvetvorby (úbytek červených i bílých krvinek), únava, slabost a další. Může se projevit i řada jiných, ale také se nemusí objevit žádné. Intenzita, se kterou se projevují, je rovněž individuální. Aby některé nežádoucí účinky byly co nejmenší, je před podáním chemoterapie podávána tzv. premedikace. Jde například o léky proti zvracení, alergii, potlačení křečí v břiše, slinění, slzení a pocení.

V léčbě kolorektálního karcinomu jsou základními cytostatiky:

• fluorouracil
• oxaliplatina
• irinotekan

Tato cytostatika se většinou kombinují v různých poměrech a dávkách. Cílem je dosáhnout co největší účinnosti, dobrého bezpečnostního profilu léčby a uchování kvality života v co nejvyšší možné míře.

Léky jsou podávány v krátké či dlouhodobé infuzi, pomalými injekcemi nebo v tabletách. Používá se buď jako pooperační (adjuvantní) léčba, pro případ, že by v těle i po odstranění nádoru zbyly nádorové buňky, nebo jako léčba paliativní u pokročilých stádií nádoru a při existenci neodstranitelných metastáz. Jejím účelem je v tomto případě prodloužení života, udržení jeho kvality a zmírnění potíží.

Více o podávání cytostatik se můžete dozvědět zde

Biologická (cílená) léčba²

Biologická neboli cílená léčba působí na nádorové buňky více specificky, a to několika mechanismy: brání růstu nádorových cév, čímž brání „výživě“ nádoru, nebo cíleně zablokuje dělení nádorových buněk, přičemž využívá jejich charakteristické povrchové znaky (receptory), blokuje jejich dělení a usnadňuje zánik nádorových buněk.

Cílená (biologická) léčba se nejčastěji podává v kombinaci s cytostatiky, čímž se zvyšuje účinnost léčby. V případě kolorektálního karcinomu se při zahájení léčby používají dva druhy biologické léčby, jejichž cílem je zastavení růstu a v lepším případě zmenšení nádoru:

• léky omezují tvorbu cév v nádoru (VEGF inhibitory)
• léky ovlivňující životní cyklus nádorových buněk – protilátky proti EGFR (určitým receptorům na povrchu nádorových buněk)

Blokátory růstu cév v nádoru (inhibitory VEGF)

Léčba je zacílena na nádorové cévy. Nádor ke svému růstu potřebuje živiny a kyslík. Pro jejich zajištění začnou nádorové buňky produkovat látku se zkratkou VEGF (vaskulární endoteliální růstový faktor), která umožňuje tvorbu nových cév. Blokátory růstu cév tvorbě nových cév vyživujících nádor zabrání a tím potlačí jeho růst.

Protilátky proti receptorům pro růstový endoteliální faktor (EGFR) na povrchu nádorových buněk

Receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) je místo na povrchu buňky, které po aktivaci růstovým faktorem, jenž běžně koluje v krvi, zprostředkuje růst a dělení buňky. Větší počet receptorů nebo jejich nadměrná aktivita vede k tomu, že se zrychlí dělení a prodlouží přežívání buněk. Po obsazení receptoru biologickým lékem nemůže být receptor aktivován a růst nádoru se zastaví.

V dalších fázích léčby se používají blokátory tzv. tyrozinkináz.

Blokátory tyrozinkinázy

Tyrozinkináza je chemický posel, který po aktivaci povrchového receptoru předává signál dovnitř buňky. Zablokováním tyrozinkinázy buňka přestane přijímat signály ze svého okolí, přestane růst a hyne. 

Více o biologické léčbě v onkologii zde

Radioterapie²

Radioterapií se ničí nádorové buňky zářením. V případě kolorektálního karcinomu se využívá při nádorech konečníku a v léčbě vzdálených metastáz. Záření je obtížné zacílit pouze na nádorové buňky, proto bývají zasaženy i okolní tkáně, což může být spojeno s některými nežádoucími účinky.

Léčba ionizujícím zářením patří k základním metodám léčby nádorů konečníku (rekta) a koncové části tlustého střeva (rektosigmatu). Ve většině případů radioterapie doplňuje chirurgickou léčbu. Pacient na ni dochází buď před chirurgickým výkonem, nebo po výkonu. V případě, že nádor konečníku nelze operovat, uplatňuje se radioterapie v paliativní léčbě a také v léčbě vzdálených metastáz, například kostí nebo mozku.

Předoperační (neoadjuvantní) radioterapie

Výhodou předoperační radioterapie je zmenšení nádoru před operací a menší rozsah chirurgického výkonu, který většinou umožní zachovat konečník i jeho svěrače. Hraniční nádory (nádory s nízkým maligním potenciálem) může radioterapie i zlikvidovat. Dále se snižuje riziko rozsevu nádorových buněk při operačním výkonu. Hlavní nevýhodou předoperační radioterapie je oddálení chirurgického výkonu a možné horší hojení rány po operaci.    

Pooperační (adjuvantní) radioterapie

Výhodou pooperační radioterapie je dokonalá znalost rozsahu nádoru i jeho okolí a možnost radioterapii přesněji zacílit. Nevýhodou je pak horší snášenlivost ozařování ve srovnání s radioterapií předoperační.

Jak probíhá ozařování

Ozařování probíhá ve speciálních ozařovnách onkologických center. Na standardní ozařování pacient dochází většinou 5 dní v týdnu v cyklu dlouhém celkem 5 týdnů. Lékař se může rozhodnout i pro zkrácený akcelerovaný režim, kdy je pacient ozařován vyšší dávkou pouze v časovém rozmezí pěti dnů v týdnu. Ozařování nádorů konečníku se provádí většinou zevně, ve vybraných případech i vnitřně, kdy se zářič zavede do konečníku (brachyterapie). Oba způsoby je možné kombinovat. Při zevním ozařování se používají lineární urychlovače produkující fotonové záření o vysoké energii. Ozařování se provádí tak, aby nedošlo k poškození tkání ve zdravých orgánech.

Nežádoucí účinky ozařování

Nežádoucí účinky ozařování jsou důsledkem podráždění a poškození sliznice střeva a močového měchýře. Může se objevit časné a bolestivé nucení na stolici, průjem, nadýmání a stolice s příměsí krve a hlenu. Tyto potíže lze zmírnit vhodně zvolenou dietou. Obtíže v oblasti močových cest se mohou projevit obtížným močením nebo náhlým nutkáním na močení. Dále se může objevit kožní reakce, svědění, pálení a bolestivost v místě ozařování. Pozdní následky radioterapie jsou způsobeny přestavbou vazivové tkáně. Patří k nim časté průjmy a zmenšená kapacita močového měchýře.   

 Více o radioterapii zde