Mám depresi. Nejsem líná. Jen moje nohy jsou těžké.

22. 1. 2015

PhDr. Tereza Ševčíková

Další díl cyklu o sportu se zamýšlí nad významem pohybu pro nemocné depresí.  

K napsání tohoto článku mě inspirovala má klientka. Poprvé přišla před Vánoci roku 2012. Mluví tlumeně a pomalu, vidím kruhy pod očima. „Nechce se mi dělat ty zbytečné úkony, co lidi nazývají život. Já teď prostě nic nemůžu... chodit, pracovat, sexovat, ani vstát z postele … i ten spánek stojí za …..“ Oceňuji, že přišla ke mně, jistě jí to stálo úsilí. „Ano, to jo. Potřebuju poradit, jak vysvětlit lidem, že mi sportování nepomůže. Furt mě všichni posílají na vzduch a tak … já chci být sama doma... mám strašně těžké nohy.“ Co prožívají smutní lidé v tzv. depresi, proč jim lidé v okolí v dobré víře radí hýbat se a jde to vůbec dohromady? Jak nejlépe pomoci?

Co je to deprese?

Deprese je nemoc, není to jen špatná nálada, ale vážná nemoc celého organismu. S její léčbou by měl pomoci odborník. Depresí je označována extrémně smutná nálada spojená s celkovým útlumem. Jedná se o velmi závažný stav. Často se neváže na konkrétní událost a o to obtížněji ji lidé chápou. Tlumivé účinky smutku se projevují například podivnou lhostejností vůči světu, útlumem potřeb a vůle. Někdy se přidává i úzkost. Právě úzkost může ale způsobit i zvýšenou aktivitu organismu. Významně je zhoršeno sebevědomí, lidé mají pocit méněcennosti a neschopnosti. Přidává se pesimismus, poruchy spánku (např. časné buzení se nad ránem nebo přílišná ospalost), sebevražedné tendence, přechodné poruchy paměti. V somatické oblasti se projevuje útlum potřeb spolu s nízkou motivací tak, že lidem chybí chuť k jídlu, k pohybu, sexuální potřeba, mívají pocity tíže a svírání hrudi, bolesti hlavy, poruchy trávení a zácpy. (Vágnerová, 1999)

A teď z druhé strany – pohyb přeci zlepšuje náladu

Ano, při pohybu nebo záhy po něm můžeme prožívat euforické pocity a cítíme jeho slastné účinky, jak již zmiňuji v článku Tělo a psychika – jak se ovlivňují? Čím to?

• Dochází k oxygenaci CNS, tedy prokysličení mozku díky lepšímu prokrvení. Jinými slovy pohyb zlepšuje proudění krve mozkem, ovlivňuje jeho stavbu a zvyšuje dostupnost neurotransmiterů.
• Dochází k vzestupu vylučování norepinefrinu (noradrenalinu), který zlepšuje náladu. Taktéž urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu a roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování.
• Po delším cvičení se více vylučují endogenní opiáty, které většina lidí zná jako endorfiny – hormony štěstí. Kromě toho, že zlepšují náladu, tlumí také bolest. (Hošek, 2007)

A navíc, existuje mnoho studií, které dokazují předpoklad, že deprese se vyléčí spolehlivě pohybem. Kupříkladu vědci ze Severní Karolíny z Univerzity Durham zkoumali, jak reagují lidé v depresi na léčbu buď pouze pomocí antidepresiv nebo na kombinovanou léčbu pohybem a antidepresivy a nebo jen pohybem. Třetí skupina lidí, léčená jen pohybem, zažila s odstupem 10 měsíců po léčbě depresi jen v 9% případů, kdežto první skupina, léčená jen antidepresivy, opakovaně prožila depresi v 38% případů.

Naslouchejte aktivně

Pravidelný pohyb ve smyslu cvičení a sportu se běžně řadí mezi léčebné postupy deprese. Je to praxe, kterou nezpochybňuji. Co ovšem zpochybňuji je univerzálnost léčebného postupu a také univerzální předpoklad, že každý smutek musíme ihned léčit (zbavit se ho).

Tím chci mj. říct, že jsem přesvědčená, že každá emoce má svůj význam a umět prožít smutek je stejně důležité, jako umět prožít radost. A nijak tím nebagatelizuji bolest, kterou lidé v depresi popisují a že pokud trvá příliš dlouho, je užitečnější se jí pokusit aktivně zbavit.

Během své desetileté praxe jsem se naučila jednu základní věc. Každý člověk je jiný, každá nemoc a trápení jsou jedinečné (např. depresi má každý trochu jinou, přestože používáme výše uvedená diagnostická kritéria). Tedy i konkrétní cesta ze smutku ven se může člověk od člověka dost podstatně lišit.

Na otázku, jak nejlépe pomoci svým smutným blízkým, radím: Naslouchejte jim aktivně. Jak se to dělá? V první řadě buďte autentičtí a nehodnoťte druhého. Dávejte rady (byť dobře míněné) až když si o ně druhý řekne. Zkuste použít tyto techniky aktivního naslouchání:

• Povzbuzování – projevte zájem a povzbuďte k dalšímu rozhovoru. Jak Ti mohu pomoci? Chceš mi vyprávět, co se stalo? Řekneš mi o tom více?
• Objasňování – získejte více informací a pomozte nahlédnout i jiné perspektivy problému. Jak moc je to pro Tebe důležité? Kdy se to stalo naposledy? Kdo u toho byl?
• Parafráze – ověřte si, že rozumíte správně a ukažte, že skutečně nasloucháte. Takže jestli jsem to dobře pochopila, poprvé jsi takovou situaci zvládl v patnácti letech a … Rozumím tomu tak, že nechceš dopadnout jako Tvůj otec a proto hodně pracuješ …
• Reflexe – zrcadlete pocity a projevte snahu pochopit, co druhý cítí. Působíš teď na mě hodně naštvaně, když o tom vyprávíš. Připadá mi, že Tě to stále hodně trápí. Musíš být velmi unavená po tolika probdělých nocích.
• Ocenění – je často nejdůležitější, dejte najevo svůj respekt a oceňujte jen to, co je důležité pro druhého, ne pro vás. Zde se plně projeví, zda skutečně nasloucháte. Udělalo na mě dojem, jak na sobě pracuješ. Vnímám, že jsi hodně unavená a oceňuji, že jsi přesto dneska přišla.

Sport a pohyb je způsob řešení, který nemusí každému (aktuálně) vyhovovat. Věřím, že pokud budete vašim blízkým aktivně naslouchat, už tím jim pomůžete a navíc od nich uslyšíte, co (pokud něco) potřebují právě od vás. Držím vám palce!