Subkutánní podání léků patří mezi způsob aplikace léčiv, v tomto případě pomocí injekce do podkožní tkáně. Představuje méně invazivní alternativu nitrožilního podání, od které se liší i rychlostí nástupu účinku léčivého přípravku. Subkutánní cesty využíváme především u látek, které není možné podávat perorálně a které jsou bílkovinné povahy.

Pro subkutánní aplikaci se používají poměrně malé objemy léků, proto i injekční stříkačky jsou malé, zpravidla s objemem 2 ml.¹ Kromě stříkaček se mohou také užívat předplněná pera či plně automatizované elektronické aplikační systémy.¹ Nejčastěji se používají jehly dlouhé 25–30 milimetrů a s průsvitem 0,5–0,6 milimetrů.¹

Vlastní aplikace léčiva je jednoduchá a bezpečná.² Poté, co vybereme vhodné aplikační místo, vydezinfikujeme jej a prsty vytvoříme kožní řasu.¹ Následně provedeme šikmý vpich pod úhlem 45°.¹ Jehlu bychom měli v místě ponechat přibližně šest sekund, aby došlo k aplikaci celé dávky.¹

Poté, co subkutánně aplikujeme léčivo, dochází v podkoží k vytvoření tzv. depa, tedy nahromadění léčivé látky.¹ Podkožní tkáň obsahuje krevní a mízní kapiláry, což jsou cévy s malým průsvitem, kterými se léčivá látka postupně vstřebává.¹ K tomu dochází cestou difúze do mízního systému a z něj do krevního oběhu.¹ Tímto se liší podkožní od nitrožilního podání, kdy dojde rovnou k aplikaci léků do krevního řečiště a nástup účinku je tak rychlejší a přímější.³

Rychlost vstřebání léčiva můžeme zpomalit i urychlit.¹ Zpomalení absorpce se provádí již při výrobě, a to přidáním látek, které buď snižují rozpustnost léčivé látky anebo způsobují stažení cév, tzv. vazokonstrikci.¹ S urychlením vstřebávání pomůže masáž či prohřátí aplikačního místa, stejně tak působí i fyzická aktivita.¹