V případě přímého nitrožilního podání léku zdravotníci (či pacienti sami, rodiče atd.) volí žíly v loketní jamce, na předloktí a hřbetu ruky nebo žílu před vnitřním kotníkem.³ U kojenců lze použít i žíly v temenní a spánkové oblasti.³

K aplikaci se používá injekční stříkačka s nitrožilní jehlou o délce 40–60 mm, případně může být lék součástí infuze, která se napojí na kanylu.² Lék se připravuje těsně před podáním a je nutné se zbavit vzduchových bublin.²

Pacient by měl být v pohodlné poloze vleže nebo v polosedě a zároveň tak, aby bylo snadno dostupné aplikační místo.² Před samotným vpichem si vybereme vhodné místo, přiložíme škrtidlo 5–10 cm nad místem vpichu a zaškrtíme.² Místo vydezinfikujeme, napneme kůži končetiny a zavedeme jehlu do žíly.² Abychom se přesvědčili, že jsme se trefili do žíly, nejprve natáhneme do stříkačky krev. Když se objeví, povolíme škrtidlo a lék pomalu aplikujeme.² Během podání léčivého přípravku je třeba pacienta sledovat pro případ, že by se objevily nežádoucí účinky.²

Po skončení aplikace přiložíme na místo buničinu a jehlu rychle vytáhneme.² Čtvereček buničiny následně přitlačíme ke kůži, aby došlo k zástavě krvácení z vpichu a posléze přelepíme náplastí.² V případě aplikace léku do periferního či centrálního vstupu je nutné provést proplach fyziologickým roztokem.²

Pacient by měl být následně ještě minimálně 20 minut v klidu a pod dohledem.²

Při nitrožilní aplikaci mohou nastat následující komplikace: 

• Podání mimo žílu,^2,3
• výron krve (modřina),²
• infekce – zánět žíly, katétrová sepse (otrava krve), tromboflebitida (zánětlivé onemocnění žilního systému),^2,3
• alergická reakce na dezinfekci kůže,^2,3
• průnik vzduchu do cévního řečiště = vzduchová embolie,^2,3
• alergická reakce na lék,^2,3
• příznaky příliš rychlého podání (pocit horka, nutkání na močení, nevolnost, zrychlení srdeční frekvence a dechu),³
• napíchnutí nervu.³

Implantabilní intravenózní port je dlouhodobý žilní vstup, tvořený malou komůrkou umístěnou v podkoží, která je spojená s katetrem ústícím do žíly (celá pomůcka je umístěna v těle pacienta).⁵ Pomocí katetru léky putují na místo určení, tedy do krevního řečiště.⁵ Port se nejčastěji zavádí do oblasti hrudníku.⁵ Musí být dobře přístupný a zároveň hmatný, aby se umožnila co nejvíce bezproblémová aplikace léčiv.⁵ Po zhojení je místo aplikace téměř nerozeznatelné od okolní kůže, a proto port pacienta neomezuje.⁵ Daný jedinec proto může pokračovat v běžném životním stylu včetně plavání a jiných sportů.⁵

Porty se používají tam, kde je nutné pacientovi často aplikovat léky jehlou, například u onkologických pacientů nebo při léčbě bolesti.⁵ Výhodou je snadná manipulace a aplikace léčiv do portu, a proto si ji může pacient obstarat sám.⁵