Jsou sportující lidé chytřejší?

17. 10. 2014

PhDr. Tereza Ševčíková

Další díl cyklu MojeMedicina o sportu se zamýšlí nad tím co kromě fyzické zdatnosti může pohyb pozitivně ovlivnit.

Nesnažím se dostat svou dceru na Sorbonnu díky tomu, že bych jí v děloze pouštěla nahrávky cizích jazyků, praktikovala těhotenskou jógu a nutila ji od narození cíleně cvičit. Věřím ale, že pohyb má posilující vliv například na její schopnost improvizace nebo paměť. Mým cílem je v tomto článku ukázat, co dalšího můžete pohybem pozitivně ovlivnit kromě toho, že budete fyzicky zdatní.

Svaly proti mozku

Někdy bývá zlehčována myšlenková úroveň sportovců a ironicky se dávají do protikladu „svaly proti mozku“.  Výzkumy ale naznačují nadprůměrnou inteligenci sportovců. V jednom z nejrozsáhlejších výzkumů osobnosti sportovců byla testována inteligence 824 sportovců, členů reprezentačních družstev většiny sportů. V průměru byl nalezen IQ 108 a v některých sportovních specializacích (vodní slalom, košíková, horolezectví) byl průměr kolem 115 (Hošek, 2005). Nejsem zastáncem vrcholového sportování ani úzkostného měření IQ, ale považuji to za zajímavou souvislost.

Naše mozky se vyvinuly za pohybu

Z pohledu evoluce se naše mozky vyvíjely za pohybu. „Muži ušli deset až dvacet kilometrů denně a ženy zhruba polovinu,“ tvrdí  antropolog Richard Wrangham. Prvním opravdovým maratónským běžcem našeho druhu byl zlý predátor známý jako Homo erectus. Jakmile se druh Homo erectus před dvěma miliony let vyvinul, začal se stěhovat. Stejně tomu bylo u našich přímých předků Homo sapiens (Medina, 2012).  

Motorika lidí, podobně jako u zvířat, sloužila adaptačním procesům a vystupovala jako vážná věc, která zabezpečovala adaptaci - sebezáchovu, obživu, reprodukci, útěk a útok. Během evoluce se stále více začínala prosazovat emancipace motoriky (pohybu). Tedy vymanila se část motoriky z „vážné“ služby adaptačním dějům a zapojila se do služeb imaginativního pohybového procesu, pohybu „jakoby“. Hovořím o hře, která je z hlediska existenčních adaptačních dějů věc nevážná a samoúčelná (Hošek, 2005).

Motorika stimuluje lidské myšlení

Motorika stimuluje lidské myšlení, které je někdy považováno za „zabstraktnělou“ motoriku. Gerd Schäfer dokonce definuje pohyb jako základní formu myšlení (Schäfer, 2003). Význam pohybu pro člověka je zásadní - jeho prostřednictvím vykonává svou existenci, užívá si život, potvrzuje platnost svého bytí. Při sportu se uplatňuje nejen senzomotorika člověka, ale také jeho emoce a vůle.

Aktivní lidé mají lepší dlouhodobou paměť a nejen to!

A nyní konkrétně: co pravidelným pohybem ovlivňujete z hlediska toho, čemu jsme zvyklí říkat „inteligence“?

Charles H. Hillman si se svými kolegy z University of Illinois všiml rostoucího trendu neaktivních dětí. Ve svém výzkumu se zaměřili na vztah mezi aerobním cvičením a procesy učení a paměti. 48 dětí různé fyzické kondice ve věku 9 -10 let se učilo jména specifických regionů na fiktivní mapě v různých podmínkách v průběhu několika dní. Zpočátku nebyl rozdíl mezi dětmi v lepší a horší fyzické kondici. Ovšem po větším časovém odstupu si dokázaly děti v lepší fyzické kondici vybavit více jmen lokalit než jejich méně fyzicky zdatní spolužáci. Charles H. Hillman podobně v jiném pokusu prokázal korelaci fyzické zdatnosti a školní úspěšnosti žáků. Tvrdí tedy, že cvičení může podpořit procesy dlouhodobé paměti a učení.

Známý je též laboratorní pokus vědců z kalifornského institutu biologických studií. Naměřili morčatům, která měla v kleci kolesa a mohla tam běhat, větší kapacitu paměti a lepší schopnost učit se.

Je tomu tak proto, že cvičení má silný vliv na strukturu a funkci hippocampu. Hippocampus je zodpovědný za ukládání a vybavování informací. Jak již zmiňuji ve svém článku Tělo a psychika při cvičení dochází k oxygenaci CNS, tedy prokysličení mozku díky lepšímu prokrvení a to ovlivňuje jeho stavbu a zvyšuje dostupnost neurotransmiterů. Opakovaná fyzická zátěž způsobuje v mozku chemické změny, které přispívají ke zlepšení paměti a schopnosti se učit (Hošek, 2007).

Schopnost řešení nových problémů i improvizace …

Vývojový molekulární biolog John Medina uvádí ještě další kognitivní (poznávací) schopnosti, které lze pozitivně ovlivnit dlouhodobým cvičením. Patří mezi ně logické myšlení, řešení problémů, dokonce i takzvanou fluidní inteligenci (rychlost a přesnost abstraktního uvažování). Aktivní lidé mají oproti ostatním, kteří vedou sedavý život, lepší schopnost rychlého úsudku a abstraktního myšlení a také improvizace na základě předložených informací při řešení nových problémů. Avšak krátkodobá paměť není pohybem ovlivněna.

Děti i dospělí, zvířata i lidé

Existuje řada prací popisujících lepší fungování mozku u těch, kdo se pravidelně věnují nějaké tělesné aktivitě včetně chůze a platí to pro lidi i pro zvířata. Tělesné cvičení dokázalo např. mírnit postižení mozku u krysích mláďat poškozených během nitroděložního vývoje alkoholem. 

Mozek je údajně prozkoumaný jen z malé části, ale obecně je považovaný za velmi flexibilní. Bylo prokázáno zlepšení mentálních dovedností u starších lidí, kteří se začali pravidelně hýbat a to již po několika týdnech. A nebylo třeba podávat kdovíjaké výkony, stačily 4 km chůze denně.

Zkrátka, jak říká MUDr. Karel Nešpor: „Máte-li rádi svůj mozek, hýbejte se.“

P.S. Těsně před odesláním tohoto článku jsem narazila na komentář paleontologa Richarda Leakey v Lidových novinách, kde říká, že lidé si prostřednictvím své kultury prakticky ochočili sami sebe. Přičemž pohodlně žijící člověk současnosti má mozek asi o deset procent menší než průměrný Kromaňovec (žijící cca 8 000 let před Kristem), stejně jako mají domácí zvířata mozek menší než jejich divocí, nástrahám i krásám života více vystavení příbuzní.