Jak se měří zrak?
Ne, nejsou to Beatles na Abbey Road ani kluk na kole v E.T. mimozemšťanovi ani Einstein s vyplazeným jazykem. Nejpopulárnější plakát v historii lidstva je k vidění u každého očního lékaře – představujeme vám Snellenův optotyp.
S tabulí k měření zrakové ostrosti přišel poprvé Herman Snellen v roce 1862. V dějinách zraku a oftalmologie to byl první velký pokrok od vynálezu brýlí ve 13. století. Jednalo se o součást širšího hnutí, které vyústilo v založení oftalmologie jako vědeckého oboru věnovaného studiu a léčbě očních vad a onemocnění. Šlo o první lékařský obor úzce specializovaný na některý z orgánů lidského těla.1
Do 19. století se zraková ostrost měřila různě. Ve starověku se hodnotila schopnost rozeznat od sebe dvojhvězdy. Benito Daza de Valdes, notář ve španělské Seville ve službách inkvizice, vymyslel v roce 1623 předchůdce Snellenova optotypu. Nejprve použil hořčičná semínka a měřil vzdálenost, na kterou už pacient nedokázal spočítat řádku semen. Pak pokračoval malými písmeny. Výsledky měření sloužily k výpočtu konvexních nebo konkávních brýlových čoček. Popis metody vyšel i knižně.1
Daza de Valdes to neměl snadné. Názory určovala církev a většina jeho vrstevníků byla přesvědčena o tom, že brýle jsou ďábelským vynálezem a zásahem do Božího plánu, podle kterého vetchozrakost patří ke stáří. Daza de Valdes hájil brýle před protikacířským tažením slovy:2
Vynález brýlí, zdá se, pochází shůry, odkud pochází i dar očí.
S dalším pokusem o zavedení standardizovaného očního testu přišel německý oční lékař Heinrich Küchler. Ten vzal list papíru a nalepil na něj běžné symboly – polní nářadí, děla, ptáky, žáby – seřazené dle velikosti od největší po nejmenší. O několik let později tabuli upravil a zavedl řádky s písmeny odstupňované velikosti. Vynález zveřejněný v roce 1843 prakticky upadl v zapomnění.1
Následoval Edward Jaeger von Jaxtthal, vídeňský očař, který v roce 1854 vydal řadu vzorků k měření zraku. Vídeň byla mnohonárodnostním městem, vzorky proto vyšly v několika jazycích a ujaly se. Typy písma se lišily, testy proto nebyly standardizované. Navíc se nedaly použít k měření na dálku.1
Tou dobou už si oftalmologové uvědomovali, že je třeba přijít s mnohem lepší standardizovanou metodou k měření a zkoušení zrakové ostrosti. Nizozemský lékař Francis Cornelius Donders spolu s kolegy Sirem Williamem Bowmanem, Hermanem von Helmholzem a Albrechtem von Graefem tak stáli u zrodu oftalmologie jako specializovaného lékařského oboru. Donders, který studoval refrakci (způsob lámání světla v oku, které zajišťuje ostré vidění) a akomodaci (schopnost očí zaostřovat zrak do dálky nebo nablízko), sestavil vzorec k měření zrakové ostrosti. Definoval přitom „standardní oko“ a pak vypočetl zvětšení, které je potřebné k dosažení stejně ostrého vidění u konkrétního pacienta jako u standardního oka. Potřebný stupeň zvětšení použil jako měřítko zrakové ostrosti. Jestliže například pacient potřeboval dvojnásobek standardní ostrosti, zraková ostrost pacienta odpovídala polovině neboli 0,5 standardní ostrosti.1
V dalším kroku se Donders obrátil na kolegu Hermana Snellena s prosbou o vytvoření škály, která by byla praktickým vyjádřením teoretického vzorce. Snellen se nejprve zaměřil na abstraktní obrazy a symboly. V roce 1862 pak zveřejnil tabuli s rastrem 5 x 5, do kterého zasadil takzvané optotypy neboli stylizovaná písmena a číslice jako praktický nástroj, pomocí kterého se lékař dokázal domluvit s pacientem. A tak se zrodil nejznámější plakát na světě – Snellenova tabule.1
Původní tabule obsahovala pouze písmena z anglické abecedy. U negramotných pacientů nebo pacientů, kteří neuměli anglicky, to nebylo právě nejpraktičtější řešení. Snellen proto v roce 1868 vymyslel řešení po negramotné pacienty – různě otočené písmeno E. Tabuli ještě téhož roku dále zdokonalil dr. John Green z amerického St. Louis, který se Snellenem spolupracoval na původním návrhu. Green sjednotil velikost písmen a zavedl čitelnější typ písma.1
Snellenova tabule se s přispěním všech spolupracovníků stala během 20. století nejrozšířenější pomůckou k měření zrakové ostrosti. Tento nejrevolučnější vynález v oboru očního lékařství dnes představuje standard v měření zrakové přesnosti.
Reference:
- Colenbrander, A. The historical evolution of visual acuity measurement. Vis Impair Res. 2008;10: 57–66.
- Portraits of European Neuroscientists. Benito Daza de Valdés. [Internet; cited November 2018] Available from: https://neuroportraits.eu/portrait/benito-daza-de-vald%C3%A9s.html
M-CZ-00001640