Pandemie současnosti

Koncem 20. století a začátkem století současného neprobíhala na světě žádná pandemie. Přesto se během posledních patnácti let objevilo několik chorob většinou virového původu, které měly zcela nezpochybnitelnou schopnost pandemii spustit. Kromě chřipky jsou to především: SARS, AIDS, Ebola, Marburská krvácivá horečka, horečka Lassa.

AIDS

Virus HIV je sice rozšířen na všech kontinentech (snad kromě Antarktidy), ale riziko rychlého průběhu pandemie s obrovským nárůstem počtu případů během krátké doby je velmi malé. Virus se navíc může šířit jen mezi lidmi, takže přenos přes zvířata, který je důležitým pomocným faktorem vzniku pandemie, zde nepřichází v úvahu.

SARS

Onemocnění dýchacích cest nazývané SARS (z anglického severe acute respiratory syndrome, vážný akutní syndrom dýchacích cest) se poprvé objevilo v Číně roku 2002. Onemocnění se projevovalo hlavně bolestmi svalů a kloubů, teplotami nad 38 °C a dráždivým kašlem. U některých lidí se později dostavila těžká dušnost, někdy následovaná zánětlivým poškozením plic, které mohlo vést ke smrti. Z celkem 8437 potvrzených případů došlo u 813 lidí k úmrtí, smrtnost viru tedy byla o něco nižší než deset procent. Od druhé poloviny roku 2004 se na světě nevyskytl už ani jeden hlášený případ SARS, takže se epidemie považuje za uzavřenou.

Krvácivé horečky

Ebola a horečky Marburg a Lassa patří do skupiny tzv. virových krvácivých horeček. Viry jsou přenášeny na člověka většinou ze zvířecích hostitelů, kterými jsou nejčastěji divoké opice a netopýři. Ebola je z těchto tří virů nejzávažnější, úmrtnost činí kolem 80 %.

Průběh krvácivých horeček je velmi rychlý a dosti hrůzný. Oběť začne trpět vysokou horečkou do několika hodin po nakažení, dále zvracením, průjmy a bolestí hlavy, svalů a kloubů. Během dvou až tří dnů nastoupí krvácení do trávicího traktu a do týdne od nákazy pacient většinou umírá za projevů nezastavitelného krvácení ze všech tělesných otvorů.

Naštěstí pro lidstvo jsou krvácivé horečky přenosné pouze přímým kontaktem s krví či jiným biologickým materiálem infikovaného jedince (stolice, hlen, sperma). Virus je tak křehký, že v kapénkách nepřežívá, takže není schopen šíření z člověka na člověka vzduchem. Kdyby tomu tak bylo, následky by byly nedozírné.