Avastin v léčbě karcinomu prsu - soubor kazuistik

Avastin je již řadu let standardní součástí léčby nemocných s kolorektálním karcinomem. V roce 2007 byla registrace rozšířena pro použití k první linii léčby nemocných s karcinomem prsu, karcinomem plic a karcinomem ledviny a v letošním roce rozhodl SÚKL o úhradě Avastinu v těchto indikacích. Díky účasti ve studii jsme měli možnost Avastinem léčit několik nemocných s pokročilým karcinomem prsu. Uvádíme průběh léčby dvou nemocných.

Kasuistika 1

V roce 2003 byl u tehdy 46leté nemocné diagnostikován invazivní lobulární karcinom T3 N2 M0 s pozitivitou hormonálních receptorů a negativitou HER2. Po 4 cyklech neoadjuvantní chemoterapie AC dosaženo částečné odpovědi, po které provedena ablace prsu s exenterací axilly a následně adjuvantně podána chemoterapie v sekvenci AC è T, ozářena hrudní stěna a uzliny a podán tamoxifen.

Koncem roku 2006 došlo k elevaci markeru Ca 15-3, restaging byl negativní a až v květnu 2007 bylo při CT PET vysloveno podezření na postižení ovarií. Byla provedena hysterektomie s oboustrannou adnexectomií s nálezem metastáz karcinomu prsu do obou ovarií, děložního těla a obou tub. Následně bylo zjištěno osteolytické ložisko v kalvě. Nasazeny bisfosfonáty a pacientka vstoupila do studie s bevacizumabem.

V listopadu 2007 zahájila terapii paclitaxel v dávce 175 mg /m2 a bevacizumab 15 mg/kg – obojí každé tři týdny.

Pacientka v této terapii pokračovala beze změny až do října 2009, onemocnění zhodnoceno jako stabilní, došlo k poklesu markeru Ca 15-3. Po celou dobu pacientka bez známek hypertenze a bez nálezu myelotoxicity, bez větších odchylek v biochemických parametrech.

Léčba byla ukončena v říjnu 2009, kdy byly na CT prokázány měkkotkáňové hmoty v oblasti maxilární dutiny, biopsie prokázala pouze hyperplastické změny sliznice při chronické sinusitidě. S ohledem na požadavky ve studii nebylo možné pacientce zpět nasadit bevacizumab i přes negativní nález při biopsii.

Provedený restaging v normě, pacientka ponechána na terapii bisfosfonáty a nasazen Arimidex. Restaging provedený v únoru 2010byl negativní, hodnota Ca 15-3 však stoupla na 113,4, v březnu 2010 CT PET negativní. Při poslední kontrole tato pacientka žije bez známek onemocnění (kromě elevace markerů), bez obtíží, užívá Arimidex a Bondronát.

Kasuistika 2

V březnu 2007 přišla na naše pracoviště 72letá nemocná s exulcerovaným nádorem v prsu, který byl z větší části spotřebován, v axille paket uzlin. Před tím docházela 8 let k léčiteli. Histologicky verifikován invazivní duktální karcinom s negativitou hormonálních receptorů i HER2. Zahájena chemoterapie, po 4 cyklech však další léčbu odmítla a dále se léčila u léčitele. Na naše pracoviště přišla znovu v listopadu 2007 při progresi nálezu, byla zahájena léčba kombinací paclitaxel 175 mg/m2 á 3 týdny a bevacizumab 15 mg/kg hmotnosti každé 3 týdny. Krevní obraz i biochemické vyšetření před i během terapie byly bez větších odchylek a nikdy nevyžadovaly změnu v dávkování paklitaxelu ani bevacizumabu.

Léčba vedla k regresi tumoru, který byl nyní již operabilní, léčba proto byla ukončena v červenci 2008 a následně byla provedena ablace prsu s exenterací axilly. Pooperačně ozářena, další léčbu opět odmítla. Až do ledna 2010, kdy byla zjištěna exulcerovaná uzlina v axille, byla bez obtíží. tato uzliny byla radikálně odstraněna, histologický nález byl shodný jako při první biopsii, s výjimkou HER2, kdy IHC vyšetření bylo hodnocena jako 2+ a následné FISH vyšetření prokázalo amplifikaci HER2. Jakoukoli další léčbu však nadále odmítá.

U prvé nemocné bylo tedy dosaženo nejméně 2 roky trvající stabilizace postižení skeletu, v této době nedošlo k recidivě rozsáhlého metastatického postižení pánevních orgánů a hodnota markeru CA15-3 klesala. Léčka byla přerušena pro podezření na progresi nemoci, které se však nepotvrdilo. V běžné praxi bychom pravděpodobně v léčbě bevacizumabem pokračovali, protokol studie to však již neumožňoval. Po ukončení léčby bevacizumabem sice není prokazatelná progrese onemocnění, avšak při samotné hormonální léčbě stoupá hodnota markeru CA15-3.

Ve druhém případě umožnila léčba bevacizumabem chirurgické řešení rozsáhlého původně inoperabilního triple‑negativního karcinomu prsu u starší nemocné. Obě nemocné léčbu tolerovaly velmi dobře.

Díky našim pozitivním zkušenostem bevacizumab nepochybně zařadíme k lékům, o kterých budeme uvažovat při rozhodování o nejvhodnější léčbě našich nemocných s karcinomem prsu. Otázkou ovšem je, zda současný systém úhrad léčby umožní, abychom jej skutečně podali všem nemocných, u kterých by byl indikovaný.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Po „prodloužené„ půlroční neoadjuvanci chemoterapie XELOX v kombinaci s Avastinem došlo k 30% regresi velikosti jaterních metastáz. Po přešetření indikováno provedení radikální resekce jater a primárního tumoru ve dvou dobách. Správným načasováním  systémové a chirurgické  léčby došlo ke kompletní remisi onemocnění, která trvá již dva roky.

Přednáška představuje kazuistiku pacienta s metastatickým kolorektálním karcinomem, jež byl předléčen systémovou chemo-bioterapií, poté podstoupil radikální resekci. U pacienta došlo k velmi rychlému relapsu onemocnění, přesto vzhledem k věku pacienta a jeho aktivnímu zájmu o nemoc byla nadále snaha o resekci meta ložisek. Ta však vzhledem k uložení a předchozí resekci byla obtížná, proto po aplikaci systémové chemo-bioterapie byla provedena radiofrekvenční ablace.