Jak vzniká chřipka

Chřipkové viry se z člověka na člověka šíří tzv. kapénkami . Jde o mikroskopické infekční částečky hlenu a slin obsahující velké množství virových částic. Při aktivním onemocnění jsou viry ve velkém množství přítomny v sekretu dýchacích cest. K tvorbě a uvolňování kapének pak dochází při kašlání, kýchání, ale i při běžném mluvení. Kapénky se společně s okolním vzduchem dostávají při vdechu do dýchacích cest dalších lidí. K obvyklým způsobům přenosu chřipkových virů patří například i líbání nebo používání společných předmětů (jídelních příborů, kapesníků).

Viry útočí

Jediným cílem a posláním virů je množit se. Protože nemají vlastní mechanismy schopné kopírovat genetickou informaci, musí k tomu účelu využít buňku cizí. Aby kopírování mohlo začít, musí se virus s buňkou nejdřív spojit. Vazba virů s buňkami dýchacích cest je zprostředkována spojením virového hemaglutininu s jejich povrchovými receptory.

Chřipkové viry se šíří kapénkami. Společně s okolním vzduchem se dostávají při vdechu do dýchacích cest. Napadají jejich buňky, množí se a rozšiřují do celého organismu.

Následuje vniknutí viru do buňky. K tomu využívá schopnosti buněk "polykat" částice na svém povrchu (tzv. endocytózu). Jde o děj, při kterém buňka obalí virus na svém povrchu vlastní buněčnou membránou. V tomto obalu následně pohltí viry do svého nitra. Zde dochází k rozpuštění ochranných obalů viru a uvolnění jeho genetické informace (RNA). RNA putuje do buněčného jádra, kde probíhá její kopírování. Společně s kopírováním genetické informace se podle nových vzorů začínají tvořit i obaly budoucích virů. Nová vlákna RNA a ostatní nově tvořené komponenty putují k povrchu buňky, kde se formují v nové viry a opouštějí buňku.

V buňce dochází k uvolnění genetické informace (RNA) viru. V buněčném jádru, probíhá její kopírování. Nová vlákna RNA se formují v nové viry a opouštějí buňku.

Pod povrchem

Vstup viru do buňky je velkým zásahem do jejího životního cyklu. Množení viru blokuje mechanismy, které buňka potřebuje k tvorbě vlastních struktur. Jejich produkce je tak značně omezena nebo úplně zastavena. Buňka postupně zaniká. Navíc již samotné navázání viru na buněčnou membránu mění její vlastnosti a funkci. Virové bílkoviny se včleňují do povrchu buňky. Takové "označkování" odsuzuje buňku k zániku. Imunitní systém považuje pozměněné buňky za cizorodé. Svými obrannými mechanismy je napadá a likviduje.

Příznaky chřipky jsou vyvolány jak místním poškozením buněk v dýchacích cestách, tak celkovou odpovědí imunitního systému. Množení virů způsobuje otok a poškozování sliznice dýchacích cest. Čas od kontaktu člověka s virem do počátku příznaků onemocnění (inkubační doba) je krátký. Pohybuje se mezi 18 až 24 hodinami.