Tělo a psychika - jak se ovlivňují?

21. 11. 2013

PhDr. Tereza Ševčíková

Pohyb jako zdroj (nejen) radosti

Stalo se vám někdy, že jste si šli zaběhat a při běhání jste dostali nápad? Nebo že jste při rozhovoru za chůze vyřešili dlouho odkládaný problém? Není to náhoda. Existuje dokonce i psychoterapeutický směr zvaný Psychoterapie za chůze (Walk&Talk Therapy), která kombinuje psychoterapii a cvičení.

Pojďme se tedy podívat na to, co se to děje s naší psychikou při pohybové aktivitě (nejlépe při sportu) takového, že nám to přináší příznivé pocity a stavy.

Pohybové (organické) zdroje radosti

Při sportu a nebo záhy po něm můžeme prožívat euforické pocity a cítíme jeho slastné účinky. Čím to?

• Dochází k oxygenaci CNS, tedy prokysličení mozku díky lepšímu prokrvení. Jinými slovy pohyb zlepšuje proudění krve mozkem, ovlivňuje jeho stavbu a zvyšuje dostupnost neurotransmiterů. Vědecké pokusy a studie dále dokazují, že opakovaná fyzická zátěž způsobuje v mozku chemické změny, které přispívají ke zlepšení paměti a schopnosti se učit. Pokud se děti věnují nějaké fyzické aktivitě, snadněji se učí novým věcem. Podobně u starších lidí, kteří chodí např.pravidelně na procházky, se projevují lepší duševní schopnosti.
• Dochází k vzestupu vylučování norepinefrinu (noradrenalinu), který zlepšuje náladu. Taktéž urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu a roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování.
• Po delším cvičení se více vylučují endogenní opiáty, které většina lidí zná jako endorfiny – hormony štěstí. Kromě toho, že zlepšují náladu, tlumí také bolest.
• Dochází k tzv. „pyrogen efektu“, tj. k prohřátí organismu. Znáte ten příjemný pocit, když jdete ze sauny?
• Existuje i tzv. „vertiginální efekt“ některých pohybů (kolébání, houpání, lety, skluzy) (Hošek, 2007)

Psychologické zdroje radosti

Princip psychologické antistresovosti sportu je vlastně velmi banální. Odvedeme pozornost z existenční pracovní roviny do nevážné roviny zábavy a hry. Je to takový mechanismus emočního přeladění a odreagování. Nové zážitky a emoce překryjí a ve svých důsledcích sníží předchozí emoční napětí. Jedna moje klientka řešila velmi intenzivně vztahový problém a to, že je „jím ubíjena“. Byl s ní neustále, probouzela se s myšlenkou nefunkčního vztahu, v práci se nemohla soustředit, s rodinou a kamarády neustále problém diskutovala… Nedalo mi to. Nevěřím, že je problém přítomný neustále nebo alespoň ne neustále stejně intenzivně. Vyptávala jsem se, kdy je s ní problém o trošku méně než obvykle. Nakonec si uvědomila, že při spinningu „nemá na problém čas“. To byla důležitá „výjimka z problému“ a bod naší terapie.

Při pohybu funguje i mechanismus katarze (očištění). Při některých sportovních aktivitách, které mají svou podstatou agresivní náplň, dochází k redukci napětí (typicky box).

Mechanismus kompenzace je též široce rozšířený. Spočívá v nahrazení nebo vyrovnání jedné činnosti jinou. Např. lidé se sedavým zaměstnáním vytvoří pohybovou činností protiváhu, která kompenzuje pracovní druh zatížení a tím působí antistresově. (Slepička a spol., 2009) Co je tedy psychologickým zdrojem radosti?

• Vyšší sebevědomí a sebehodnocení, pocity hrdosti a tedy na druhé straně snižování úzkosti a stresu
• Zlepšení pocitu kompetence a vyšší sebekontroly
• Tvořivost, estetické momenty
• Úspěch ve smyslu dosažení a zvládnutí výkonu
• Kvalitnější spánek

Sociální zdroje radosti

Existují určité dovednosti, schopnosti a prožitky, které se u člověka jen obtížně rozvinou nebo objeví, pokud bude sám. Jsou to například komunikační dovednosti, schopnost pracovat týmově, schopnost porovnat a odhadnout vlastní síly s konkurencí a další. Týmové aktivity (nejen sportovní) jsou výbornou příležitostí k :

• sociální komunikaci a identifikaci
• prožitku sociální opory, uznání, prestiže
• srovnávání ve skupině, soupeření, soutěžení
• zážitku radostných emocí v sociální skupině a rituálních momentů (bojové pokřiky, tance, hromadné cvičení)
• no a samozřejmě posportovním aktivitám

Vlivu účinku týmového nebo individuálního sportu na rozvoj sociálních dovedností, ale i na vývoj kognitivních (poznávacích) funkcí u dětí, se věnuji více v článku „Jsou sportující děti "chytřejší"?"