Eliminace ortopedických rizik při běhu s holemi
23. 1. 2015
Mgr. Aleš Tvrzník
Přehrajte si článek jako podcast
S nárůstem popularity rekreačního běhu se přes všechny jeho pozitivní vlivy na zdravotní stav člověka poměrně často u amatérských běžců setkáváme s akutními i chronickými problémy pohybového aparátu. Běh je na rozdíl od jiných pohybových aktivit vytrvalostního charakteru z důvodu zapojení velkého množství svalových skupin vysoce efektivní z hlediska dosahování cílů (zvyšování kondice, úprava tělesné hmotnosti apod.). Na druhé straně tento benefit současně představuje zvýšené zatížení pohybového ústrojí.
Při běhu jsou výrazně zatěžovány především nosné klouby, které jsou nuceny amortizovat gravitační síly při dopadech. Ty u rekreačních běžců při průměrné rychlosti běhu kolem 10 km/h představují až dvojnásobek jejich tělesné hmotnosti. V důsledku vyššího zatížení pohybového aparátu a jeho dlouhodobé kumulace dochází bohužel velmi často ke zdravotním komplikacím a poškozením nejnamáhanějších partií. Nejčastěji se jedná o únavové zlomeniny, poškození šlach a svalů. Postižena bývá patní kost, bérec, Achillova šlacha, koleno, hlezno, úpony lýtkového svalu.
Z hlediska možné prevence ortopedických rizik je vedle optimální techniky běhu (resp. jeho oporové fáze), velmi důležitá obuv případně doplněná o speciální stélky. Jako další efektivní preventivní biomechanický faktor se ukazuje použití speciálních holí, jejichž efekt na odlehčení pohybového aparátu při běhu průběžně experimentálně v naší laboratoři ověřujeme.
S použitím podobarografického systému Novel Pedar-X, resp. tlakoměrných stélek porovnáváme silové působení a tlakové změny na nohách v průběhu oporové fáze při běhu bez holí a s holemi. Stélky umístěné v běžecké obuvi jsou schopny s frekvencí 50 - 100 Hz detekovat a vyhodnocovat tlakové změny mezi chodidlem a podložkou v průběhu oporové fáze chůze nebo běhu. Stélky pokrývají celou nášlapnou plochu chodidla. Plocha každé stélky je rozdělena na 99 segmentů, ve kterých jsou umístěny silové senzory měřící aktuální vertikálně působící sílu. Pomocí tohoto systému lze zaznamenat a vyobrazit distribuci tlaku chodidla na podložku a jiné dynamické charakteristiky při zatížení nohy. Dále je možné vyhodnocovat změny těchto charakteristik v průběhu oporové fáze déletrvající pohybové aktivity.
Pro podrobnější analýzu je plocha chodila (stélky) rozdělena na 7 hlavních segmentů: mediální část paty, laterální část paty, střed chodidla, mediální nárt, laterální nárt, palec a ostatní prsty. Software pak umožňuje vyhodnocovat všechny měřené parametry jak pro každý segment zvlášť, tak celkově. Rovněž umožňuje sledovat detekovaná data bezprostředně na obrazovce počítače nebo je komplexně zpracovávat a vyhodnocovat.
Obr. č.1: Měření systémem Pedar-X při běhu bez holí
Obr. č.2: Měření systémem Pedar-X při běhu s holemi
V případě tohoto měření dosáhla průměrná maximální síla působící při běhu bez holí na levou nohu 1616 N a na pravou 1700 N (graf č. 1). Při použití holí došlo k jejímu snížení na 1538 N, resp. 1610 N (graf č. 2). V prvním případě činí rozdíl 78 N (tj. 4,8 %) a ve druhém 90 N (tj. 5,3 %).
Graf č. 1: Průměrná maximální síla při běhu bez holí
Graf č. 2: Průměrná maximální síla při běhu s holemi
Z hlediska funkčních změn nohou jsou významné změny i na jejich jednotlivých segmentech. Při použití holí se centrum tlaku více přesouvá do předních částí nohou. Průměrná maximální síla se při použití holí výrazně snížila v oblasti pat i střední části nohy, zatímco rozdíly v oblasti přednoží jsou jen poměrně malé. Následující obrázky dokladují, že z hlediska redistribuce tlaků při běhu s holemi dochází k výraznému snížení plochy maximálních hodnot (červená barva) na patách.
Obr. č. 3: Redistribuce tlaků při běhu bez holí
Obr. č. 4: Redistribuce tlaků při běhu s holemi
Experimenty a naše dosavadní měření prokazují snížení zatížení pohybového aparátu při běhu s holemi. Tento fakt lze připsat zapojení paží, které vedle odlehčení nosného pohybového aparátu vede i k větší stabilitě běžce. Snížení zatížení pohybového aparátu při daném tempu v rámci uvedeného experimentu (4:20 min/km) v průběhu jednoho pohybového cyklu je relativně malé (přibližně 5 % celkové maximální síly), lze však předpokládat výrazný zdravotně preventivní efekt při delších bězích, u nichž dochází ke kumulaci celkového zatížení nosných struktur pohybového aparátu.V závislosti na uběhnuté vzdálenosti (několik kilometrů znamená několik tisíc kroků!) se proto budou výsledné hodnoty snížení zátěže pohybovat v tunách, resp. v desítkách tun. Na základě úvahy, že vertikálně působící síly jsou mimo jiné ovlivněny hmotností běžce a rychlostí běhu, lze předpokládat větší rozdíly (vyšší odlehčení pohybového aparátu) u těžších běžců. Větší rozdíly lze rovněž očekávat při běhu na tvrdších površích. Při použití holí dochází také ke změnám techniky celého pohybu. Centrum tlaku se posouvá více vpřed, aniž by ovšem přitom došlo ke zvýšení zatížení přední části nohy, jak je tomu např. při běhu přes přední část chodidla. Snížení vertikálně působících sil je markantní zejména v první části oporové fáze. To znamená, že běh s holemi tolik nepřetěžuje struktury pohybového aparátu zapojené při amortizaci dokroku (zejména patu a Achillovu šlachu).
Více informací o běhání s runningovými holemi najdete na www.behsholemi.cz .