Základní informace o SMA

Různé typy SMA

Spinální svalová atrofie se obecně dělí do pěti různých forem. Klasifikace se odvíjí od věku pacienta v době prvních symptomů, počtu kopií SMN2 a podle nejvyššího dosaženého stupně motorických schopností při diagnóze (viz tab. 1).^1, 2 Nejčastější formou spinální svalové atrofie je typ 1, který tvoří 60 % nových případů.³ Nejméně častou formou je typ 4, který se objevuje až v dospělém věku.^1, 2 Další málo častou formou je typ 0, který propuká již v děloze a většinou končí úmrtím do šestého měsíce života.³

Další názvy pro spinální svalovou atrofii

Některé formy nemoci nesou svůj název také podle lékařů, kteří nemoc poprvé definovali. Typ 1 bývá nazýván Werdnigova-Hoffmannova nemoc, s typem 3 se můžete setkat pod názvem Kugelbergova-Welanderové nemoc.¹

Typický průběh spinální svalové atrofie neexistuje. Onemocnění probíhá u každého pacienta jinak a přechody mezi jednotlivými formami jsou plynulé. To je také důvod, proč není možné předvídat průběh nemoci dopředu a proč léčba neprobíhá na základě stanovené formy nemoci, ale je nutné ji přizpůsobit individuálnímu omezení funkčnosti a přítomnosti symptomů. Včasná diagnóza a zahájení terapie při dodržování souboru mezinárodně ověřených terapeutických kroků (International Standards of Care for SMA) mohou průběh onemocnění a kvalitu života významně ovlivnit.^1, 2

Mezinárodní standardy péče o osoby s SMA

Tato doporučení pro dospělé pacienty i pro rodiny jsou připravena na stránce https://smauk.org.uk/international-standards-of-care-for-sma.

Tab. 1: Rozdělení spinální svalové atrofie do pěti forem^4–11

Svaly zasažené nemocí SMA

SMA může zasáhnout většinu svalů v těle. Různé svalové skupiny však zasahuje rozdílnou silou. Svalová slabost bývá symetrická. To znamená, že obě strany těla jsou postiženy stejně. Proximální svalstvo (blíže ke středu těla) bývá postiženo více než svalstvo distální. K proximálnímu svalstvu se řadí svaly kyčelního kloubu, zad a ramen. Nohy bývají svalovým úbytkem zasaženy více než ruce. Postiženy mohou být také svaly umožňující žvýkání, polykání a dýchání, což může vést k ohrožení životně důležitých funkcí, jako je dýchání a příjem potravy.^1,2

Protože při spinální svalové atrofii dochází k plynulé ztrátě motorických neuronů, ubývá postupně svalové síly. To se může podle typu onemocnění dít velmi rychle (při těžkém průběhu forem 0, 1 a 2), nebo pomalu.¹ Nezávisle na plíživém odumírání motorických neuronů může docházet také ke ztrátě již nabytých motorických schopností např. v důsledku růstového skoku, kdy je k pohybu zapotřebí větší svalová síla. 

SMA je multiorgánové onemocnění

Spinální svalová atrofie nepostihuje pouze kosterní svalstvo, a tudíž hybnost. Svůj dopad má i na jiné části těla. SMN protein se vytváří v celém těle a je přítomen ve všech jeho buňkách.^12–15 Jedná se sice o protein, který je primárně nezbytný pro funkčnost motorických neuronů, nicméně jeho nedostatek může ovlivnit i jiné buňky, které se podílejí na funkčnosti svalů. Při těžkém průběhu spinální svalové atrofie (typ 0, 1 a 2) může snížené množství proteinu SMN negativně ovlivnit i tkáně a orgány (viz obr. 1).^16–21 Proto je SMA onemocněním multiorgánovým, které zasahuje celé tělo, což by mělo být zohledněno při terapii. 

Reference:

1. Spinale Muskelatrophie. Broschüre der Deutschen Gesellschaft für Muskelkranke e. V. (Stand: 11/2018). (staženo 8. 7. 2020)
   
2. Spinale Muskelatrophie – Diagnosestellung und Behandlung bei SMA Patienten. Treat NMD Neuromuscular Network. (staženo 6. 7. 2020)
   
3. Verhaart IEC et al. Prevalence, incidence and carrier frequency of 5q–linked spinal muscular atrophy – a literature review. Orphanet J Rare Dis 2017; 12:124. (staženo 6. 7. 2020)
   
4. Dubowitz V. Very severe spinal muscular atrophy (SMA type 0): an expanding clinical phenotype. Eur J Paediatr Neurol 1999; 3:49–51.
   
5. Butchbach ME. Copy Number Variations in the Survival Motor Neuron Genes: Implications for Spinal Muscular Atrophy and Other Neurodegenerative Diseases. Front Mol Biosci 2016; 3:7.
   
6. Prior TW. Perspectives and diagnostic considerations in spinal muscular atrophy. Genet Med 2010; 12:145–152.
   
7. Crawford TO, et al. Evaluation of SMN protein, transcript, and copy number in the biomarkers for spinal muscular atrophy (BforSMA) clinical study. PLoS One 2012; 7:e33572.
   
8. Munsat TL. International SMA collaboration. Neuromuscular Disorders 1991; 1:81.
   
9. Munsat TL, Davies KE. International SMA consortium meeting. (26-28 June 1992, Bonn, Germany). Neuromuscul Disord 1992; 2:423–428.
   
10. Bladen CL, et al. Mapping the differences in care for 5,000 spinal muscular atrophy patients, a survey of 24 national registries in North America, Australasia and Europe. J Neurol 2014; 261:152–163.
    
11. D'Amico A, et al. Spinal muscular atrophy. Orphanet J Rare Dis 2011; 6:71.
    
12. Nash LA, et al. Spinal Muscular Atrophy: More than a Disease of Motor Neurons? Curr Mol Med 2016; 16:779–792.
    
13. Hamilton G, Gillingwater TH. Spinal muscular atrophy: going beyond the motor neuron. Trends Mol Med 2013; 19:40–50.
    
14. Chaytow H, et al. The role of survival motor neuron protein (SMN) in protein homeostasis. Cell Mol Life Sci 2018; 75:3877–3894.
    
15. Lauria F, et al. SMN-primed ribosomes modulate the translation of transcripts related to Spinal Muscular Atrophy. 2020.
    
16. Martinez TL et al. Survival Motor Neuron Protein in Motor Neurons Determines Synaptic Integrity in Spinal Muscular Atrophy. J Neurosci 2012; 32(25):8703–8715.
    
17. Murray LM et al. Selective vulnerability of motor neurons and dissociation of pre- and post-synaptic pathology at the neuromuscular junction in mouse models of spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 2008; 17:949–962.
    
18. Sumner CJ und Crawford TO. Two breakthrough gene-targeted treatments for spinal muscular atrophy: challenges remain. J Clin Invest 2018; 128:3219–3227.
    
19. Sleigh JN, et al. The contribution of mouse models to understanding the pathogenesis of spinal muscular atrophy. Dis Model Mech 2011; 4:457–467.
    
20. Kitaoka H, et al. Case of spinal muscular atrophy type 0 with mild prognosis. Pediatr Int 2020; 62:106–107.
    
21. Rudnik-Schoneborn S, et al. Digital necroses and vascular thrombosis in severe spinal muscular atrophy. Muscle Nerve 2010; 42:144–147.
    
22. Mercuri E et al. Diagnosis and management of spinal muscular atrophy: Part 1: Recommendations for diagnosis, rehabilitation, orthopedic and nutritional care. Neuromuscular Disord 2018; 28:103–115. (staženo 7. 7. 2020)
    

M-CZ-00001715