S trenérem nebo bez - v partě nebo sám

Lidé se mě ptají, co si myslím, že je lepší. Zda sportovat (nebo se například učit nějakou činnost) ve skupině lidí a případně s pomocí trenéra (učitele) a nebo na vlastní pěst individuálně. Pro mě otázka stojí spíše: Co je lepší pro vás? Záleží totiž například na tom, čeho chcete dosáhnout.

Přítomnost druhých lidí ovlivňuje váš výkon

Psycholog Norman Triplett si všiml, že cyklisté, kteří trénují nebo závodí pohromadě, dosahují lepších výsledků než při individuálních trénincích. Svou hypotézu o vlivu přítomnosti jiných lidí, vykonávajících stejnou činnost, na výkon jednotlivce testoval na experimentu s dětmi. Měřil, jak se mění jejich rychlost navíjení vlasce na naviják v závislosti na tom, zda jsou vystaveny srovnáním s výkonem druhých dětí nebo jen s časovými údaji. Došel k závěru: přítomnost druhých lidí stimuluje výkon. Vysvětloval to předpokladem, že v přítomnosti druhých vzrůstá kompetitivní instinkt, tím vzrůstá nervová energie a výkon se zvyšuje (podle Kasíkové, 2001). Tomuto jevu se říká „sociální facilitace“.

Z toho vyplývá, že pokud trénujete na výkon, je vysoce pravděpodobné, že budete úspěšnější při tréninku ve skupině lidí, kteří trénují stejnou činnost.

Trenér podchycuje a upozorňuje na lepší pokusy a zárodky budoucích úspěchů

Jedná se o způsob učení, kdy je trenér nebo učitel velmi všímavý k výkonu svého svěřence a upozorňuje ho na to, co se povedlo, který konkrétní výkon (úder, odpal atd.), byl lepší než jiný. Namísto vyčítání a upozorňování na to, co se zase nepovedlo, jakou chybu zase udělal. Bylo mnohokrát prokázáno že tímto způsobem (tzv. tvarováním – shaping) lze dosáhnout více než drilem. Trenér si žádoucího výkonu všimne, odmění za něj (např. pochvalou) a tím zvyšuje pravděpodobnost jeho dalšího výskytu. Jde o to, že trenér odměňuje i dílčí úspěchy na cestě. Přesto, učitelé, trenéři i rodiče stále v drtivé většině upozorňují hlavně na chyby. Posuďte sami, jak působi na vaší motivaci a další výkon tato sdělen9: „Z těch patnácti pokusů o smeč bylo třináct úplně mimo pole.“ A nebo: „V tom posledním pokusu o smeč jsi měl výborný sklon v zápěstí, to ti pomůže mířit.“

B.F.Skinner demonstroval efekt tohoto učení na svém známém experimentu s holuby – naučil je hrát ping pong tak, že je odměňoval pouze za žádoucí chování (klovnutí do míčku, posunutí ke druhé straně stolu atd.) (Nakonečný, 1998).

Pokud se potřebujete např. naučit novou pohybovou aktivitu, lze trenéra, který je schopen tohoto přístupu, jen doporučit.

Společenský rozměr

V jednom z předchozích článků se zmiňuji o sociálních zdrojích radosti, které přináší skupinový sport nebo jiná činnost. Poskytuje příležitost k sociální komunikaci a identifikaci (většina lidí se potřebuje identifikovat s nějakou skupinou), k prožitku společenské opory, uznání a prestiže. Děti se učí srovnávání ve skupině, soupeření a soutěžení. Dochází též k zážitku radostných emocí v sociální skupině a rituálních momentů (bojové pokřiky, tance, hromadné cvičení). Nezanedbatelné jsou samozřejmě posportovní aktivity (Hošek, 2007).

Na druhé straně, třeba zrovna vy toto nepotřebujete. Chcete být sami, pročistit si hlavu a ne si navyšovat výkon, učit se něco nového, zdržovat se někým pomalejším apod. Zastánci individuálních sportů považují za výhodu, že se učí spoléhat pouze sami na sebe a nést za svůj úspěch či neúspěch plnou zodpovědnost.