Hypnóza jako terapeutická podpůrná metoda u onkologických pacientů

Přednáška Mgr. Machové o využití hypnózy v rámci podpůrné psychoterapie onkologicky nemocných zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Já se jmenuji Karolína Machová a pracuji na Onkologické klinice v Olomouci. Já jsem si připravila pro Vás povídání o takovém tedy poměrně praktickém tématu, a to je využití hypnózy, hypnoterapie v rámci podpůrné psychoterapie onkologických pacientů. Já na Onkologické klinice pracuji tři roky. Co se týče využívání hypnózy, tak s hypnózou pracuji zhruba dva roky a hodlám v tom pokračovat i dále. Netvrdím, že tedy pracuji takhle s každým pacientem, spíše je to o té domluvě a o té motivaci pacienta, co chce vlastně pomáhat s tou hypnózou řešit. Dovedu si představit, že jste tady na tom různě, co se týče zkušeností s hypnózou, vědomostech o hypnóze, a proto na začátku se Vám nejprve pokusím vysvětlit, co to tedy hypnóza je. A postupně Vám popovídám o té konkrétní práci. Takže hypnóza je zvláštní psychický stav navozený druhou osobou, tedy hypnotizérem. Vnějšímu pozorovateli by mohla připomínat spánek. Nicméně je to stav změněného, zúženého vědomí, kdy je pozornost hypnotizovaného člověka úzce soustředěna na hypnotizéra a jeho sugesce, tedy co hypnotizér tomu pacientovi v hypnóze říká. Pojem sugesce známe i z každodenního reálného života. Se sugescí například pracuje reklama. Velmi sugestivně na pacienty může působit třeba sdělení pana primáře, natož třeba pana přednosty oproti lékaři. I to se někdy může stávat. V hypnóze sugestibilita člověka velice vzrůstá a on je připraven nekriticky přijímat sugesce hypnotizéra. K tomu, aby byl člověk schopen se ponořit do hypnózy, musí mít určitou schopnost do té hypnózy vstoupit. Té schopnosti říkáme hypnabilita. V tomto je docela omezení hypnózy, že prostřednictvím hypnózy nelze pomoci každému, ale jenom tomu, kdo je hypnabilní. Navození hypnózy se děje prostřednictvím sugescí daných hypnotizérem. Obvykle používanou metodou je takzvaná verbálně fixační technika, kdy pacienta například usadíme do pohodlného křesla a vyzveme ho k tomu, aby zrakem fixoval nějaký předem daný bod nebo předem daný předmět, jako je například hrot propisky. Pacient poté naslouchá instrukcím hypnotizéra, který mu postupně sugeruje pocity únavy, ospalosti, malátnosti, pocity tíhy ve víčcích a následného zavření očí. Zjednodušeně řečeno, pokud je čovek hypnabilní, tak poté upadá do hypnotického stavu nebo hypnotického transu. Teď něco k tomu vlastnímu prožitku transu. Je to vysoce individuální zážitek. Pacienti obvykle ten zážitek popisují tak, že se cítili v hypnóze velice uvolněně a psychicky zklidněně. Jedna pacientka to například popsala tak, že se cítila, jako kdyby byla uprostřed takové obrovské bezpečné bubliny a tam s ním byl jenom ten hlas, tedy jenom ten hlas toho hypnotizéra. Sugerujeme v tom hypnotickém stavu příslušné například léčebné sugesce, na ovlivňování bolesti nebo na ovlivňování spánku. V hypnóze také můžeme pacienta v uvozovkách přenášet na různá místa. Děje se to tak, že pacientovi vsugerujeme, že se nachází například na procházce v lese. A tam čerpá pohodu a energii. Pacient se opravdu takto cítí a toto má velmi příznivý vliv na jeho uvolnění. V hypnóze se můžeme přesouvat též zpátky v čase. Tomu se říká takzvaná věková regrese. A dá se toho využívat například při zpracovávání různých traumatických zážitků z minulosti. V hypnóze můžeme také zadávat posthypnotické sugesce, to jsou takové sugesce, které na člověka působí i po skončení hypnotického stavu. Například můžeme zadat, že po skončení hypnózy se pacient bude cítit klidný a uvolněný. To je asi tady k tomu všechno. Teď k vlastnímu léčebnému užití hypnózy. Hypnóza je v rámci metod psychoterapie řazena mezi sugestivní psychoterapie. V historii psychoterapie je jedním z velmi důležitých postupů. Dokonce i Freud, který je považován za zakladatele moderní psychoterapie, začínal s hypnózou. U nás v České republice je situace taková, že máme odbornou sekci pro hypnózu v rámci České psychoterapeutické společnosti a v rámci Psychiatrické společnosti. Předsedou té odborné sekce pro hypnózu je profesor Stanislav Kratochvíl, což je velmi významný klinický psycholog, psychoterapeut, hypnotizér, který každoročně pořádá v Psychiatrické léčebně v Kroměříži kurzy hypnózy pro psychology a pro lékaře. Z morálního a etického hlediska by měl provádět hypnózu pouze řádně vyškolený psycholog a lékař. Co se týče vlastního léčebného užití, hypnóza má mimořádný význam při ovlivňování neurotických poruch, tedy různých úzkostných stavů, a také při ovlivňování psychosomatických poruch, jako je astma nebo psoriáza nebo dráždivý tračník. Ale co je pro nás důležité, hypnózou lze ovlivnit pozitivně i organicky podmíněné stavy. Dále bych se chtěla věnovat využití hypnoterapie v onkologii. Domnívám se, že je užitečné provádět hypnózu v rámci podpůrné psychoterapie, a to z toho důvodu, že je dobré, když už s pacientem máme navázaný psychoterapeutický vztah, ve kterém on se cítí bezpečně, jistě, kdy tomu terapeutovi už důvěřuje, potažmo tedy hypnotizérovi, tím pádem ho můžeme i dobře k té hypnóze namotivovat. Samozřejmě je to naprosto dobrovolné, nemá cenu hypnotizovat člověka, který si to nepřeje. Jak už jsem říkala, tak kromě terapeutických sugescí lze i dávat ty posthypnotické sugesce, které mají na pacienta vliv, i když už není v hypnóze. Ale taky jsem chtěla říct, že je dobré pacienta učit autohypnóze, kdy příslušné sugesce si potom zadává sám. Naučit ho autohypnózu můžeme například tak, že nahrajeme svůj hlas třeba na cédéčko, to mu dáme s sebou domů a pacient si potom tu hypnózu provádí sám. Možná by se mohlo zdát, že hypnóza je vlastně taková manipulace, ale já pojímám hypnózu jinak. Já jí pojímám tak, že pacient může prostřednictvím jí, a to zejména autohypnózy získat dovednost, jak si pomáhat v případě některých potíží. A to si myslím, že je nesmírně důležité, tímto bojujeme i proti pacientově bezmoci. Lze využít sugescí navozujících relaxaci, spánek, odpočinek, při kterých si pacient velmi odpočine a odpoutá se od svých problémů. Dále takzvaných symptomatických sugescí, kdy se snažíme přímo ovlivnit příznak. Jak už jsem říkala, například bolest, nespavost, ale i třeba úzkost. A nácvik autohypnózy i z toho důvodu, že ne vždy je hypnotizér nablízku a často bývá účinek hypnózy dočasný. Jaké jsou možnosti hypnoterapie v onkologii. Jednak při ovlivňování některých symptomů základního onemocnění, jako je bolest. Dále při zvládání vedlejších účinků onkologické léčby, například nausea, zvracení při chemoterapeutických režimech. A též to, co je vlastně základním kamenem práce psychologů, je ovlivňování psychického stavu - respektive poskytování psychické úlevy pacientům. Nyní pár slov k ovlivňování psychiky hypnózou. Hypnózou se dá velice dobře ovlivňovat úzkost, která často onkologická onemocnění provází. Jednak je to přímým ovlivňováním psychických i somatických projevů úzkosti, kdy pacientovi přímo vsugerujeme, že se uvolňuje. Celé tělo procházíme s ním a uvolňujeme, též mu vsugerujeme uvolňování psychiky. Také snížujeme úzkost ovlivňováním těch symptomů, jako je například nespavost, která může pacienty velice unavovat. Také se dá hypnózou podporovat vůle k životu a pacientova adaptace na nemoc bez předčasné rezignace, tedy schopnost vyrovnat se s faktem onkologického onemocnění. A to je možné příslušnými sugescemi, v nichž se hovoří o mizení úzkosti, pasivity, bezmocného vzteku, a sugescemi, ve kterých se podporuje tady tato vůle k životu. Například: Nyní již zřetelně cítíte, že se dokážete se svými problémy vyrovnat, lépe je zvládat. Nyní pár slov o relaxaci v hypnóze. Já relaxaci v hypnóze využívám poměrně často. Obecně relaxace velice uvolňuje, zklidňuje. V hypnóze je ten účinek zpravidla ještě hlubší. Buďto se provádí tak, že přímo pacientovi vsugerujeme, jak už jsem zmiňovala víckrát, přímo to uvolnění, a nebo můžeme použít takzvaných obrazných sugescí. A tam využijeme té možnosti přenášet se v hypnóze na různá místa. Pacienta například uvedeme na nějaké příjemné místo, přírodní, já s oblibou používám les, ve kterém si pacient odpočine, prochází se tam, načerpává sílu. To má samozřejmě velký význam zvlášť u pacientů, kteří jsou třeba upoutání na lůžko dlouhodobě nebo dlouhodobě jsou v nemocnici. Teď jedno z velkých témat - ovlivňování bolesti, nádorových bolestí v hypnóze. Já vnímám hypnózu jako takový adjuvantní nefarmakologický postup. Samozřejmě farmakologická léčba je prvotní při ovlivňování bolesti. Účinnost té hypnózy u té nádorové bolesti byla podložena mnoha studiemi a sděleními zejména zahraničních autorů. Nejblíže našim hranicím to byl například v Německu mnichovský anesteziolog Hans Ebell, který se věnoval problematice využití hypnózy u nádorových bolestí poměrně systematicky. Co se týče ovlivňování bolesti hypnózou, tak je třeba podotknout, že působení hypnotické intervence v případě silných organicky podmíněných bolestí je pouze dočasné a může trvat například v horizontu jedné hodiny až několika dnů a pak je třeba hypnózu opakovat. Tím stoupá důležitost nácviku autohypnózy. Také se zpravidla nesnažme odstranit ty bolesti zcela, ne vždycky to tak jde. Ale spíš se je snažíme snížit na úroveň, kterou pacient zvládne, a podpořit ho tedy hodně psychicky. Konkrétní možnosti, jak ovlivnit bolest. Buď přímo sugerujeme to snižování bolesti, že pacientovi sugerujeme, že se bolest bude zmírňovat, zmenšovat, až se zmenší na únosnou úroveň. Nebo, co já s oblibou využívám, jsou ty takzvané hypnotické vizualizace, čili používání těch fantazijních obrazů. Například pacientovi sugerujeme, že se nachází v teplé místnosti, z níž vychází na balkon, kde vane chladný větřík, který ovívá jeho tělo, schlazuje ho, a tím snižuje i jeho bolest. To velice dobře působí na pacienty, zejména na emoční aspekty bolesti. Také můžeme různě v hypnóze s bolestí manipulovat. Například změnit prožitek bolesti na prožitek chladu nebo na prožitek tepla. Co mně se osvědčilo, je nacvičovat v hypnóze s pacientem autostimulační manévr, což je forma posthypnotické sugesce, tedy sugesce působící po skončení hypnózy. S pacientem v hypnóze nacvičíme například to, že když stiskne ukazováček s palcem v případě výskytu bolesti, tak že dojde k významnému snížení té bolesti a on se uvolní, uklidní. To je samozřejmě třeba také opakovat a posilovat v dalších hypnózách Co je důležité, je tedy ovlivnění emočních aspektů bolesti. Víme, že úzkost obvykle zhoršuje prožitek bolesti. Vede k tomu, že pacient je více napjatý, může mít další problémy přidružené, nemůže spát například kvůli bolesti. Z tohoto důvodu se jeví například ta hypnotická relaxace jako velice dobrá. Já tedy, pokud provádím hypnózu, tak většinou na začátku tu relaxaci dělám vždycky. Nyní k ovlivňování nauzey a zvracení, tedy jenom pár takových poznámek. Já nemám nějakou velkou zkušenost s ovliňováním těchto symptomů, proto jsem si dovolila čerpat z prací spíše dalších autorů. Tady máte zase vidět nějaké klinické studie. Olga Dostálová, která uvedla ve své knize Psychoterapeutické přístupy k onkologicky nemocným kazuistiky úspěšných hypnotizací, tam právě uvedla úspěšnou kazuistiku na zvládnutí nauzey a nočního zvracení u pacientky, kde hrály velký význam emoční faktory. Ta pacientce v hypnóze vsugerovala, že se jí žaludek postupně uvolňuje, žaludeční stěna se uvolňuje, začíná zažívání lépe pracovat. K tomu přidala posthypnotickou sugesci, že kdykoli se ozve nauzea, tak ona přivře oči, uslyší její hlas, že žaludek je v dokonalé pohodě. Pacientka si dokázala tady tímto docela dobře ty nepříjemné projevy zvládnout. Někde jsem vyčetla, že pokud je léčba hodně toxická, pacient má hodně tyto potíže, tak že ta hypnóza učinkuje poměrně málo. Nicméně já si myslím, že už jenom vliv na ty emoční faktory je nesmírně důležitý. Že hypnóza účinkuje nejlépe na anticipační nauzeu a zvracení, to znamená takový ten strach z toho, že člověku bude špatně. Zase někteří autoři se domnívají, že v podstatě tento mechanismus funguje vždy, protože pacienti už v podstatě jsou informovaní o léčbě. Laická veřejnost velmi často ví, že například chemoterapii doprovází zvracení, takže už se toho dopředu mohou bát. A poslední slide. Ovlivňování insomnie. To jsem zařadila proto, protože už s tím mám docela dobrou zkušenost. Daří se mi s pacienty pracovat s nespavostí. Nespavost je velice častým problémem, u onkologických pacientů velice zatěžuje, má tendenci stávat s vleklým problémem a chronifikovat, protože se v tom uplatňují zase emoční a kognitivní faktory. Pacient, když nespí, tak se začíná spánku obávat. Začíná mít strach, do postele jde už s tou myšlenkou, že zase nebude spát - to samozřejmě způsobí to, že se cítí tělesně napjatý, a tím pádem neusne. V hypnóze se dá s touto nespavostí pracovat tak, že pacientovi vsugerujeme lhostejný postoj ke spánku, to znamená že se nebude znepokojovat tím, že nespí. Že tělo odpočívá, i když v podstatě neusnu. A takto pracovat s pacientem. Tam obvykle je potřeba více těch sezení. Ale samozřejmě takto tu nespavost jde ovlivňovat i v bdělém stavu, nemusí k tomu být nutná jedině hypnóza. Dále můžeme využít vizualizace. Pacientovi v hypnotickém stavu vsugerujeme nějaký příjemný zážitek, například spočinutí na zelené louce. A pak mu dáme posthypnotickou sugesci, že kdykoliv večer půjde spát, zavře oči, tak se ponoří do této představy, a ta mu umožní normálně usnout. Děkuji za pozornost. To je takové shrnutí toho, co jsem se za ty dva roky o té hypnóze dozvěděla. Děkuji.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Přednášky z 1. psychoonkologického sympózia - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.