Dospělé pacientky a dospělí pacienti
Filip Bican nezačal nikdy chodit. Na ZŠ dokázal psát, dojít si na WC, najíst se… Postupně se ale jeho stav zhoršoval. Začaly problémy se psaním, později se už nedokázal sám najíst. "Celý život se SMA je vlastně bytí na potápějící se lodi. Díky léčbě se potápění té lodi zastavilo. Dokonce ta loď jde zase trošku nahoru," říká Filip Bican.
Spinální svalovou atrofii (SMA) Michalovi diagnostikovali tak, že si maminka všimla vytáčení kotníků, když se snažil stavět na nožičky. Tenkrát rodičům řekli, že lidé se SMA se dožívali 25 let, ale mohou ho dát do ústavu a nemusí se o něj starat. "Jsem rád, že rodiče tohle neudělali. Po letech, kdy mi lékař nabízel pouze rehabilitaci a léčbu pro mě neměl, přišel s nadějí. Dnes mám dceru a snažím se být jí co nejlepším otcem. Když už nějaká naděje je, byl by hřích to nezkusit," říká Michal Prager.
Před léčbou Václav nedokázal zvednout hlavu, když ji zaklonil. SMA mu byla diagnostikována po 1. roce života, v 6 letech dostal svůj první mechanický vozík, aby se mohl pohybovat ve škole. Rodiče se snažili udržovat Václava v kondici, kdyby přišla léčba. "Po léčbě se mi lépe hýbalo rukama, otevřel jsem si dveře, sám jsem si zvládl umýt ruce. Obrovské nadšení a úžasný pocit to byl", říká Václav.