Prolamování hranic v hematoonkologii. Breaking through the boundaries in hematology

Úvodní prezentace nastínila pozadí vývoje preparátů společnosti Roche nejen v hematoonkologii a především přiblížila, jak probíhal vývoj nového  léčiva Gazyvaro. 

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Rád bych vás jménem Roche všechny přivítal na našem launch meetingu, je milé vidět všechny tyto tváře v publiku, takže vítejte. Chtěl bych vám také poděkovat, že jste si vymezili dva dny volna ve svém jistě nabitém programu na to strávit je tu s námi a diskutovat o Gazyvaru, účastnit se workshopu a doufejme – dostat odpovědi na své otázky ohledně tohoto úžasného nového produktu. Nyní, dostalo se mi té cti v těchto 15 minutách nastínit vám pozadí vývoje preparátů, za které je Roche obecně i v hematologii zodpovědné za posledních 10 – 15 let, a to, co je z toho možná nejdůležitější – jak bylo vyvinuto Gazyvaro. Já jsem se toho těch 15 let účastnil, takže nyní se cítím trochu starý, jelikož vývoj nového léku zabere pár let. Doufám, že na konci našeho sezení oceníte, že Gazyvaro bylo vyvinuto poměrně rychle a skutečně elegantním způsobem. Roche celkově je zodpovědné za vývoj několika preparátů za posledních 15 let, jak to vidíte tady na plátně. Začli jsme v roce 2000 s Herceptinem a Xelodou. Za pár let Avastin a Tarceva, vše u maligních tumorů. Následně před pár lety byly na trh uvedeny další preparáty pro kožní nádory – Zelboraf a Erivedge. V nedávné době to byla Perjeta a Kadcyla u karcinomu prsu. Ve všech případech se jednalo o inovativní léčebné postupy, které změnily léčebná schémata v daných oblastech. Gazyvaro se k nim nyní připojuje. Je nejposlednějším produktem z výrobny Roche a my doufáme, že přinese pacientům benefit. A pro Gazyvaro to platí zvlášť. Co se týče vývoje v hematologii, někteří z vás si možná pamatují Roche ve třicátých a čtyřicátých letech – teda nemůžete si to pamatovat, ale můžete to vědět – byla vitaminová firma. Takže vyráběli vitamin C a vitamin A; také v padesátých letech vitamin K, a také antikoagulant a antidotum vitaminu K - Marcumar. Posuneme se vpřed do osmdesátých let Roferon (interferon alfa) byl uveden na trh, původně v léčbě CML, a pro dalších 15 nebo 20 let představoval hlavní preparát v léčbě CML, v menší míře také u lymfomů. Pak byl uveden na trh, důležité růstové faktory v hematologii. Neupogen obzvláště důležitý v hematologii. Mabthera změnila zcela léčebné postupy u B buněčných lymfomů. O tom ještě pohovořím trochu více. A nejposlednějším produktem samozřejmě je Gazyvaro. Mabthera je na trhu od roku 1998. To už je 17 let. To je dosti dlouhá doba, abychom s lékem nabrali určité zkušenosti. Od roku 1998 do současnosti bylo hrubým odhadem Mabtherou odléčeno 3,2 milionu pacientů a benefitovali z léčby. Za tu dobu jsme s Mabtherou získali řadu zkušeností a ten lék jsme si zamilovali – jestli se to tak o léku dá říci, v léčbě malignit. Ale jak víte, je to preparát relativně netoxický, velmi účinný a lidé se ho naučili používat. Proč tomu tak je a co všechno Mabthera změnila. Ponejvíce toho Mabthera změnila v léčebném schématu těchto 3 malignit: folikulární lymfom, DLBCL a CLL. A samozřejmě mnoho dalších. Toto jsou jen ty nejdůležitější indikace, kde Mabthera hrála zásadní roli. U folikulárního lymfomu proběhlo mnoho studií, randomizovaných studií, i jednoramenných studií. Randomizované studie, které typicky následovali koncept R-chemoterapií versus chemoterapie. V poslední době byla zavedena udržovací léčba, protože bylo prokázáno, že její přidání k imunochemoterapii signifikantně zlepšuje interval bez progrese (progression free interval). Toto bylo provedeno ve dvou studiích, EORTC 29-1, na interval do relapsu, a PRIMA studie, kde Mabthera byla součástí prvlí linie léčby, a zde vidíte výsledky na Kaplan-Meierových křivkách z pilotní studie vedené Gillem Sallasem a francouzské pracovní skupiny, která je zodpovědná za tyto výsledky. U DLBCL zavedení rituximabu přineslo největší možný rozdíl mezi všemi indikacemi. Pokud si pamatujete, v polovině devadesátých let Rich Fisher a US Intergroup studie se pokusili o vylepšení tradiční CHOP chemoterapie. Tato studie přímo ukázkově nevyšla ve smyslu, že intenzivnější léčba nedopadla lépe než tradiční CHOP. CHOP se proto upevnil v pozici ústřední prvoliniové léčby u DLBCL. V roce 1998 se CALBG ambiciozně pokusila vylepšit tento ústřední pilíř léčby přidáním rituximabu – R-CHOP versus CHOP – studie publikovaná v roce 2000 na konferenci a potom v New England Journal of Medicine v roce 2002. Je to jedna z nejvíce citovaných studií v oblasti hematologie. Tady opět vidíte Kaplan-Meierovu křivku, tentokrát pro celkové přežívání. Proto je ta studie pro nás tak důležitá. Na začátku tam nebyl žádný rozdíl. Nyní byl proveden up-date studie po 10 letech, a toto stále zůstává pravdou, že nepřinesla benefit ve smyslu celkového přežívání. U CLL původně v devadesátých letech Mabthera byla použita s určitým úspěchem v monoterapii, ale co opravdu změnilo léčebné schéma u CLL, to bylo zavedení FCR režimu, s cyklofosfamidem a rituximabem. To změnilo léčbu CLL již v roce 2000, ale to, co opravdu změnilo léčbu CLL, nejen v USA, byla studie CLL8, jejíž autor Michael Hallek sedí dnes zde na panelu. Studie CLL8, kde bylo postaveno FCR versus FC, opět přinesla přesvědčivý benefit v intervalu do progrese, a později i v celkovém přežívání při přidání rituximabu k FC režimu. Takže všechny tyto přinesly změnu léčebných schémat u B buněčných malignit. To se projevilo změnou v guidelinech. Existuje řada lokálních guideline, vy také jistě máte své. V USA to jsou NCCN guidelines, v Evropě to jsou ESMO guidelines, ty máme tady graficky na plátně. Obecně se dá říci, že evropské společnosti v hematonkologii považují režimy s Mabtherou za standard léčby pro léčbu folikulárního lymfomu, DLBCL a CLL. U folikulárního lymfomu pro léčbu indukční, udržovací, prvoliniové i léčbu relapsu. U DLBCL pro všechny pacienty v první linii a u CLL v léčbě první linie i léčbě relapsů. A opět připomínám, že je zde mnoho dalších onemocnění, která rituximab (Mabthera) výrazně ovlivňují. Okolo roku 2005 se společnost Roche zamýšlela nad kroky do budoucna v léčbě B buněčných malignit. Čelili otázce, zda tady je ještě co zlepšovat po nástupu rituximabu. To do jisté míry platí pořád. Pro lymfomy z nezralých buněk, folikulární lymfomy a indolentní lymfomy interval do progrese byl zlepšen, ale nemůžeme hovořit o vyléčení. Takže prvoliniová léčba se zaměřuje na dosažení dlouhodobé remise a interval do progrese. A tento typ chronických onemocnění, jako je folikulární lymfom, nám dává na výběr, jaký typ léčby chceme zvolit, kde je ta nejlepší rovnováha mezi bezpečností a účinností. U DLBCL je to poměrně jednoduché. Přidáním rituximabu (Mabthery) jsme schopni vyléčit hrubým odhadem 50 %, možná o trochu více 55 – 60 % pacientů s difuzním velkobuněčným B lymfomem. Což je úžasné. Ale zbývají nám tu diagnózy, které vyléčit nemůžeme. Ani jsme plně neporozuměli, proč tomu tak je. Hovořím o ABC a GCB. Potenciální benefit nových preparátů. Je zde poptávka a také možnost zlepšení, protože víme, že zde léčebné možnosti jsou. U CLL je to teď o trochu jiné. Michael Hallek občas ukazuje slidy, že si myslíme, že můžeme vyléčit alespoň některé pacienty s CLL. Asi je to pravda, ačkoli důkazy pro to v tuto chvíli nejsou úplně silné. Ale je to asi pravda. Ti, kdo léčí CLL, vědí, že FCR je léčba pro mladší pacienty v dobré kondici. Tady je co zlepšovat. A potenciálně režim bez chemoterapie je to, o co usilujeme. S CLL11 studií možná jsme učinili první krok tímto směrem, ale samozřejmě, zatím to není bez chemoterapie. Ale také tu jsou možnosti, na kterých můžeme pracovat. Naše přístupy, když se podíváme zpět do roku 2005, byly takové, že jsme hledali cesty, jak prodloužit fázi remise u folikulárního lymfomu, hledali cesty u relabovaného DLBCL, jak tyto pacienty vyléčit, nebo alespoň prodloužit život při relapsu po R-CHOPu. Ale asi ještě důležitější jsou snahy v prvoliniové léčbě vyléčit více pacientů u tohoto onemocnění. U CLL pak hledání efektivnější a lépe tolerované léčby. Víceméně všechny tyto otázky byly na stole v roce 2005. Když jsme přemýšleli o nové protilátce antiCD20, provázel to značný skepticismus, interně i externě; zda to vůbec dává smysl, protože již Mabthera na tyto otázky odpověděla poměrně efektivně. Možná ne v takovém rozsahu, že bychom s tím mohli být úplně spokojeni, ale nebylo jasné, zda dovedeme přinést ještě lepší výsledky. V roce 2003 Pablo Umaňa, náš další přednášející, založil společnost Glycart, ve které bylo Gazyvaro (GA101) bylo vyvinuto. O 3 roky později se Roche rozhodlo integrovat tuto firmu mezi své společnosti. Ta firma má stále své původní sídlo ve Schlierenu blízko Zurichu. A téměř o rok později po získání firmy začali první toxikologické studie. A pak následoval velmi rychlý vývoj, což je neobvyklé, ale tomu napomohl fakt, že Gazyvaro vypadalo velmi slibně. Jak z klinického úhlu pohledu, tak z pohledu preklinické farmakologie. To vedlo k zahájení první studie fáze I a Guillaume Cartron, který tady s námi na panelu také sedí, byl s námi na začátku podávání Gazyvara u lidí. O rok později prezentoval první výsledky vědecké společnosti, ASH meeting ve Spojených Státech. Opět – pouze o rok později – to je opravdu rychlost – studie CLL11, pilotní studie s GA101 Gazyvaro byla zahájena v první linii léčby CLL. Tato studie je význačná hned z několika důvodů. O té studii tady později uslyšíte více. Základním pilířem je to, že se opět jedná o „head to head“ srovnání (přímé srovnání dvou preparátů) se starší protilátkou rituximabem, což je u farmaceutických firem poměrně neobvyklé, učinit takovéto srovnání. Interim analýza studie vyšla na povrch v roce 2012. Data monitoři rozhodli, že studie musí být odslepena, protože benefit, který přineslo Gazyvaro oproti chlorambucilu byl velmi výrazný. Gazyvaro bylo zaevidováno v roce 2013 v USA, i v Evropě a samozřejmě v mnoha dalších zemích. V USA to vedlo k průlomovému označení ze všech produktů, které Roche mělo, také to vedlo k prvnímu schválení průlomové terapie v USA a pak později v Evropě. Co je tak zvláštního na Gazyvaru? Pablo vám poví více o vytvořené glyko- povaze molekuly této protilátky, která ji odlišuje od rituximabu a jiných antiCD20 protilátek. Také to byla první Roche molekula, která získala označení „orphan drug“ (osamělá, jedinečná) v léčbě CLL. Takové označení léku je pro firmu důležité, ale také pro pacienty, jelikož umožňuje časný přístup preparátu v léčbě u dané diagnózy. Alespoň něco může být uděláno pro vzácné choroby a CLL je za takovou považována. Hovořil jsem o průlomovém označení. A bylo to první průlomové označení, o které se kdy Roche ucházelo. Ale ještě důležitější pro nás na tom je, že to bylo první průlomové označení, které kdy bylo uděleno léku celosvětově pro schválení jakékoliv firmy, což je věc, na kterou jsme hrdi, protože je to záležitost nové legislativy a také napomohla urychlení vývoje a tomu, aby se tento lék dostal dříve k pacientům. 7 let od fáze I k fázi III, to je ta věc, proč se cítíme trochu staří, ale ve skutečnosti je to rychlost, protože vývoj léku trvá průměrně okolo 10 let. Některé léky v dnešní době se vyvinou rychleji, některé pomaleji, ale takový je průměr, takže 7 let je docela rychlost a pravděpodobně tomu tak bylo díky účinnosti, kterou tato látka prokázala. A pravděpodobně také díky vám, kteří jste se účastnili studií a napomáhali tak vývoji tohoto léku. Je to první antiCD20 protilátka, která byla testována „head to head“ ve studii fáze III oproti Mabtheře, ale co je důležitější – byla vůbec první v takovémto srovnání. Probíhají další 3 studie fáze III, které testují stejnou hypotézu u lymfomů, o které ještě uslyšíte, a také má něco, co si myslíme, že ji odlišuje od jiných. Studie fáze III mají obvykle přesvědčivé výsledky, že něco je zkrátka lepší než něco jiného. Více než 50 publikací se zaobírá Gazyvarou, nebo chcete-li GA101, obinutuzumabem. Tou nejdůležitější na klinickém poli je publikace výsledků CLL11 studie, za kterou opět je zodpovědný Michael Hallek. Rád bych vás opustil s etiketou Gazyvara, kterou si můžete přečíst, nebo ne. Hádám, je to trochu nudné číst lékové indikace. Co je důležitější, že se tato doporučení liší zemi od země, takže toto je původní doporučení Gazyvara – je schváleno v kombinaci s chlorambucilem v léčbě dospělých pacientů s doposud neléčenou CLL, kteří mají přidružené choroby neumožňující režimy na bázi fludarabinu. Jak už jsem řekl, vaše místní doporučení se mohou od tohoto trochu lišit. S tímto bych rád skončil. Doufám, že tento meeting byl pro vás užitečný, že se vám dostalo odpovědí na vaše otázky ohledně Gazyvara. Že jste se něčemu přiučili o tomto léku. Doufám, že jsem byl schopen vám nastínit něco z historie vývoje tohoto léku, následující přednášky budou mnohem více vědecké. Ukážou vám, proč je tento lék tak úspěšný a jaké jsou jeho možné další indikace v budoucnosti. Svou úspěšnost již prokázal u CLL. A zítra bych se rád vrátil a řekl vám něco málo o výrobních plánech do budoucna. Toho, co bude přicházet v budoucnu u CLL. Doufám, že do té doby vydržíte. Děkuji vám za pozornost.

Thank you Mark. And I´d also like to welcome you on behalf of all of us at Roche to this Gazyva launch meeting. It´s actually quite nice to see quite a few familiar faces here in the audience, so welcome. And I´d also like to thank you for taking out two days out of your surely busy schedule to spend with us here, to discuss Gazyva, to talk about it, to participate in the workshop and hopefully to get your questions answered about this amazing new product. Now I feel very privileged and honoured to kick this scientific part of the discussion here off by giving you in about fifteen or twenty minutes bit of background on Roche in general, the development we were responsible for in the past ten fifteen years. But also Roche in hematology and maybe most importantly how Gazyva was developed. As Mark was saying - I took a little bit part in this and it makes me feel already old since the development of a drug takes quite a few years. But I hope at the end of the session you will appreciate that actually development of Gazyva was done quite rapidly and actually in a very elegant way. Roche in general has been responsible for quite a few products in the past ten or fifteen years. You see them here on the screen. We started in the 2000 with Herceptin and Xeloda, then a couple years later followed by Avastin and Tarceva. Obviously this all in malignant tumours. And then a couple years back two products were introduced for treatment of skin cancers. Zelboraf and Erivedge. Then in the short succession two other products for the treatment of breast cancer, Perjeta and Kadcyla. And all of these treatments were quite innovative and have changed the treatment landscape in their particular area. Gazyva is adding to these now, so let's see next or the latest product in the Roche pipeline. And we hope to bring again benefit to patients with these products and with Gazyva in particular. In regards to development in hematology some of you might remember that Roche in the 1930s and 1940s (- well, you might not remember this, but you might know this). Roche in the 1930s and 1940s was actually vitamin company. So Roche produced vitamin C and vitamin E and a lot of others. And also in the 1950s vitamin K and also then the antidote to vitamin K - Marcumar. Fast forward to the 1980s Roferon (interferon alfa) was introduced, originally in CML. And was around for fifteen or twenty years as one of the mainstays in the treatment of CML. To lesser degree also in the lymphomas. Later on a Neupogen together was introduced as growth factor, also quite important in hematological diseases. Mabthera then really changed the landscape in B-cell lymphomas and I'll talk to this a little more. And most recently of course Gazyva. Now Mabthera has been around since 1998. That´s seventeen years and that's quite a long time for any new product to gain experience. From 1998 till now out roughly 3,2 million patients have been treated and benefited from this drug. There is a lot of experience from Mabthera. It´s pretty one of the most loved drugs - if there's anything like a loved drug - in the treatment of any malignancy. As you know it´s relatively nontoxic, it's very effective and people know how to use it. So why is this and what are the main treatments that Mabthera changed? It's mainly those three - follicular lymphoma, DLBCL and CLL. But there's many many others of course. So these are just the most important indications where Mabthera played the major role. In follicular lymphoma there have been many many trials, randomised trials and sigle arm trials. Randomised trial typically following the concept of R-chemo versus chemo. But more recently maintenance treatment was introduced in what you see here is that progression free survival was significantly improved by adding maintenance treatment to imunochemotherapy. This was done in two trials in the relapse setting, trial called EORTC 29-1 and in the frontline setting by the PRIMA study. You see here the results, the Kaplan-Meier plots from the pilot study done by Gill Sallas and the French research group that was responsible for these results. In DLBCL the introduction of rituximab probably made the most difference of all possible indications. And if you remember in the mid 1990s the Rich Fisher and the US large intergroup trial trying to improve over the traditional CHOP chemotherapy. And this trial spectacularly failed in that more intensive treatment we're not superior over CHOP. And it cemented basically CHOP as the mainstay of treatment for frontline DLBCL. What CALBG undertook in around 1998 was quite ambitious. They tried to change this newly cemented mainstay of treatment CHOP by adding rituximab, R-CHOP versus CHOP. This was done in a trial called 98-5 and has been published in the year 2000 at the conference and then in the New England Journal of Medicine in 2002. That´s pretty one of the most cited trials in the field of hematology. And you see here again the Kaplan-Meier plot, this time for overall survival and that's what makes this study so important - there was no overall survival from the very beginning. And this trial has been updated over the years to now a ten year update and it still holds true after ten years, that isn´t overall survival. Now in CLL originally in the 1990s Mabthera was introduced as a single agent with some success. But what really changed the treatment of CLL was the MD Anderson Group that introduced the FCR regimen (fludarabine, cyclophosphamide, and rituximab). And they change the treatment landscape a in the early 2000s already in the United States. However what´ve really changed and was basically the decisive trial was the CLL8 trial, the chair is sitting here as the co-chair of this meeting, Michael Hallek, that compared FCR versus FC and again showed quite impressive progression free survival and later overall survival. A benefit for the addition of rituximab to FC. So all of this changed the landscape in B-cell malignancies and this was also reflected in many guidelines. I´m sure there is local guidelines guidelines in your respective countries, in the US it´s NCCN guidelines, in Europe it's the ESMO guidelines. And those are displayed here in the graphical format. Where basically the European Society of Medical Oncology considers Mabthera based regimens as the standard of care for follicular lymphoma, for DLBCL and for CLL. In follicular lymphoma induction and maintenance and both frontline and relapsed. In DLBCL for all patients in frontline it´s a standard of care and for CLL again in frontline and relapsed. And there's many many other diseases where rituximab (Mabthera) plays an important role. So when in around 2005 Roche as a company was thinking about the future of treatment of B-cell malignancies, we're basically faced with the problem is there actually something to improve upon a rituximab. And back then and still true to some degree now the situation was pretty much as follows. Follicular lymphoma even though great progression free survival benefit has been achieved, there's no cure yet. And so the treatment paradigm at least in frontline is focusing on long duration of remission or progression free survival. And this kind of chronic disease aspect of follicular lymphoma also plays into what kind of treatment are we willing to choose and which treatment is the best balance between safety and efficacy. In DLBCL it's quite simple. With the addition of rituximab / Mabthera to CHOP we're able to cure roughly 50, maybe a bit more, 55 or up to 60 percent of patients with diffuse large B-cell lymphoma. That's amazing. But there are those left that cannot be cured. We haven't quite understood why that is and you know the discussion around ABC and GCB and where potential benefits lies with new therapies. But clearly there's a need and that's also the possibility of improving over this because we know we can cure this disease. In CLL it´s slightly different conundrum. Michael Hallek sometimes shows slides that we think we can at least cure some patients with CLL and that's probably true, even though the evidence is not very strong at this time. But that's probably true. Now there are however comes at a cost at least for some treatments with the FCR regimen which is really a regimen for those who treat CLL of you know for younger and fitter patients. And so improving over this treatment with potentially chemotherapy free regimen it's something that we strive one and the CLL11 trial was the first step in this direction but obviously it's not chemo-free. There's also possibility to work on this. So basically our potential approaches to all of these back in 2005 were that we were seeking treatments that prolong the remission in follicular lymphoma, that we were seeking treatments in relapse DLBCL that could potentially cure or at least prolog long life for those patients that relapse after R-CHOP. But more importantly maybe to move into a frontline and try to cure even more patients in this disease. And in CLL seeking more effective but well tolerated treatements. So all of this was on the table more or less in 2005 already and when we're thinking about a new CD20 antibody, there was quite a bit of skepticism both internally and externally that this would make sense. Because Mabthera delivers quite effectively on these promises but maybe not to an extent that we can be satisfied. But it was unclear really whether we would be able to improve upon this. So in 2003 Pablo Umaña, our next speaker, founded the company Glycart where Gazyva or GA101 as it was called back then was discovered. And three years later Roche decided to acquire Glycart. Integrated into our group of companies we, the company is still at its original seat in Schlieren near Zurich. And almost a year later after the acquisition the first toxicology studies started and then it was really a very rapid development which again is a little unusual but was helped by the fact that Gazyva looked very very promising both from a clinical point of view but also from a pre-clinical pharmacology point of view. And so this led to the initiation of the first phase one study and Guillaume Cartron who´s also sitting here on the stage was part of the very first entering to human study for Gazyva. And then a year later the first results were presented to the scientific community at the ASH meeting in the United States. And again a year later and this is really fast the CLL11 study kicked off. So the pivotal study looking into GA101 or Gazyva in the frontline CLL setting. And this study is remarkable for a number of things, you'll hear about the study more later on. But it's mainstay was that it looked at a head to head comparison against the old antibody rituximab which is a little unusual for a company to do. When the study read out in 2012 it read out in an interim analysis and the independet data monitoring committee decided that the study needs to be unblinded because the benefit for Gazyva over chlorambucil was very pronounced. And this led then to the filing in both United States and Europe and of course of many other countries in 2013. Which resulted in the U.S. in the first breakthrough designation for any product that Roche had. And also led to the first approval of breakthrough designation therapy in the United States and then later in Europe. Now what's special about Gazyva? Pablo will tell you more about the glyko-engineered nature and the type two nature of the antibody that discriminates this antibody both from rituximab and from other CD20 antibodies. It's also the first Roche drug that received orphan drug designation in CLL. Orphan drug designation is important for the company but also for patients and allows earlier access to the treatment. Something that can be done for the rarer diseases and CLL counts as such. I talked already about the breakthrough designation and it was the first breakthrough designation that Roche ever applied for but more importantly it was the first breakthrough designation that ever was granted for a drug worldwide for any company´s approval. Which we're a little bit proud of causes this is matter of new legislation and this helped also speeding up the development and bringing this drug earlier to patients. Seven years from the phase one to the phase three, that´s why it makes me feel a little old. But it´s actually quite fast. Typical drug development takes about 10 years on average. Some drugs these days are developed faster, some drugs are longer, but that's about the average. And the seven years, this is quite rapid. And it was possible due to the efficacy that this drug showed and possible due to you participated in trials and help developing this drug. It´s the first CD20 antibody that was tested head to head in the phase three trial against Mabthera. But more importantly it was the first that won this comparison. So we have another three phase three trials ongoing that test similar hypothesis in the lymphomas and you will also hear about this later on. But again this is something that we think really makes a difference because in the phase three study that's typically convincing evidence that something is better than something else. Over fifty publications have been done that deal with Gazyva or GA101 or obinutuzumab. The most important one arguably at least from a clinical point of view is the publication on the results of the CLL11 trial, again Michael Hallek was responsible for this study. And i'd like to leave you with the label of Gazyva which you can read or not. That's a bit boring I guess to read label indications but maybe more importantly labels differ from country to country so this is the EU label that Gazyva or Gazyvaro is approved in combination with chlorambucil for the treatment of adult patients with previously untreated CLL with comorbidities unsuitable for fludarabin based therapies. But again your local able might deviate from this. More importantly and I´d like to close with this I hope you´ll find this meeting useful to get your questions answered on Gazyva and to learn about this drug. I hope I was able to show you a little bit about the history. In the subsequent talks you´ll hear much more scientific ideas about why this drug may be successful also in the other indications in the future and is successful already in CLL. And tomorrow I'd like to return and tell you a little bit about the pipeline and the future of what's coming next in CLL. And I hope you'll stay around untill then. Thank you for your attention.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Posouvání hranic v léčbě chronické lymfocytární leukémie.

Související články

Jak jednat u obtížně léčitelné CLL? Kdo jsou „obtížně léčitelní pacienti“ a jaké jsou dostupné možnosti, které máme v jejich léčbě? Navzdory zásadním pokrokům, ke kterým došlo v léčbě CLL, stále máme pacienty, kteří neprofitují ze standardní prvoliniové chemoimunoterapie.

Mezinárodní sympózium o novince v léčbě CLL otevřel  prof. MUDr. Marek Trněný, CSc., přednosta 1. interní kliniky hematologie a 1.LF UK Všeobecné fakultní nemocnice Praha. 

Přednáška přibližuje vytvoření molekuly Gazyvara a některé preklinické vlastnosti této látky, podává vědecký náhled na odlišnosti mechanismu působení obinutuzumabu a rituximabu, které se převádějí do mechanismu působení a potažmo do nadřazené klinické aktivity.