Možnosti plicní rehabilitace při onemocnění idiopatickou plicní fibrózou

Mezi nejčastější příznaky u idiopatické plicní fibrózy (IPF) patří námahová dušnost a kašel. Oba tyto příznaky lze ovlivnit včasným zahájením komplexní léčby, která by měla zahrnovat i plicní rehabilitaci. Plicní rehabilitace je zaměřena na edukaci nemocného s IPF, během které se dozví vše o svém onemocnění, jaká je dostupná léčba, jak má pacient monitorovat a co nejlépe zvládat příznaky svého onemocnění. Základním nosným pilířem plicní rehabilitace je pohybová léčba a techniky respirační fyzioterapie.

Cílem pohybové léčby je postupná adaptace na zátěž, aby byly pohybové aktivity nemocného s IPF co nejméně ovlivněné dušností, která by jejich vykonávání mohla výrazně omezovat. Je důležité si uvědomit, že nedostatečná denní úroveň pohybových aktivit povede ke snížení kondice, snížení svalové síly a bude mít vliv na častější výskyt dechových obtíží. Proto je nezbytné, aby byla zachována co největší možná úroveň pohybových aktivit. Pacienti s IPF mají pohybovou léčbu vedenou fyzioterapeutem, který ji individuálně přizpůsobí aktuálnímu zdravotnímu stavu. Pohybová léčba zahrnuje vytrvalostní a silový trénink. Pacienti s IPF se postupně naučí, jak mají své svaly posilovat a jak mají vykonávat vytrvalostní trénink. Vytrvalostní trénink je nejčastěji prováděný formou chůze, severské chůze, jízdou na rotopedu a na krosovém trenažéru či jízdou na kole. Vytrvalostní a silový trénink je důležité vykonávat i u nemocných s dlouhodobou domácí oxygenoterapií. Fyzioterapeut po vstupním zhodnocení zdatnosti nemocného s IPF předepíše vhodný silový a vytrvalostní trénink, určí jeho intenzitu, frekvenci, počet opakování a délku provádění. Během rehabilitační léčby je vhodné si vést diář, do kterého pacient zaznamenává, jaké pohybové aktivity vykonával, zda prováděl vytrvalostní a silový trénink. Do diáře je možné zaznamenávat i počet kroků za den, které lze monitorovat s využitím krokoměru.

Respirační fyzioterapie je zaměřena na správný dechový vzor a kontrolu kašle. Je nezbytné, aby se hrudník během nádechu i výdechu správně pohyboval. Pokud není dechový pohyb dostatečný a správný, může to způsobit vznik dechových obtíží i bolestí v oblasti hrudního koše a hrudní páteře. U nemocných s IPF je také zhodnocena síla dýchacích svalů. Pokud je snížená síla nádechových nebo výdechových svalů, tak je do terapie zařazeno jejich cílené posilování s využitím dechových trenažérů. Techniky hygieny dýchacích cest jsou zaměřené na snadné odkašlávání, bývají doplněné technikami, které usnadňují kontrolu kašle. Kontrola kašle je důležitá pro eliminaci záchvatovitého a dráždivého kašle. Rehabilitační léčbu nemocným s IPF může indikovat ošetřující lékař. Nejčastěji se jedná o ambulantní rehabilitační programy. Rehabilitační léčbu lze absolvovat i v rámci hospitalizace, během lázeňské léčby a během léčby v odborných léčebných ústavech.