Ne, nejsou to Beatles na Abbey Road ani kluk na kole v E.T. mimozemšťanovi ani Einstein s vyplazeným jazykem. Nejpopulárnější plakát v historii lidstva je k vidění u každého očního lékaře – představujeme vám Snellenův optotyp.

S tabulí k měření zrakové ostrosti přišel poprvé Herman Snellen v roce 1862. V dějinách zraku a oftalmologie to byl první velký pokrok od vynálezu brýlí ve 13. století. Jednalo se o součást širšího hnutí, které vyústilo v založení oftalmologie jako vědeckého oboru věnovaného studiu a léčbě očních vad a onemocnění. Šlo o první lékařský obor úzce specializovaný na některý z orgánů lidského těla.¹

Do 19. století se zraková ostrost měřila různě. Ve starověku se hodnotila schopnost rozeznat od sebe dvojhvězdy. Benito Daza de Valdes, notář ve španělské Seville ve službách inkvizice, vymyslel v roce 1623 předchůdce Snellenova optotypu. Nejprve použil hořčičná semínka a měřil vzdálenost, na kterou už pacient nedokázal spočítat řádku semen. Pak pokračoval malými písmeny. Výsledky měření sloužily k výpočtu konvexních nebo konkávních brýlových čoček. Popis metody vyšel i knižně.¹

Daza de Valdes to neměl snadné. Názory určovala církev a většina jeho vrstevníků byla přesvědčena o tom, že brýle jsou ďábelským vynálezem a zásahem do Božího plánu, podle kterého vetchozrakost patří ke stáří. Daza de Valdes hájil brýle před protikacířským tažením slovy:²

S dalším pokusem o zavedení standardizovaného očního testu přišel německý oční lékař Heinrich Küchler. Ten vzal list papíru a nalepil na něj běžné symboly – polní nářadí, děla, ptáky, žáby – seřazené dle velikosti od největší po nejmenší. O několik let později tabuli upravil a zavedl řádky s písmeny odstupňované velikosti.  Vynález zveřejněný v roce 1843 prakticky upadl v zapomnění.¹

Následoval Edward Jaeger von Jaxtthal, vídeňský očař, který v roce 1854 vydal řadu vzorků k měření zraku. Vídeň byla mnohonárodnostním městem, vzorky proto vyšly v několika jazycích a ujaly se. Typy písma se lišily, testy proto nebyly standardizované. Navíc se nedaly použít k měření na dálku.¹

Tou dobou už si oftalmologové uvědomovali, že je třeba přijít s mnohem lepší standardizovanou metodou k měření a zkoušení zrakové ostrosti. Nizozemský lékař Francis Cornelius Donders spolu s kolegy Sirem Williamem Bowmanem, Hermanem von Helmholzem a Albrechtem von Graefem tak stáli u zrodu oftalmologie jako specializovaného lékařského oboru. Donders, který studoval refrakci (způsob lámání světla v oku, které zajišťuje ostré vidění) a akomodaci (schopnost očí zaostřovat zrak do dálky nebo nablízko), sestavil vzorec k měření zrakové ostrosti. Definoval přitom „standardní oko“ a pak vypočetl zvětšení, které je potřebné k dosažení stejně ostrého vidění u konkrétního pacienta jako u standardního oka. Potřebný stupeň zvětšení použil jako měřítko zrakové ostrosti. Jestliže například pacient potřeboval dvojnásobek standardní ostrosti, zraková ostrost pacienta odpovídala polovině neboli 0,5 standardní ostrosti.¹

V dalším kroku se Donders obrátil na kolegu Hermana Snellena s prosbou o vytvoření škály, která by byla praktickým vyjádřením teoretického vzorce. Snellen se nejprve zaměřil na abstraktní obrazy a symboly. V roce 1862 pak zveřejnil tabuli s rastrem 5 x 5, do kterého zasadil takzvané optotypy neboli stylizovaná písmena a číslice jako praktický nástroj, pomocí kterého se lékař dokázal domluvit s pacientem. A tak se zrodil nejznámější plakát na světě – Snellenova tabule.¹

Původní tabule obsahovala pouze písmena z anglické abecedy. U negramotných pacientů nebo pacientů, kteří neuměli anglicky, to nebylo právě nejpraktičtější řešení. Snellen proto v roce 1868 vymyslel řešení po negramotné pacienty – různě otočené písmeno E. Tabuli ještě téhož roku dále zdokonalil dr. John Green z amerického St. Louis, který se Snellenem spolupracoval na původním návrhu. Green sjednotil velikost písmen a zavedl čitelnější typ písma.¹

Snellenova tabule se s přispěním všech spolupracovníků stala během 20. století nejrozšířenější pomůckou k měření zrakové ostrosti. Tento nejrevolučnější vynález v oboru očního lékařství dnes představuje standard v měření zrakové přesnosti.