Cestovat, studovat či pracovat v zahraničí? Jde to i s hemofilií
Vojtěch Horník (28) a Jan Půček (26) dokazují, že i s hemofilií si můžete užívat cestovatelských radostí. Navzdory nemoci oba absolvovali zahraniční dovolené, road-tripy, studijní i pracovní pobyty. A pokud se vyskytly komplikace, dokázali je vyřešit. Jejich zkušenosti mohou pomoci ostatním hemofilikům zahnat zbytečné obavy, zabalit kufry a vydat se na cesty.
Není se čeho bát
„Hemofilie je aspekt, který při jakémkoli plánování musím brát v úvahu, ale neřekl bych, že moje sny a plány limituje. Nepamatuji si situaci, kdy bych kvůli hemofilii neuskutečnil nějakou cestu,“ říká Vojtěch Horník, kterého dnes už tato nemoc zásadněji neovlivňuje. Díky léčbě funguje téměř bez krvácení. „Naštěstí nemám ani žádná trvalá poškození kloubů, byť jsem v dětství spontánně krvácel poměrně často,“ dodává. A jakkoli chápe, že pro některé hemofiliky může být cestování stresujícím zážitkem, je přesvědčen, že se není čeho bát. „Díky internetu jsou všechny informace dostupné, není problém pořádně se na cestu připravit. Navíc kdykoli můžeme zavolat do Česka a poradit se o dalším postupu s hematologem nebo jiným odborníkem. Pokud se obáváme komunikace v cizím jazyce, můžeme použít všemožné internetové překladače. Racionálně tedy máme nejrůznější rizika vykrytá. Obzvlášť v Evropě, kde dneska hranice mizí,“ říká Vojtěch.
Jeho slova potvrzuje i Jan Půček: „Je důležité si říci jedno – v dnešní době se můžete dostat prakticky odkudkoliv z Evropy zpět domů do 24 hodin.“ Honza pracuje v zahraničí, rád jezdí na kole, lyžuje a poznává nová místa. „Když jsem byl malý, stávalo se, že jsme nemohli odjet na dovolenou, protože jsem krvácel, nicméně v dospělosti jsem takový problém nezažil,“ říká. Svou nemoc má pod kontrolou díky profylaxi, i když přiznává, že některé své sportovní aktivity musel, pro bolest kotníků, postupně omezit.
Co si hemofilik přibalí do zavazadla?
Vojta Horník má na cesty univerzální tip – být připraven na nejhorší, ale doufat v to nejlepší. „Vždycky balím hlavně dostatek léků, abych byl připraven i na nečekané scénáře. Rezerva musí být opravdu velká, i když vám léky v zavazadlech zaberou spoustu místa. Nechybí potřeby nutné pro aplikaci léčby ani ostatní základní vybavení – obvazy, bandáže na stažení kloubu, něco na bolest,“ říká Vojta. Jan Půček dodává: „Ano, je dobré nezapomenout si doma léky, i to se mi už stalo. A také kartičku pojišťovny. Výhodou je mít hemofilický náramek a určitě doporučuji i cestovní pojištění.“
Úzkostlivějším povahám nebo lidem, kteří se v cizině hůře domluví Vojtěch radí, aby si přibalili také základní informace o nemoci. Někteří hemofilici si s sebou na cesty berou i aktuální zprávu z poslední kontroly na hematologii. Ideální je připravit všechny podklady v angličtině a místním jazyce. Mohou se hodit i kontakty na zahraniční hematologické centrum, které v případě potřeby poskytne pomoc.
Vojta také připomíná, že pokud se na cesty vydáváte letecky, je potřeba zajistit si hematologem potvrzený formulář prokazující, že si smíte vzít léky s sebou do letadla.
Dovolené, exkurze, výměnné pobyty i road-tripy
Vojtěch Horník od malička jezdil do zahraničí s rodiči, k moři i do hor. Projel Alpy, Tatry, Dolomity. Sám byl poprvé jako středoškolák na exkurzi ve Francii a na výměnném pobytu v Nizozemí. První cesty, které absolvoval zcela na vlastní pěst, přišly na vysoké škole. Nebylo jich málo, například road-tripy po Černé Hoře nebo Provence. „Potvrdil jsem si, že jsem schopen aplikovat si léky v jakkoli provizorních podmínkách – ve stanu, v autě, v přírodě. To mi následně dodávalo sebevědomí při dalších podnicích,“ říká.
Honza zase vzpomíná, jak byl v předškolním věku poprvé v Chorvatsku: „Museli jsme tenkrát odjet domů dříve, protože jsem krvácel. Co se týče samostatného cestování, v 17 letech jsem studoval ve Francii a cestování mezi ČR a Francií jsem zvládal sám. Nebylo se čeho bát, stačilo si vzít doklady a dokumenty k lékům. V 18 letech jsem také strávil týden v Londýně.“
Studijní pobyty v Nizozemí, ve Francii
Dnes už hemofilie není limitem ani v případě, kdy se rozhodnete studovat v zahraničí. Kromě nových vědomostí většinou získáte také samostatnost a sebedůvěru. „V rámci Erasmu jsem strávil jeden semestr v Nizozemí. Každou svou delší cestu jsem samozřejmě konzultoval s hematologem. Obecně je potřeba vyřešit hlavně vydávání léčby, což souvisí se zdravotním pojištěním. Při studiu v Groningenu jsem zůstával zdravotně pojištěn v Česku. Zásoby léků jsem si vezl s sebou z Prahy a v průběhu semestru jsem si je jednou doplnil u mého hematologa v ČR – během cesty domů na promoci. Pokaždé jsem tak dostal léky na přibližně dva až tři měsíce, což nijak nevybočovalo ze standardní frekvence, se kterou si pro ně běžně chodím. V Groningenu jsem o své hemofilii informoval školu, což byla jediná oficialita,“ říká Vojtěch. Doplňuje, že o své nemoci řekl i blízkým spolubydlícím na koleji a obecně lidem, se kterými trávil více času, což je ale přístup, který praktikuje i v ČR.
Podobně postupoval i Jan Půček během svých studií ve Francii. Jednalo se o dlouhodobý studijní pobyt a on byl v té době ještě nezletilý. „U mého českého ošetřujícího lékaře jsme se domluvili na méně častých návštěvách a také na tom, že budu při každé kontrole dostávat maximální možné množství léků. S rodiči jsme současně ve Francii kontaktovali nejbližší hemofilické centrum, kde mě také chtěli vidět a vystavili mi francouzský hemofilický průkaz,“ popisuje Jan.
S přípravou na pobyt může pomoci tamní pacientská organizace
Vojta se podělil také o zkušenosti získané během svého ročního pracovního pobytu. „V Norsku jsem pracoval, tudíž jsem tam byl i zdravotně pojištěn a měl jsem nárok na léčbu. V Česku jsem si účast na zdravotním pojištění v tu dobu přerušil. Před odjezdem jsem kontaktoval norskou pacientskou organizaci a požádal o rady, jak postupovat. Dostal jsem spojení na jediné norské hemofilické centrum v Oslu. Spojili jsme se a vše řešili po telefonu a mailu. Posílal jsem jim úředně přeloženou zprávu z mé poslední hematologické kontroly v ČR. Díky ní mi byla přiznána stejná léčba, jakou jsem měl doma. Léky mi chodily poštou kdykoliv jsem si o ně zavolal,“ popisuje Vojta a dodává, že místního hematologa nenavštívil ani jednou. „V Norsku bylo zvykem chodit na kontrolu jednou za rok. A tak to během mého 11měsíčního pobytu nebylo třeba. Pro případ potíží jsem ale měl kontakt na nejbližší hematologii.“
Komplikace se dají vyřešit
Oba cestovatelé konstatují, že v zahraničí naštěstí v souvislosti s hemofilií nikdy nemuseli vyhledat akutní lékařskou pomoc. „I přes různé nepříjemnosti jsem nikdy nepotřeboval pohotovost. Nicméně několikrát se mi stalo, že jsem po přistání v ČR z letiště putoval rovnou do hemofilického centra,“ říká Jan Půček a dodává: „Jednou jsem den před odletem domů dostal hematurii (krev v moči), což není úplně příjemné. Naštěstí jsem měl zásobu léků a s lékařem jsem se po telefonu domluvil, že se pomocí dostatečného příjmu tekutin a častějšího dávkování léků zvládnu vrátit domů. Vyšetření jsem absolvoval hned po příletu. Určitě byla možnost v této situaci navštívit i hemofilické centrum v zahraničí, což bych pravděpodobně udělal, pokud by mi v rámci pobytu zbývalo více dní. Případně bych se musel vrátit dříve.“
Pozorně pročtěte smlouvu k cestovnímu pojištění
Vojta popisuje, že v případě kratších cest spočívá jeho jediná příprava v podstatě jen ve sjednání spolehlivého cestovního pojištění a sbalení dostatečného množství léků. „V dobrém pojištění jsou vykryté všechny důležité náklady, včetně například převozu zpět do vlasti. Jednoznačně je vždy potřeba pročíst pojistné podmínky, různé pojišťovny se mohou stavět různě ke komplikacím vycházejícím z chronických diagnóz,“ říká Vojta a Honza jeho slova potvrzuje: „Souhlasím, smlouvu čtěte pozorně. Ujistěte se, že jste schopni vyhovět všem uvedeným požadavkům, zejména těm, které souvisejí s chronickým onemocněním. Většinou je v podmínkách stanoven nutný počet měsíců bez změny léčby a hospitalizace.“
Nebojte se, jeďte
Vojtěch i Jan rádi poznávají nová místa a rádi by podpořili i ostatní hemofiliky. „Pravděpodobnost, že si dovolenou v zahraničí užijete, je mnohem větší než ta, že budete muset navštívit tamní hemofilické centrum. Takže jeďte. Prvních pár cest konzultujte s lékařem. Pokud vše klapne, sami zjistíte, že se není čeho bát,“ vzkazuje na závěr Jan Půček.
(nik)
Tento článek s příchodem léta zvyšuje svůj význam - bude na něj navazovat také nový komiks, který bude brzy k dispozici v tištěné i elektronické formě a hemofilici se na něj už mohou těšit.
Hemofilici, kteří se zúčastní Mezigeneračního setkání, které se mělo konat v listopadu 2021, v náhradním termínu 6. 5. - 8. 5. 2022, obdrží výtisk na místě.
M-CZ-00002369